ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.571.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 571/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně LUCKYSMILE, s.r.o., se sídlem v Karlových Varech, Pod Jelením skokem 398/20 (identifikační číslo 28060288), zastoupené Mgr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem v Plzni, Boettingerova 26, proti žalovaným 1) P. V. , a 2) M. K. , zastoupeným Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 66, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 450/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2011, č.j. 18 Co 375/2011-163, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.160,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Filipa Němce, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 11. 5. 2011, č.j. 19 C 450/2009-139, kterým Okresní soud v Karlových Varech zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení; v návaznosti na věcné rozhodnutí rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že společnost DIVEKO GROUP, s.r.o., nebyla zmocněna k tomu, aby pro případ nesplnění povinností z rezervační smlouvy zavazovala žalované k placení smluvní pokuty žalobkyni jako straně rezervační smlouvy, která projevila zájem o přednostní právo na koupi věci. Protože žalovaní bez zbytečného odkladu vyslovili nesouhlas s překročením oprávnění obsaženého ve zprostředkovatelské smlouvě (§33 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), nejsou povinni žalobkyni smluvní pokutu ve výši 200.000,- Kč zaplatit.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), napadla závěr o překročení zmocnění zprostředkovatelkou a z toho plynoucích důsledků vázanosti žalovaných jejím jednáním. Nebylo-li v dohodě o plné moci, kterou žalovaní uzavřeli s DIVEKO GROUP, s.r.o., negativním způsobem vymezeno omezení oprávnění zprostředkovatelky jednat za zmocnitele, je překročení zmocnění pojmově vyloučeno a ustanovení §33 odst. 1 obč. zák. nelze aplikovat. Smlouva o zprostředkování podle žalobkyně neobsahuje žádné omezení týkající se možného a předvídatelného obsahu v budoucnu uzavíraných rezervačních smluv. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se ztotožnili s právními závěry odvolacího soudu a navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); ten je dán tím, že otázkou vymezení rozsahu zmocněncova oprávnění ve vztahu k rezervačním smlouvám se Nejvyšší soud dosud nezabýval.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §31 odst. 1 obč. zák. je při právním úkonu možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.
Podle ustanovení §33 odst. 1 obč. zák. překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně. Podle zprostředkovatelské smlouvy, kterou 24. 3. 2009 uzavřeli žalovaní s DIVEKO GROUP, s.r.o. (IČ 28005937), se zprostředkovatelka zavázala vyhledat „zájemce o koupi“ specifikované bytové jednotky a podílu na společných částech domu a pozemku ve spoluvlastnictví žalovaných (za kupní cenu 3.300.000,- Kč a se sjednanou provizí 145.000,- Kč). Součástí smlouvy byla zmocňovací klausule, jíž žalovaní zmocnili „zprostředkovatele uzavírat smlouvy o rezervaci na nemovitost a v souvislosti s nimi přebírat rezervační zálohy do výše 10% z kupní ceny. Zprostředkovatel má povinnost o uzavření takovéto smlouvy klienta informovat neprodleně.“ Dne 25. 3. 2009 uzavřeli žalovaní (zastoupeni zprostředkovatelkou) s žalobkyní tzv. smlouvu o rezervaci. Žalobkyni, která projevila zájem o byt, poskytli žalovaní ode dne uzavření smlouvy do 15. 5. 2009 přednostní právo na uzavření kupní smlouvy nebo smlouvy o budoucí smlouvě kupní, přičemž současně dohodli i podstatné náležitosti těchto smluv. Žalovaní se zavázali, že do 15. 5. 2009 neuzavřou bez písemného souhlasu žalobkyně s třetí osobou smlouvu o převodu bytu, smlouvu o budoucí smlouvě, jejímž předmětem by byl závazek převést byt, jinou smlouvu, kterou by byt zatížili zástavním právem, věcným břemenem, nájemním právem či jiným právem ve prospěch třetích osob. Žalobkyně se zavázala zaplatit po uzavření této smlouvy, nejpozději do 31. 3. 2009 rezervační jistinu 200.000,- Kč, která - v případě převodu - bude zálohou na kupní cenu. Obsahem rezervační smlouvy byla i ujednání, podle kterých připadne rezervační jistina žalovaným (jakožto odměna za poskytnutí přednostního práva), nebude-li z důvodu na straně žalobkyně uzavřena kupní smlouva do 15. 5. 2009; pro případ, že kupní smlouva nebude v uvedeném termínu uzavřena z důvodu na jejich straně, zavázali se žalovaní nejen vrátit rezervační jistinu, ale také zaplatit žalobkyni do deseti dnů od 15. 5. 2009 smluvní pokutu ve výši 200.000,- Kč. Účastníci kupní smlouvu neuzavřeli, neboť žalovaní se rozhodli byt neprodat. Žalovaní poté, co se seznámili s obsahem rezervační smlouvy, vyjádřili 18. 9. 2009 žalobkyni nesouhlas s jednáním zprostředkovatelky, jehož výsledkem bylo ujednání o smluvní pokutě.
Povahou tzv. rezervačních smluv se Nejvyšší soud zabýval již v několika svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5391/2008, rozsudek ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 110/2010, rozsudek ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4114/2010, rozsudek ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 694/2011). Uzavřel, že rezervační smlouvy jsou nepojmenovanými smlouvami, neboť neodpovídají žádnému z typů smluv, jež jsou výslovně upraveny zvláštními ustanoveními závazkového práva (§51 obč. zák.). Pro obligační vztah účastníků vzniklý rezervační smlouvou je z hlediska vzájemných práv a povinností typické, že zájemce se zavazuje zaplatit peněžní částku jako utvrzení svého zájmu o nabytí věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, a strana, která je nabízí, se zavazuje po určitou dobu zdržet se vymezených právních úkonů týkajících se věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (§488 obč. zák.).
Při uzavření rezervační smlouvy se může její účastník dát zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou (zmocněncem), které za tímto účelem udělí plnou moc (§31 odst. 1 obč. zák.). Plná moc musí mít písemnou formu, je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, a také tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu (srov. §31 odst. 4 obč. zák.). Plná moc může být, z hlediska rozsahu zmocněncova oprávnění, všeobecná (generální), která opravňuje zástupce (zmocněnce) ke všem právním úkonům, anebo zvláštní (speciální), omezující se pouze na některé právní úkony či pouze na jediný právní úkon; v obou případech může být plná moc formulována jako neomezená, která dává zmocněnci právo jednat volně podle nejlepšího vědomí a svědomí, nebo jako omezená, v níž jsou stanoveny hranice, ve kterých a jak má zástupce jednat.
V projednávaném případě byla dohoda o plné moci součástí písemné smlouvy o zprostředkování (§774 obč. zák.); jejím uzavřením vznikl právní vztah zastoupení mezi zmocniteli (žalovanými) a zmocněnkyní (DIVEKO GROUP, s.r.o.). Zprostředkovatelskou smlouvou prokazovala zprostředkovatelka (zmocněnkyně) třetím osobám své oprávnění jednat za zmocnitele, tedy smlouva sloužila i jako průkaz (osvědčení) určený (adresovaný) třetím osobám, z něhož se podává, že si zmocnitelé zvolili zmocněnkyni, kterou pověřili, aby jejich jménem právně jednala. Rozsah zmocnění - sjednávat se zájemci smlouvy o rezervaci předmětného bytu a přebírat rezervační zálohy v dohodnuté výši - byl vymezen určitě a jednoznačně. Otázku možného zajištění povinností účastníků rezervační smlouvy smluvní pokutou ve smyslu §544 a násl. obč. zák. je třeba posuzovat jen ve vztahu k těm závazkům, které (typicky) smluvní strany rezervací přijímají; v případě žalovaných (zastoupených zprostředkovatelkou) šlo o povinnost do 15. 5. 2009 neuzavřít bez písemného souhlasu žalobkyně s třetí osobou smlouvu o převodu bytu, smlouvu o budoucí smlouvě, jejímž předmětem by byl závazek převést byt, jinou smlouvu, kterou by byt zatížili zástavním právem, věcným břemenem, nájemním právem či jiným právem ve prospěch třetích osob. Protože rozsah oprávnění zahrnoval pouze sjednání rezervačních smluv (nikoliv smluv o převodu bytu), překročila zprostředkovatelka sjednáním smluvní pokuty, která měla zajišťovat závazek žalovaných uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky s podílem na společných částech domu a pozemku, rozsah svého oprávnění vtěleného do smlouvy o zprostředkování. Důsledky překročení oprávnění vyplývají z §33 odst. 1 obč. zák. Jednáním zmocněnkyně by práva a povinnosti zmocnitelům vznikly tehdy, pokud by jednala v mezích zastupčího oprávnění (§32 odst. 2, věta první, obč. zák.), jakož i v případě, že by zmocněnkyně překročila své oprávnění a zmocnitelé by toto překročení schválili, případně by neoznámili druhé straně bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas s jednáním zmocněnkyně (§33 odst. 1 obč. zák.). Žalovaní překročení oprávnění nejenže neschválili, ale bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení dozvěděli, vyjádřili žalobkyni svůj nesouhlas být vázáni ujednáním o smluvní pokutě.
Protože se žalobkyni nepodařilo argumenty snesenými v dovolání zpochybnit právní posouzení věci odvolacím soudem, Nejvyšší soud její dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl.ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k/ a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 14.560,- Kč. Součástí nákladů jsou paušální částky náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu