ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1030.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 1030/2013-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2013 o dovolání obviněného R. R. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2012 sp. zn. 7 To 47/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 121/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. R. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2011 sp. zn. 1 T 121/2011 uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v době asi od dubna 2010 do 9:30 hodin dne 14. 5. 2011, kdy došlo k poslednímu útoku, na různých společně obývaných místech, konkrétně v době od dubna 2010 do srpna 2010 v osobním motorovém vozidle zaparkovaném a obývaném v B. u nádraží a následně v B. na ul. R. u restaurace „R. b.”, v době od září 2010 asi do poloviny prosince 2010 v blíže neurčeném domě v K. u B., v době od konce prosince 2010 do konce února 2011 na ubytovně v B. na ul. K., v době od konce února 2011 do poloviny března 2011 v domě na ul. B. a od poloviny března 2011 do poloviny května 2011 na ubytovně na ul. J. v B., psychicky a fyzicky týral svoji družku T. K., a to tak, že ji zpravidla pod vlivem alkoholu často vulgárně slovně napadal, že je „kurva, děvka, špína, tlustá slovenská svině”, několikrát do měsíce jí vyhrožoval, že ji zabije, utrhne hlavu, vyhodí z balkónu ze 3. patra, že pokud pojede za vnukem, tak ho hodí pod vlak, bral jí peníze, opakovaně jí plival do obličeje a několikrát do měsíce a poslední měsíc i častěji ji kopal do celého těla, tahal za vlasy po zemi, bil pěstí a fackami do obličeje, čímž poškozené opakovaně způsobil zranění v podobě modřin na různých částech těla, v jednom případě zhmoždění kotníku na levé dolní končetině a zápěstí na pravé horní končetině, kdy však poškozená ze strachu nikdy nevyhledala lékařské ošetření, přičemž veškeré toto jednání mělo nepříznivý vliv na psychiku poškozené, která v důsledku jeho jednání trpí depresivní poruchou reaktivní povahy .
Za to byl obviněný podle §199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo Krajským soudem v Brně usnesením ze dne 9. 2. 2012 sp. zn. 7 To 47/2012 podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení obviněný posléze napadl dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel se domnívá, že obecné soudy pochybily, pokud při kvalifikaci skutku nezohlednily specifika dlouhodobě vzájemně problematického vztahu obviněného a poškozené determinovaného dobrovolnou volbou způsobu jejich života, kdy žili v podstatě životem bezdomovců na okraji společnosti. Často střídali místa svého pobytu a bydleli i v automobilu. Jejich vztah byl rovněž spojen s každodenním nadměrným požíváním alkoholu. Poškozená dobrovolně přijala povahu obviněného a oba se vzájemně slovně i fyzicky napadali. Jejich soužití proto nelze měřit standardními měřítky běžného partnerského vztahu a pravidly slušného chování zakořeněnými ve společnosti. Obviněný, poškozená i vyslechnutí svědci potvrdili, že pokud oba nebyli pod vlivem alkoholu, bylo jejich vzájemné chování v podstatě standardní. Obviněný se k poškozené choval adekvátně a k žádnému napadání či konfliktům mezi nimi nedocházelo. Znalecký posudek vypracovaný za účelem zjištění psychického stavu poškozené nemá žádnou souvislost s jednáním obviněného, neboť z něj pouze vyplývá, že v osobnosti poškozené jsou patrny známky depresivních stavů plynoucích ze ztráty jejích rodičů, kde se po jejich smrti začala ambulantně psychiatricky léčit. Nebyl zjištěn žádný ze symptomů syndromu týrané osoby. Závěry znaleckého posudku korelují s názorem obviněného, že jeho jednání nenese znaky trestného činu ve smyslu obžaloby, kdy dílčí konflikty mohou eventuálně naplnit skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití, avšak ani ve svém souhrnu nemohou být trestným činem.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2012 sp. zn. 7 To 47/2012 i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2011 sp. zn. 1 T 121/2011 a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se po seznámení s obsahem dovolání obviněného rozhodl, že se k němu nebude podle §265h odst. 2 tr. ř. věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2012 sp. zn. 7 To 47/2012 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Dovolatel s poukazem na uplatněný dovolací důvod namítl, že skutek není vůbec žádným trestným činem, kdy dílčí konflikty mohly nanejvýše naplnit skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití. Ze specifičnosti vztahu mezi ním a poškozenou, kteří jsou bezdomovci, kdy mezi nimi běžně docházelo k verbálnímu a fyzickému násilí a konzumovali v hojné míře alkohol, totiž podle něj vyplývá, že na sociální vrstvu, k níž náleží, nelze nahlížet z hlediska aplikace trestního práva podle vzorců chování dodržovaných v běžné společnosti.
Nejvyšší soud již dříve opakovaně judikoval, že vzhledem k jeho postavení jako soudu dovolacího a taxativně vymezeným dovolacím důvodům zakotveným v trestním řádu není možné využít institutu dovolání pro opakované namítání totožných skutečností jako v odvolání jenom proto, že dovolatel není spokojen s výsledkem odvolacího řízení. S námitkami obviněného se dostatečně vypořádal již odvolací soud, který se ztotožnil s právní kvalifikací skutku učiněnou nalézacím soudem a k jednotlivým námitkám, které obviněný bez jakékoliv změny zopakoval ve svém mimořádném opravném prostředku, se podrobně vyjádřil. Jde proto o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného R. R. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 15. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c