ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3381.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3381/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. V. Ž. , zastoupeného JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22/966 proti žalovanému Ing. M. M., s místem podnikání Karviná - Ráj, U Státní Hranice 2/1040, zastoupenému JUDr. Jindřichem Paličkou, advokátem se sídlem Karviná - Fryštát, Fryštátská 2064/57b, o zaplacení 99.182,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 247/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2011, č. j. 11 Co 22/2010-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. února 2011, č. j. 11 Co 22/2010-147, potvrdil rozsudek ze dne 24. září 2009, č. j. 23 C 247/2008-113, jímž Okresní soud v Karviné zamítl žalobu o zaplacení částky 99.182,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2008 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání, jímž žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). Tak tomu je zejména tehdy, je-li řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Bezcenná je námitka žalobce, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nerespektoval předmět řízení vymezený žalobou a nepřisoudil mu nárok z titulu přiměřené slevy ceny opravy ve smyslu §655 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Tato výhrada je totiž uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), který sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. O takovou situaci se však v posuzovaném případě zjevně nejedná.
Soudní praxe je ustálena v názoru, podle něhož spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek po číslem 48/2006).
V posuzovaném případě odvolací soud ve svém potvrzujícím rozsudku oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že - z důvodů uvedených v napadeném rozsudku - je ujednání účastníků v článku X. smlouvy ve smyslu §39 obč. zák. neplatné pro rozpor s §655 odst. 1 obč. zák.; následně (ve shodě se soudem prvního stupně) rovněž dovodil, že i kdyby tomu tak nebylo, nelze žalobě vyhovět pro její předčasnost - nebyla dosud splněna podmínka, uvedená v článku X. smlouvy, na níž účastníci vázali vznik práva žalobce na plnění.
Proti posléze uvedenému právnímu názoru žalobce sice brojí, avšak nezpůsobilou argumentací, že účastníci si v článku X. smlouvy ujednali, že neodstraní-li žalovaný vady ve stanovené, popř. dohodnuté době ode dne jejich oznámení, má právo zadat odstranění vad jinou firmou a žalovaný mu uhradí náklady s tím spojené před jejich vynaložením (nikoli po jejich vynaložení - jak ujednání interpretoval ve shodě se soudem prvního stupně soud odvolací), a dále že si účastníci v uvedeném článku vlastně sjednali právo na přiměřenou slevu ceny opravy, jíž pouze kvantifikovali odkazem na náklady odstranění vad jinou firmou. Žalobce tím ve skutečnosti uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy (tj. údaje o tom, co bylo účastníky sjednáno - na čem se dohodli pro případ, že oprava bude vykazovat vady), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Jinými slovy, žalobce odvolacímu soudu vytýká, že kdyby nepochybil ve skutkovém zjištění a vyšel z jím podaného výkladu obsahu smluvního ujednání, nutně by dospěl k odlišnému (tj. podle žalobce správnému) právnímu závěru, že žaloba je opodstatněná.
Protože řešení jednoho z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, nesplňuje podmínku zásadního právního významu ve věci samé (žalobce právní závěr odvolacího soudu o předčasnosti žaloby napadl nezpůsobilým dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř.), nemůže věcný přezkum posouzení právního závěru o neplatnosti smluvního ujednání ovlivnit výsledek sporu a dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nepřípustné jako celek. Nejvyšší soud je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; náklady žalovaného vzniklé v souvislosti se sepsáním vyjádření k dovolání jeho advokátem nelze - vzhledem k jeho obsahu - považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (ve vyjádření není reagováno na dovolací námitky a pouze se obecně odkazuje na závěry odvolacího soudu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. června 2013
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu