ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2850.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2850/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně B. S. , zastoupené JUDr. Jarmilou Svitáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Šillingrovo nám. 257/3, proti žalovanému SERVIS PLUS a. s. se sídlem v Želešicích, Družstevní č.p. 348 (identifikační číslo 26270307), zastoupenému Mgr. Radkem Hladinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, o 468.675,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 Cm 240/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2012, č.j. 14 Cmo 50/2008-245, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.681,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Radka Hladiny, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím vrchní soud změnil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2008, č.j. 7 Cm 240/2003-85, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 468.675,- Kč s kapitalizovaným příslušenstvím, tj. úroky z prodlení za dobu od 12. 6. 2003 do 15. 10. 2003 ve výši 3.659,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu nelze požadované plnění opřít o ustanovení §451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a nároku není možné vyhovět ani podle jiných norem hmotného práva.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž – podle obsahu – namítá, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, srov. část první, čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Ohlásila sice dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale žádné výtky týkající se právního posouzení věci odvolacím soudem neuvedla. Připomíná, že zálohu podle kupní smlouvy zaplatila žalovanému, za kterého jednal Ing. M. P., následně účastníci od kupní smlouvy odstoupili a uzavřeli leasingovou smlouvu, přičemž část zálohy byla použita na akontaci pro leasingovou společnost (233.325,- Kč); zbytek zálohy (468.675,- Kč) žalovaný nevrátil, ač to slíbil. Zjištění odvolacího soudu, že věděla z předcházejících obchodních případů, že Ing. M. P. nebyl oprávněn podepisovat za žalovaného kupní smlouvy a přijímat finanční prostředky, a že L. S., její manžel, obchodoval s Ing. M. P. se zahraničními automobily, odporuje tomu, z čeho vyšel soud prvního stupně, a nemá tak oporu v provedeném dokazování. Svědecká výpověď Ing. M. P. je podle žalobkyně nedůvěryhodná a obsahuje nesrovnalosti. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu.
Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil a navrhl dovolání zamítnout.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – není důvodné.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalobkyně nenamítá a ze spisu nevyplývají, a protože je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem – zde důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. – včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), jsou předmětem přezkumu skutkové výhrady, kterými dovolatelka správnost rozhodnutí napadá.
Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u odvolacího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000).
V projednávaném případě odvolací soud poté, co opakoval listinné důkazy (kupní smlouva z 29. 1. 2003, příjmové pokladní doklady 5883 z 28. 1. 2003, 5884 z 29. 1. 2003, leasingová smlouva z 17. 2. 2003, zálohové faktury z 21. 1. 2003 č. ZV 03012 a z 17. 2. 2003 č. ZV 03013, příjmové pokladní doklady z 21. 1. 2003 č. E 0180355 a z 17. 2. 2003 č. E 0180356, přejímací protokoly z 17. 2. 2003 opatřené podpisy B. K. a Ing. M. P.), vyslechl svědka Ing. M. P. a (s jejím souhlasem) žalobkyni, po skutkové stránce uzavřel, že zálohu na kupní cenu motorového vozidla IVECO Daily 35C 15 ve výši 702.000,- Kč převzal dne 29. 1. 2003 od manžela žalobkyně L. S. Ing. M. P.; záloha zajišťovala půjčku, kterou L. S. poskytl Ing. M. P. na nákup vozidel v zahraničí.
Námitky, že z provedeného dokazování nevyplývá, že žalobkyně věděla z předcházejících obchodních případů o tom, že Ing. M. P. nebyl oprávněn podepisovat za žalovaného kupní smlouvy a přijímat finanční prostředky, a že L. S. s Ing. M. P. obchodoval se zahraničními vozidly, se uplatnit nemohou; nejde totiž o skutkové zjištění, na němž odvolací soud vystavěl právní posouzení věci, ale o obranné tvrzení žalovaného.
V rozporu se zásadou, že hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1266/2009), žalobkyně namítla, že soud nesprávně a jednostranně zhodnotil výpověď svědka Ing. M. P.; uvedenou výhradou se však dovolací soud zabývat nemohl.
Lze uzavřít, že se dovolatelce správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto dovolání bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 10.180,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.201,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 19. září 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu