ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.970.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 970/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Property Management Company s.r.o. se sídlem v Mníšku pod Brdy 921, zastoupené Mgr. Ditou Machourkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 16, proti žalované Mgr. D. H. , zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o 137.633,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 403/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2012, č.j. 15 Co 142/2012-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.373,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Dity Machourkové, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud ve věci samé potvrdil rozsudek (pro zmeškání) Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 3. 2011, č.j. 6 C 403/2010-33, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatelka namítla, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání (§153b o.s.ř.), vyjádřila-li se před jeho vydáním k žalobě, a projevila-li tak svoji procesní aktivitu. Tato výtka přípustnost dovolání nezakládá, neboť napadený závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, který již v usnesení ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000, na který odkázal i odvolací soud, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož okolnost, že žalovaný již před prvním nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze případu nabízel soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání. Zmíněný závěr Nejvyššího soudu je podpořen též usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 370/98, v němž se uvádí, že nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces, vydá-li soud rozsudek pro zmeškání a využije-li tak nástroje, který je určen k tomu, aby postihl toho účastníka řízení, který po řádném doručení nejméně pět dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, bez důvodné a včasné omluvy zmešká první jednání, které bylo ve věci nařízeno. Byť tato rozhodnutí byla vydána podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, jsou jejich závěry aplikovatelné i nyní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 98/2012). Ani namítaná okolnost, že Nejvyšší soud uvedený závěr formuloval ve věci, v níž bylo přezkoumáváno usnesení o odmítnutí odvolání, jeho použití nebrání. Lze doplnit, že vedle soudní praxe i právní teorie zastává názor, podle kterého zmešká-li žalovaný bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, může soud rozsudek pro zmeškání vydat, i když se před jednáním ve věci písemně vyjádřil, ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a předložil soudu i listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. se dostavil k přípravnému jednání, při němž doplnil svá tvrzení a návrhy na provedení důkazů a učinil další potřebné úkony (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1051).
Poukaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 428/04 není přiléhavý, neboť oproti tam souzené věci se žalovaná k jednání vůbec nedostavila (a svoji neúčast nijak neomluvila ani v přiměřené lhůtě po datu nařízeného prvního jednání).
Vytýká-li žalovaná soudu prvního stupně, že při jednání dne 14. 3. 2011 nepostupoval důsledně podle ustanovení §118 odst. 1 a 2 o.s.ř., a odvolacímu soudu, že nesprávně validoval vadný postup soudu prvního stupně, který ve svém rozsudku neodůvodnil právní posouzení věci, jde o námitky vystihující dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k němuž se při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud pro úplnost k první z uvedených výhrad dodává, že rozsudek pro zmeškání může soud vyhlásit, aniž by jednání zahájil, navrhne-li to žalobce, který se dostavil, jsou-li splněny ostatní předpoklady uvedené zejména v §153b o.s.ř. a považuje-li vydání rozsudku pro zmeškání za vhodné opatření. Posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, nepředstavuje projednání věci samé, a není tedy potřebné ani zahajovat jednání, které bylo k projednání věci samé nařízeno (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 819).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl.ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1 a 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5., §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k), §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“), tj. částkou 6.920,- Kč. Součástí nákladů je dále náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.453,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 30. května 2013
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu