ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3205.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3205/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. K. , zastoupeného JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem Praha 5, Ostrovského 3, proti žalované městské části Praha 1 se sídlem Praha 1, Vodičkova 18, zastoupené JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, o 3,531.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 181/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2011, č. j. 18 Co 477/2010-158, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2011, č. j. 18 Co 477/2010-158, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. dubna 2010, č. j. 22 C 181/2007-114, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 3,531.200,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vyšel ze zjištění, že na základě výběrového řízení žalovaná (vykonávající práva a povinnosti vlastníka hlavního města Prahy ve vztahu ke svěřenému majetku) a žalobce coby stavebník uzavřeli dne 28. 8. 2006 podle §17 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), v rozhodném znění, smlouvu o výstavbě půdní bytové jednotky v domě v K., P., o velikosti 3+kk (dále též „bytová jednotka“) a o prodeji odpovídajícího spoluvlastnického podílu o velikosti 1476/4989 na pozemku, k.ú. S. M. do vlastnictví žalobce, včetně kompletní projektové dokumentace a pravomocného stavebního povolení za celkovou cenu 7,306.200,- Kč. Cena sestávala z částek 150.000,- Kč za projektovou dokumentaci, 25.000,- Kč za pravomocné stavební povolení ze dne 22. 2. 2006, 300.000,- Kč za spoluvlastnický podíl k pozemku pod domem a 6,831.200,- Kč za poskytnutí půdních prostor pro vybudování půdní bytové jednotky včetně stavebních prací v nich provedených (vše včetně 5 % DPH). V článku XI. smlouvy byla bytová jednotka vymezena umístěním ve 4. a 5. nadzemním podlaží o celkové ploše 147,6 m2. Podle článku XII. odst. 1 smlouvy se žalobce jako stavebník, který vybuduje bytovou jednotku na vlastní náklady, stane jejím vlastníkem. Článek XV. smlouvy obsahuje ujednání o převodu příslušného spoluvlastnického podílu na pozemku pod budovou o velikosti 1476/4989. Žalobce převzal nemovitý majetek podle smlouvy dne 7. 9. 2006 a uhradil žalované sjednanou cenu. Pravomocné stavební povolení pro výstavbu bytové jednotky vydané dne 22. 6. 2006 pod č. j. Výst. 50690/2005-Hk-1/964 odborem výstavby úřadu městské části Praha 1, bylo rozhodnutím magistrátu hl. města Prahy, odboru stavebního ze dne 31. 1. 2007, zrušeno s tím, že dvě obytné místnosti v druhém podkrovním podlaží nesplňují požadavky stanovené v článku XXII. odst. 5 písm. b/ vyhlášky č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze.
Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že smlouva o výstavbě uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatným právním úkonem „v části týkající se“ článků XI. (vymezení nové bytové jednotky v domě) a XV. (spoluvlastnický podíl na pozemku), která je dána nemožností sjednaného plnění. Předmětem plnění podle smlouvy byla výstavba konkrétní bytové jednotky s jednotlivými místnostmi vymezenými jejich výměrou a způsobem užívání, přičemž stavební povolení, kterým byla výstavba bytové jednotky podle smlouvy povolena, bylo zrušeno (podle nového stavebního povolení ze dne 31. 1. 2007 lze vybudovat byt 2+kk, a nikoliv byt vymezený ve smlouvě o výstavbě). Jelikož žalobce plnil na základě absolutně neplatného právního úkonu, vzniklo žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu §451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), ve výši převodní ceny 7,306.200,- Kč. Žalobce se přitom domáhal vydání pouze jeho části. Soud prvního stupně zároveň konstatoval, že u bezdůvodného obohacení nemusí být vyjádřen synallagmatický závazek.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2011, č. j. 18 Co 477/2010-158, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením žalobních tvrzení. Dovodil, že žalobce žalobou uplatnil nárok na slevu ze zaplacené ceny jako důsledek odpovědnosti žalované za vady (§499 obč. zák.); neusiloval o vrácení celé ceny z titulu plnění poskytnutého žalované na základě neplatné smlouvy, nýbrž požadoval její snížení. Žalobce se sice domáhal zaplacení žalované částky jakožto bezdůvodného obohacení, avšak na základě tvrzení, že žalovaná se obohatila tím, že v rámci smlouvy o výstavbě ze dne 28. 8. 2006 bude možno vystavět kvalitativně horší bytovou jednotku. I když žalobce po poučení soudu podle §118a odst. 2 o. s. ř. při jednání dne 5. 4. 2010 uvedl, že v případě neplatnosti smlouvy jde o bezdůvodné obohacení, svá žalobní tvrzení nezměnil a i nadále se domáhal pouze snížení ceny. Soud prvního stupně tak rozhodl o platební povinnosti žalované v rozporu s obsahem žalobních tvrzení. Přitom ani jeden z účastníků nepovažoval smlouvu za neplatnou. Odvolací soud nepřisvědčil ani závěru soudu prvního stupně o částečné neplatnosti smlouvy o výstavbě za situace, kdy neplatným shledal ujednání o podstatných náležitostech smlouvy (§41 obč. zák.). Jelikož je třeba platnost smlouvy posuzovat ke dni jejího uzavření, odvolací soud dovodil, že smlouva byla uzavřena platně. Následná nemožnost plnění v důsledku zrušení stavebního povolení po uzavření smlouvy (§575 odst. 1 obč. zák.) by odůvodnila pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobce plnil z právního důvodu, který odpadl. S ohledem na výši žalované částky je však zřejmé, že žalobce se vydání bezdůvodného obohacení nedomáhal. Nárok z titulu odpovědnosti za vady nelze přiznat, neboť následnou nemožností plnění (§575 odst. 1 obč. zák.) došlo k zániku závazkového vztahu, a v době podání žaloby proto již nebyla naplněna podmínka existence platného závazkového vztahu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že žalovaný nárok posoudil jako uplatněné právo na slevu z ceny. Zdůrazňuje, že z obsahu žaloby i z jeho pozdějších přednesů je jednoznačné, že uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Připomíná svá žalobní tvrzení, že žalované podle smlouvy o výstavbě zaplatil celou sjednanou cenu za to, že bude moci na základě pravomocného stavebního povolení a jím schválené projektové dokumentace provést výstavbu bytové jednotky v půdním prostoru domu, který mu za tím účelem žalovaná přenechala. Protože však projektová dokumentace nebyla v souladu s obecně závaznými právními předpisy, bylo stavební povolení pro rozpor se zákonem zrušeno a jemu tím byla znemožněna výstavba bytové jednotky. I když při jednání soudu dne 2. 11. 2009 uvedl, že se domáhá slevy z kupní ceny, je posouzení nároku po právní stránce úkolem soudu. V tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 33 Odo 944/2006. Navíc po poučení soudem prvního stupně, že shledává smlouvu absolutně neplatnou, dal jednoznačně najevo, že se domáhá vydání části bezdůvodného obohacení. Přitom je jeho věcí, že požaduje vydání jen jeho části. Poukazuje na to, že pouze žalovaná tvrdila, že se jedná o uplatnění nároku z odpovědnosti za vady ve formě slevy z kupní ceny. Konečně odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí je překvapivé, jestliže účastníky neseznámil se svým názorem na (částečnou) neplatnost smlouvy. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud se proto zaměřil na posouzení, zda je opodstatněné.
Dovolací argumenty žalobce jsou především kritikou právní kvalifikace žalobou uplatněného nároku odvolacím soudem z hlediska vylíčení rozhodujících skutečností.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v §42 odst. 4 o. s. ř. musí (mimo jiné) obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce proto musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce způsobem vylučujícím možnost jeho záměny s jiným skutkem (srov. usnesení ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4, a usnesení ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209). Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu §101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná (podle hmotného práva významná) tvrzení, může tak učinit i dodatečně v rámci přípravy jednání, při jednání nebo i při dalším jednání, a to až do doby, než nastane tzv. koncentrace řízení (§114a, §114c, §118b a §119 o. s. ř. - srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, 505 s.). Právní charakteristika vylíčených skutkových tvrzení (tzv. právní důvod žaloby) není součástí vymezení předmětu řízení a žalobce ji není povinen v návrhu uvádět; uvede-li ji, není pro soud závazná, neboť soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci a pro jeho rozhodnutí není významné, jak žalobce nebo jiný účastník řízení skutkový stav věci právně posuzuje. Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu věci lze žalobci přiznat plnění, kterého se petitem své žaloby domáhal, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobce plnění domáhal z jiného právního důvodu, než ze kterého mu skutečně náleží; nepřípustným (ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. odporujícím) překročením návrhu by za této situace bylo jen přisouzení jiného nebo většího plnění, než kterého se žalobce podle žalobního petitu domáhal, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového děje, než který žalobce vylíčil v žalobě a který proto nebyl (nemohl být) předmětem dokazování před soudem (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1586/2005, ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, pod číslem 178, a ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v žalobě ze dne 26. 4. 2007 požadavek na zaplacení 3,531.200,- Kč s příslušenstvím odůvodnil tvrzením, že podle ujednání ve smlouvě o výstavbě, uzavřené se žalovanou dne 28. 8. 2006, získal právo na vlastní náklady realizovat výstavbu půdní bytové jednotky o celkové ploše 147,6 m2 v budově v P., V. K na základě pravomocného stavebního povolení a jím schválené projektové dokumentace, dále nabyl spoluvlastnický podíl na pozemku parc. k. ú. S. M., obec P. a vlastnické právo k projektové dokumentaci za celkovou cenu sjednanou ve výši 7,306.200,- Kč. Po uzavření smlouvy bylo rozhodnutí o stavebním povolení v přezkumném řízení zrušeno, neboť v projektu navržené místnosti ve druhém podkroví nesplňují požadavky stanovené právním předpisem. Tím ztratil právní možnost realizovat výstavbu jednotky popsané ve smlouvě o výstavbě a žalovaná získala na jeho úkor bezdůvodné obohacení. I nadále má zájem na vybudování bytové jednotky v půdních prostorách domu. K tomu však bude nezbytné vyhotovit novou zákonu odpovídající projektovou dokumentaci, na jejím základě požádat o nové stavební povolení a upravit smlouvu o výstavbě. Protože žalovaná na jeho pokusy o dohodu a modifikaci smlouvy nereaguje, je nucen požadovat vydání bezdůvodného obohacení soudní cestou. Žalované je ochoten ponechat ze zaplacené ceny částku 3,775.000,- Kč, odpovídající ceně za poskytnutí půdní plochy pro výstavbu menší (a méně luxusní) bytové jednotky a tomu odpovídajícím menším spoluvlastnickým podílům na společných částech domu a pozemku, a požaduje vrácení částky 3,531.200,- Kč, v níž je zahrnuto i 150.000,- Kč za projektovou dokumentaci a 25.000,- Kč za pravomocné stavební povolení. Při jednání dne 2. 11. 2009 žalobce k výzvě soudu prvního stupně uvedl, že žádá slevu z kupní ceny; k následné výzvě uvedl, že věc nemá vady a zopakoval, že zaplatil sjednanou cenu, avšak stavební povolení k vybudování bytové jednotky bylo zrušeno. Poté, co soud prvního stupně při jednání dne 5. 4. 2010 zpřístupnil účastníkům možné posouzení smlouvy jako absolutně neplatného právního úkonu pro nemožnost plnění a vyzval je, aby doplnili vylíčení rozhodných skutečností a označili k nim důkazy (§118a odst. 2 o. s. ř.), žalobce se vyjádřil, že chce vydat plnění z bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná od něho obdržela sjednanou částku, ale smluvené plnění mu neposkytla.
Je zřejmé, že žalobce v žalobě, jakož i v průběhu řízení vylíčil skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok na peněžité plnění, natolik dostatečně, aby z něho vyplývalo, o jaký právní poměr svůj nárok opírá (právní důvod žaloby). Žalobce sice v žalobě (a v řízení) použil vedle pojmu „bezdůvodné obohacení“ i pojem „sleva“, avšak za rozhodující lze mít jeho tvrzení, že zrušením stavebního povolení mu bylo právně znemožněno vybudovat bytovou jednotku. I když požadoval po žalované jen část peněžitého plnění, které jí na základě smlouvy poskytl, motivaci, která jej k tomu vedla, vysvětlil tím, že předpokládal, že žalovaná mu v budoucnu poskytne protiplnění v podobě uzavření dohody o jiné (menší) bytové jednotce. Z této okolnosti tudíž není možno odůvodněně usuzovat, že žalobce požaduje slevu z ceny. Z obsahu žaloby (ale i z dalších podání obou účastníků řízení) je zřetelné, že žalobce měl i nadále zájem o výstavbu jiné bytové jednotky (byť co do podlahové plochy menší) za předpokladu, že bude vypracována nová projektová dokumentace, vydáno nové stavební povolení a účastníci v kontextu s tím „upraví“ text smlouvy. Tato jednání také mezi účastníky v průběhu řízení paralelně probíhala. Jestliže žalobce na výzvu soudu výslovně uvedl, že věc nemá vady, a zopakoval své tvrzení, že žalovaná mu oproti zaplacené ceně dosud neposkytla smluvené plnění, a jestliže žalobní požadavek odůvodnil tvrzením, že zrušením stavebního povolení mu bylo znemožněno vybudovat bytovou jednotku, nelze se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že právním důvodem žaloby je právo z odpovědnosti za vady ve formě slevy z ceny; podstata vylíčeného skutku zejména z hlediska následku, který byl jednáním způsoben, vede naopak k závěru, že právním důvodem žaloby je právo na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaná na úkor žalobce získala. Odvolací soud kromě toho pominul ustálenou (výše citovanou) soudní judikaturu, podle níž soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci a pro jeho rozhodnutí není významné, jak žalobce skutkový stav věci právně posuzuje. Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu věci lze žalobci přiznat plnění, kterého se petitem žaloby domáhal, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobce plnění domáhal z jiného právního důvodu, než ze kterého mu skutečně náleží. I když tedy odvolací soud vlastním (nesprávným) výkladem obsahu žalobcových podání dospěl k závěru, že se domáhá žalované částky z titulu odpovědnosti za vady, nemohl žalobu bez dalšího zamítnout s tím, že závazkový vztah zanikl v důsledku následné nemožnosti plnění, aniž by se zabýval otázkou, zda je možno žalobě vyhovět z jiného právního důvodu.
Lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dalšími uplatněnými dovolacími námitkami se Nejvyšší soud s ohledem na důvod zrušení napadeného rozhodnutí nezabýval.
Právní názor, který byl vysloven v tomto rozsudku, je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 věta první ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. července 2013
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu