ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3840.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 3840/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně R. K. , zastoupené Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, 28. října 3117/61, proti žalované D. C. , zastoupené JUDr. Jindřiškou Szarowskou Janouchovou, advokátkou se sídlem v Karviné, Karola Śliwky 129/12, o zaplacení 1,138.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné, pod sp. zn. 68 C 55/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2012, č. j. 8 Co 264/2012-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku ze dne 24. května 2012, č. j. 8 Co 264/2012-156, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 19. října 2011, č. j. 68 C 55/2009-126, ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1,138.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona 404/2012 Sb. /dále jen „o. s. ř.“/), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaná brojí proti závěru soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil, že právní úkon obsažený v písemnosti ze dne 14. 9. 2006 nazvané jako „Dohoda o splátkách dluhu“ splňuje náležitosti uznání dluhu podle §558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že nejde o platné uznání dluhu (neobsahuje vyjádření příslibu zaplatit dluh), nýbrž o pouhou dohodu o změně splatnosti závazku podle §516 obč. zák. V této souvislosti připomíná, že dluh ze smlouvy o půjčce nebyl v době uzavření (podpisu) dohody - tj. k 14. 9. 2006 - splatný; jeho splatnost měla nastat teprve dne 30. 6. 2009.
Podle §558 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.
Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony (§34 a násl. obč. zák.) je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Zákon nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu zavázal k plnění, nýbrž stačí, že z obsahu písemného projevu je zřejmé, že si je své povinnosti k plnění vědom, resp. že je k plnění dluhu připraven. Není také nezbytné uvést výslovně důvod dluhu přímo v uznávacím projevu, avšak uznávací projev musí obsahovat takové údaje, z nichž za případné pomoci výkladu podle §35 obč. zák. důvod dluhu nepochybně vyplývá. Uvedení důvodu dluhu znamená označení, jakého dluhu se uznání týká nebo v čem dluh (skutkově) spočívá. Výše označeného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná. Nestačí, ví-li dlužník i věřitel, o jaký dluh a v jaké výši se jedná, nýbrž - vzhledem k obligatorní písemné formě úkonu - musí být tyto údaje obsaženy v písemném projevu vůle nebo alespoň z něj musí bez pochybností vyplývat.
Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že písemnost ze dne 14. 9. 2006, označená jako „Dohoda o splátkách dluhu“, obsahuje (rovněž) právní úkon, splňující náležitosti uznání dluhu podle §558 obč. zák. Ze slovního vyjádření zaznamenaného v listině nepochybně vyplývá, že žalovaná činí vůči žalobkyni uznávací projev a současně se zavazuje k plnění svého dluhu. Zcela určitě je v listině uvedena výše tohoto dluhu (1,338.000,- Kč) a vyplývá z ní rovněž jeho důvod („ neuhrazená část půjčky sjednané stranami ve Smlouvě o půjčce ze dne 1. 7. 2005 “). Listina také obsahuje prohlášení dlužníka (žalované), že „ se zavazuje zaplatit věřiteli dluh ve výši 1,338.000,- Kč následovně …“, tj. příslib úhrady dluhu.
Jestliže odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) na základě takto zjištěného skutkového stavu věci, který je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný, dovodil, že listina obsahuje právní úkon žalované, jenž splňuje náležitosti uznání dluhu ve smyslu §558 obč. zák., neodchýlil se od ustálené judikatury (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008, a ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1126/2009) a jeho závěr nemůže činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným, a potažmo tedy ani dovolání přípustným.
Nebyl-li dovolatelkou úspěšně zpochybněn závěr, že došlo k platnému uznání dluhu, jsou bezpředmětné její dovolací námitky směřující proti správnosti posouzení důkazního břemene, které dovozuje právě z neplatnosti uznání dluhu.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu