ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2938.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2938/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Z. L. , zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalovanému L. L. , zastoupenému JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 535/6, o 1.400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 110 C 144/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2011, č.j. 21 Co 212/2011-158, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Jelínka, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2010, č.j. 110 C 144/2009-97, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „o.s.ř.“, srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), a přípustnost nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel, přestože ohlásil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. mířící na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Těžiště dovolání totiž tvoří výhrady, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně, respektive neúplně zjistil skutkový stav věci, zejména že pochybil při výkladu dohody o ukončení činnosti sdružení, jestliže z ní zjistil, že se zavázal vyplatit žalobci ke dni ukončení činnosti sdružení finanční částku (oproti tomu prosazuje, že z provedených důkazů se jeho povinnost uhradit ze svého částky sjednané v dohodě o ukončení činnosti nepodává). Judikatura dovolacího soudu je přitom ustálena v závěru, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně – nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Jelikož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. nelze - jak bylo výše vyloženo – při zvažování přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlížet, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná i kritika právního posouzení věci, která je na skutkových námitkách založená.
Namítá-li dovolatel nesprávné hodnocení listinného důkazu (smlouvy o prodeji podniku) přehlíží, že hodnocení důkazů v dovolání již nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím - v daném případě obecně nezpůsobilých - dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř.
Jak již bylo uvedeno, při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Takovými jsou zbývající námitky dovolatele směřující proti způsobu provedení důkazu znaleckým posudkem jako listinným důkazem a dále výhrada, že ve věci rozhodovaly věcně nepříslušné soudy.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 (čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, viz čl. II vyhlášky č. 486/2012 Sb.) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. dubna 2013
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu