ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.129.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 129/2013-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. února 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. D. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 9 To 224/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 161/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 2 T 161/2011, byl obviněný M. D. uznán vinným pod body 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7), 8), 9), 10), 11) pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad 8) rozsudku], pod bodem 1) přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, pod body 4), 9), 10) pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad 9) rozsudku], pod bodem 9) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem . Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody.
Obviněný se trestných činů dopustil tím, že ad 1) „dne 5. 4. 2011 v Praze – Ž., ul. J. … si přes realitní kancelář Real, s. r. o. pronajal byt poškozené A. P. a M. P. na dobu jednoho roku počínaje dnem 5. 4. 2011 a zavázal se zaplatit kauci ve výši 19.500,- Kč při podpisu nájemní smlouvy a platit nájemné ve výši 16.500,- Kč do každého 25. dne v měsíci předem, přičemž smluvené platby od počátku neměl v úmyslu hradit, zaplatil pouze částku 16.500,- Kč představující část kauce a další částku ve výši jednoho nájmu neuhradil ani po opakovaných urgencích, načež bylo kontrolou bytu poškozenými dne 22. 4. 2011 zjištěno, že z pronajatého bytu zcizil televizor LG v hodnotě 6.000,-Kč, satelitní přijímač v hodnotě 500,- Kč, televizní stojan v hodnotě 2.000,- Kč, vysavač Eta v hodnotě 1.000,- Kč, DVD zn. Sony v hodnotě 1.000,- Kč, žehličku v hodnotě 500,- Kč, čímž poškozené A. P. a M. P. způsobil škodu nezaplacením smluvených plateb ve výši 19.500,- Kč a přisvojením si věcí z bytu pro vlastní potřebu ve výši 11.000,- Kč, ad 2) v době od 5. 4. 2011 do 10. 4. 2011 na blíže nezjištěném místě v Praze, s úmyslem se obohatit, vylákal od poškozené L. P. půjčku v částce 2.800,- Kč na údajnou cestu do Chorvatska, kterou přislíbil vrátit do čtvrtka 8. 4. 2011, když tvrdil, že má své peníze uloženy v bance v Chorvatsku, poté vylákal pod stejnou legendou další částku 3.000,- Kč a dále pak částku 2.500,- Kč s tvrzením, že peníze vrátí v neděli 10. 4. 2011, což neučinil a způsobil tak poškozené škodu ve výši 8.300,- Kč, přičemž půjčené peníze vrátil až následně po naléhání poškozené, která si o něm na internetových stránkách našla negativní informace o jeho nedůvěryhodnosti, a poté přestal zcela komunikovat, ad 3) dne 18. 4. 2011 na blíže nezjištěném místě v Praze, s úmyslem se obohatit, vylákal od poškozené N. M., se kterou se seznámil dne 16. 4. 2011 přes internetovou seznamku „www.libimseti.cz“, pod legendou zajištění koupě levnější značkové obuvi a oděvů finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč, kterou si nechal zaslat na účet číslo …, ačkoliv neměl v úmyslu zboží dodat a finanční hotovost vrátit, dále vylákal dne 19. 4. 2011 od poškozené stejným způsobem a pod legendou zaplacení nákladů na opravu automobilu částku 5.000,- Kč, kterou si opět nechal zaslat na svůj účet, ačkoliv věděl, že peníze nebudou použity k opravě automobilu a nakonec dne 25. 4. 2011 vylákal od poškozené částku 5.000,- Kč na nákup počítače pro dceru svého bratra, ačkoliv věděl, že finanční hotovost nevrátí, počítač koupil, ale peníze nevrátil, použil je pro svou vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené N. M. škodu ve celkové výši 20.000,- Kč, ad 4) v době od 6. 5. 2011 do 17. 5. 2011 v Ch., ul. S. v. …, během pobytu v bytě poškozené L. V., se kterou se dne 4. 5. 2011 seznámil na internetovém portálu „Líbím se Ti“, s úmyslem se obohatit, vylákal od této postupně částku 5.000,- Kč na úhradu zálohy na koupi nábytku, dále pak částku 3.000,- Kč na úhradu pokuty řidiče, který měl doručit nábytek, ačkoli žádný nábytek nikdy neobjednal a veškerá tvrzení byla jen záminkou pro vylákání peněz, dále jí pak odcizil mobilní telefon zn. Nokia 6230i v hodnotě 800,- Kč, čímž jí způsobil celkovou škodu ve výši 8.000,- Kč a odcizením mobilního telefonu další škodu ve výši 800,- Kč, ad 5) dne 17. 5. 2011 v Praze, J. … si v penzionu P. objednal dvoulůžkový pokoj na týdenní pobyt, ubytoval se zde společně s poškozenou S. K. a přislíbil zaplatit zálohu za ubytování převodem z účtu ve výši 7.700,- Kč, ačkoli to nikdy neměl v úmyslu, poškozeného ujišťoval, že platbu v bance zadal, ačkoli to nebyla pravda, v penzionu se fakticky nezdržoval a pronájem telefonicky prodlužoval, načež byl po upozornění poškozené S. K. jeho pobyt ukončen a věci předány PČR, takže svým jednáním způsobil poškozenému V. P. škodu ve výši 8.350,- Kč, ad 6) dne 25. 5. 2011 v 19.00 hod. v Praze, ulici V R. … si v penzionu H. objednal pokoj na dobu tří dnů, ubytoval se zde, přičemž od počátku neměl v úmyslu za ubytování a služby zaplatit, penzion poté opustil dne 28. 5. 2011, aniž by cokoli zaplatil, přestože telefonicky ujistil poškozeného majitele penzionu O. K., že se do penzionu vrátí a vše vyrovná, čímž způsobil poškozenému škodu v celkové výši 3.465,- Kč, ad 7) dne 26. 5. 2011 v Ústí na Labem v ulici P. …, v pobočce CK Neckermann uzavřel se společností T. C., s. r. o. cestovní smlouvu č. … na zájezd do Egypta v hodnotě 29.258,- Kč v úmyslu cenu za zájezd nezaplatit, následně zaslal doklad o úhradě převodem, platba však nebyla na účet doručena a obžalovaný se k odletu nedostavil, čímž společnosti T. C., s. r. o., způsobil škodu ve výši 29.258,- Kč, ad 8) dne 27. 5. 2011 kolem 18.00 hod. v Praze, ulice A. … se pokusil ubytovat v hotelu Holiday Home, kde si před tím dne 26. 5. 2011 rezervoval skrze e-mail pokoj na pět nocí za částku 6.900,- Kč, od počátku neměl v úmyslu zaplatit za ubytování a jako důkaz o provedené platbě zaslal poškozenému V. T., emailem neexistující avízo z internetového bankovnictví UniCredit Bank, a. s. o poukázání částky 10.350,- Kč, načež poškozený obžalovaného neubytoval, neboť se mu platbu nepodařilo ověřit a pojal vůči obžalovanému důvodné podezření z podvodu, takže mu škoda nevznikla, ad 9) dne 28. 5. 2011 v Praze 4 v Obchodním centru Chodov se obž. M. D. setkal, v úmyslu se obohatit, s poškozenou Z. S. poté co jí dne 24. 5. 2011 kontaktoval cestou internetového portálu „BADOO.cz“, a převzal pod legendou, že byl při cestě vlakem z Chorvatska okraden, od poškozené přislíbenou půjčku ve výši 1.000,- Kč, následně během pobytu v bytě poškozené odcizil ze šperkovnice částku 200,- EUR (4.917,- Kč), dále vylákal částku 4.000,- Kč na dopravu elektrospotřebičů, které ve skutečnosti neobjednal, dále si opatřil její platební kartu VISA č. … vystavenou ČS, a. s. na jméno poškozené a provedl dne 13. 6. 2011 v 23:58:08 v bankomatu ČS, a. s. v Praze 4, Roztylská 19 neoprávněný výběr finanční hotovosti v částce 10.000,- Kč, dále se pokusil dne 13. 6. 2011 ve 23:56:45 v bankomatu ČS, a. s. v Praze 4, Roztylská 19 vybrat částku 20.000,- Kč, dne 13. 6. 2011 v 23:57:28 v bankomatu ČS, a. s. v Praze 4, Roztylská 19 vybrat částku 15.000,- Kč, dne 14. 6. 2011 v 00:01:52 v bankomatu ČS, a. s. v Praze 4, Roztylská 19 vybrat částku 10.000,- Kč, což se mu však nepodařilo, ad 10) v průběhu měsíce května 2011 se na internetovém portálu Lidé.cz, v úmyslu obohatit se, seznámil s poškozenou S. K., od které si nechal přes spol. Western Union pod legendou pronájmu bytu v Praze zaslat částku 400,-USD (6.724,- Kč), poté pod legendou úhrady doplatku zálohy na koupi auta Audi A6 v Praze si nechal zaslat částku 800,- USD (13.447,- Kč) včetně poplatků a dále částku 1.600 USD (26.894,- Kč) na náklady spojené s odtahem vozidla z Německa, přičemž svým jednáním uvedl poškozenou v omyl, když od počátku věděl, že si peníze ponechá pro svou potřebu, když pro věrohodnost svých tvrzení uzavřel jménem poškozené nezávaznou smlouvu na koupi vozidla Audi A6 bez úhrady zálohy a nezávaznou smlouvu na pronájem bytu v Teplicích bez úhrady zálohy, čímž jí způsobil škodu v celkové výši 47.065,- Kč a následně během společného pobytu v Penzionu Paldus odcizil z peněženky poškozené částku 200,- USD (3.362,- Kč), ad 11) v průběhu měsíce května 2011 v OC NISA v Liberci v úmyslu obohatit se, vylákal od poškozené Ž. K. částku 2.000,- Kč jako zálohu na koupi notebooků Sony Vaio, při předání peněz požádal poškozenou o částku 3.000,- Kč, svým jednáním uvedl poškozenou v omyl, když věděl, že notebooky nedodá a peníze nevrátí, obžalovaný peníze na opakované výzvy nevrátil a slíbené notebooky nedodal, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 3.000,- Kč, přičemž shora uvedených jednáních se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 1 T 85/2009, ze dne 4. 6. 2009, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2009 odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 rok se zkušební dobou do 23. 12. 2012 a rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 34/2010, ze dne 28. 6. 2010, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2010, odsouzen za spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a byl mu uložen souhrnný podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 14 měsíců se zkušební dobou do 19. 4. 2014“.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný proti všem výrokům a státní zástupce proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 9 To 224/2012, podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody u poškozené S. K.. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem . Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu současně uložil trest vyhoštění na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. nově rozhodl o nároku poškozené S. K. na náhradu škody. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. odmítl odvolání obviněného.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rozhodnutí shledává obviněný extrémní nesoulad s vykonanými skutkovými zjištěními, kdy z odůvodnění nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Uvedeným extrémním nesouladem byla podle obviněného porušena jeho základní práva a svobody, jakož i principy řádného a spravedlivého procesu. Obviněný uvádí, že listiny založené ve spise, které svědčí v jeho prospěch, nebyly jako důkaz provedeny a napadené rozhodnutí se opírá pouze o důkazy svědčící v jeho neprospěch. Dále měl podle rozhodnutí soudu způsobit A. P. a M. P. škodu ve výši 19.500,- Kč z důvodu nezaplacených smluvených plateb a 11.000,-Kč z důvodu přisvojení si věcí z bytu. Tyto částky však podle obviněného neodpovídají částce uvedené ve znaleckém posudku. Obviněný namítl, že v soudním jednání nebyl jako důkaz proveden kamerový záznam z bankomatu, z něhož podle odůvodnění rozsudku vyplývá, že výběr provedl on. Pokud jde o poškozenou S. K. obviněný tvrdí, že ve spise není jediný důkaz, který by prokázal, že mu skutečně zaslala uvedené finanční částky. V řízení také údajně nebyl proveden důkaz výpisem z účtů poškozených ani výpisem z jeho účtů. Závěrem obviněný namítl, že státní zástupce podal odvolání proti jinému rozhodnutí než bylo rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 2 T 161/2011, a toto pochybení nebylo podle obviněného v řízení řešeno.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil, jakož i předcházející vadné řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného především uvedla, že obsah spisového materiálu nesvědčí o důvodnosti výhrady, že se soudy s jeho důkazními návrhy nikterak nevypořádaly a že je tak neposoudily z hlediska zákonného požadavku na řádné objasnění skutkového stavu věci. V této souvislosti státní zástupkyně zrekapitulovala průběh trestního řízení, poukázala na hlavní líčení ze dne 3. 1. 2012, kdy byly strany postupem podle §215 odst. 4 tr. ř. vyzvány k návrhům na doplnění dokazování a obhájce obviněného trval na provedení všech dříve navržených důkazů. O tom, že se další dokazování provádět nebude, bylo rozhodnuto usnesením tak, že se důkazní návrhy obhajoby z důvodu nadbytečnosti zamítly. Také z odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně z téhož dne podle státní zástupkyně vyplývá, že soud považoval opatřený důkazní stav věci za dostačující. Odvolacím soudem (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2012 sp. zn. 9 To 60/2012) bylo podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k novému rozhodnutí. Po odstranění vad řízení a doplnění důkazního stavu věci v souladu se závaznými pokyny soudu odvolacího, byly strany dotázány na své důkazní návrhy, přičemž při závěrečném hlavním líčení dne 18. 4. 2012 žádná z nich takového procesního oprávnění již nevyužila. Podle státní zástupkyně nebyl shledán ani žádný extrémní rozpor mezi opatřenými skutkovými zjištěními a na jejich podkladě vyvozeným právním závěrem o trestní odpovědnosti obviněného. Spisový materiál podle státní zástupkyně nevypovídá o tom, že by soudy při uvedeném postupu vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a zejména, že by se dopustily deformace jejich vypovídací hodnoty, popř. že by jim přikládaly důkazní význam i za stavu, že při rozhodování o vině z jejich obsahu nemohly vycházet. V konkrétnostech odkázala na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Podle státní zástupkyně nelze přisvědčit námitkám obviněného, že v řízení nebyly provedeny důkazy výpisem z jeho účtů, neboť zpráva Interpolu o stavu jeho účtů v Chorvatsku a pohybu na nich, byla jako důkaz jeho skutečných majetkových poměrů v době podvodného jednání vůči poškozeným čtena v rámci závěrečného hlavního líčení dne 18. 4. 2012. Kamerový záznam, dokladující jeho dílem úspěšné pokusy o výběr z bankomatu za pomoci platební karty poškozené Z. S. [ad 9) výroku o vině], byl promítnut při hlavním líčení dne 3. 1. 2012. O odpovídající důkazní podklad (odborné vyjádření k ceně spotřebních předmětů přisvojených v pronajatém bytě poškozených manželů P.) se podle státní zástupkyně opírá také závěr o výši části způsobené škody. Zbývající část škody podle ní spočívá v neposkytnuté úhradě smluvně podložené kauce. Podvodné jednání, páchané na úkor poškozené S. K. [ad 10) výroku o vině], spočívající zejména ve vylákání částek 50, 800, 400, 1.600 USD, je podle státní zástupkyně dostatečně podloženo její usvědčující výpovědí, jakož i řadou listinných důkazů, především dokumentujících její korespondenci s obviněným, listinami ke tvrzené koupi vozu zn. AUDI a v neposlední řadě i identifikačními údaji jejího účtu se záznamy o transakcích, uskutečněných ve prospěch obviněného. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá podle státní zástupkyně ani námitka obviněného, že státní zástupce podal dne 25. 4. 2012 odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2012 sp. zn. 2 T 161/2011, a jeho odvolání tak směřovalo proti jinému rozhodnutí, než byl rozsudek téhož soudu v téže věci, vydaný dne 18. 4. 2012. Uvedla, že odvolání státního zástupce skutečně mylně směřovalo proti původnímu odsuzujícímu rozsudku ze dne 3. 1. 2012. Tuto skutečnost však státní zástupkyně považuje za nedopatření při vypravování písemnosti z kanceláře dozorového státního zástupce, které bylo dne 29. 5. 2012, zřejmě na podkladě neformálního projednání postupem ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř., napraveno tak, že v době rozhodování odvolacího soudu dne 30. 5. 2012 podané odvolání již takovou vadu nevykazovalo. V této souvislosti odkázala na srovnatelnou situaci, řešenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 5 Tdo 1205/2003.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jeho námitky tomuto důvodu dovolání neodpovídají. Toho si byl také vědom obviněný, když namítal existenci extrémního nesouladu, kdy podle něj z rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Tuto svou námitku odůvodnil výhradami, že se napadené rozhodnutí opírá pouze o důkazy svědčící v jeho neprospěch, zatímco listiny založené ve spise svědčící v jeho prospěch nebyly jako důkaz provedeny. Konkrétně nebyl podle obviněného proveden důkaz kamerovým záznamem, nebyl proveden důkaz výpisy z účtů poškozených ani výpisem z jeho účtů. Obviněný dále namítal, že částky uvedené v rozhodnutí jako výše škody (způsobená manželům P.) neodpovídají částce škody ve znaleckém posudku. U poškozené S. K. údajně nebyl proveden jediný důkaz o tom, že mu poškozená uvedené částky skutečně zaslala. Státní zástupce navíc podle obviněného podal odvolání proti jinému rozhodnutí než byl předmětný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 2 T 161/2011.
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný založil dovolání na námitkách, které vybočují z mezí uplatněného dovolacího důvodu, když výlučně směřují proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a na něm učiněným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů, dovolání jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, resp. když skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoliv případ, kdy má obviněný za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje. Jak vyplývá z bohaté judikatury, extrémní nesoulad přichází do úvahy jen tehdy, jestliže je řízení zatíženo takovými procesními vadami a nedostatky, které znemožnily, aby výsledné závěry o vině logicky a přesvědčivě z provedených důkazů vyplynuly. Musí proto v průběhu dokazování či hodnocení důkazů nastat exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. nebo §125 tr. ř. Jestliže však soudy důkazy provádějí s veškerou důsledností a hodnotí je podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, postupují v souladu se zákonem. O případ extrémního nesouladu jde proto jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 6, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Městský soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně není žádný extrémní rozpor, jak se domnívá obviněný. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ především ve výpovědích poškozených (uvedených v citované skutkové větě, viz výše), o jejichž věrohodnosti neměly soudy důvod pochybovat, jak přesvědčivě odůvodňují ve svých rozhodnutích. Skutkový stav byl dále nade vší pochybnost zjištěn také z provedených listinných důkazů založených ve svazcích I. - III. trestního spisu (e-mailová korespondence mezi obviněným a poškozenými, SMS zprávy, výpisy z účtů, nájemní smlouvy, cestovní smlouvy, listiny k tvrzené koupi vozu Audi, odborné vyjádření týkající se ceny spotřebních věcí odcizených v bytě manželů P., vyhodnocení kamerových záznamů České spořitelny a další). Z trestního spisu na č. l. 888 je zřejmé, že uvedené listinné důkazy založené ve svazcích I. - III. byly soudkyní soudu I. stupně při hlavním líčení dne 15. 11. 2011, jehož se účastnil i obviněný, předloženy stranám k nahlédnutí, přičemž z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že strany v souladu s ustanovením §213 odst. 1 tr. ř. výslovně nežádaly přečtení uvedených listin. Pokud jde o další navrhované důkazy, z protokolu o hlavním líčení dne 3. 1. 2012 (na č. l. 990 a násl. tr. spisu) vyplývá, že strany byly vyzvány k návrhům na doplnění dokazování, přičemž obhájce obviněného setrval na provedení všech dříve navržených důkazů. Usnesením soudu z téhož dne bylo rozhodnuto, že se důkazní návrhy obhajoby pro nadbytečnost zamítají. Na tomto místě Nejvyšší soud doplňuje, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 2 T 161/2011, byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému rozhodnutí. Po odstranění vad řízení a doplnění důkazního stavu věci v souladu se závaznými pokyny odvolacího soudu byly strany znovu vyzvány k návrhům na doplnění dokazování, přičemž při závěrečném hlavním líčení dne 18. 4. 2012 (na č. l. 1208 a násl. tr. spisu) již žádná ze stran další návrhy na doplnění dokazování nevznesla.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další). O takovou situaci se nepochybně jednalo také v daném případě, kdy se soud I. stupně náležitě zabýval všemi navrženými důkazy (viz str. 11, 12 rozhodnutí soudu I. stupně) a náležitě vyložil, proč jejich provedení shledal nadbytečným. Soud II. stupně pak neshledal žádná pochybení soudu I. stupně stran úplnosti a správnosti provedeného dokazování, jakož i potvrdil přiléhavost právní kvalifikace jednání obviněného. Nejvyšší soud tedy nesouhlasí s obecnou námitkou obviněného, že se soudy nezabývaly a nevypořádaly s jeho důkazními návrhy a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Pokud jde o konkrétní námitky obviněného uvedené v dovolání, Nejvyšší soud shledal (jak je uvedeno výše), že nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud s uvedenými námitkami nesouhlasí a považuje je za nepravdivé. Obviněnému tak nelze přisvědčit, že v řízení nebyly provedeny důkazy výpisem z jeho účtů, neboť zpráva Interpolu o stavu jeho účtů v Chorvatsku a pohybu na nich byla jako důkaz čtena v rámci hlavního líčení dne 18. 4. 2012 (na č. l. 1209 tr. spisu), v rámci hlavního líčení dne 15. 11. 2011 (č. l. 881 a násl. tr. spisu) pak byly předloženy k nahlédnutí další výpisy z bank dokladující pohyby na účtech obviněného (GE Money Bank na č. l. 443 a násl. tr. spisu, UniCredit Bank na č. l. 352 a násl. tr. spisu). Kamerový záznam České spořitelny svědčící o dílem úspěšných pokusech obviněného o neoprávněný výběr finančních prostředků z účtu poškozené Z. S. byl promítnut při hlavním líčení dne 3. 1. 2012 (č. l. 992 tr. spisu). Pokud obviněný opakovaně polemizuje s výší škody u skutku popsaného pod bodem ad 1) výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně, způsobené odcizením předmětů z pronajatého bytu manželů P., které jsou uvedeny ve skutkové větě výroku o vině pod bodem ad 1), jejich cena vychází z odborného vyjádření k ceně spotřebních předmětů (č. l. 637 tr. spisu) a tvoří součet uvedených částek, tedy částku 11.000,- Kč za předměty uvedené ve skutkové větě, které obviněný z bytu odcizil. Ač částky škody uvedené ve výroku o vině skutečně neodpovídají přesně částkám uvedeným v odborném vyjádření (nikoli ve znaleckém posudku, jak je namítáno), byla by škoda stanovena podle odborného vyjádření v souhrnu vyšší o 500,- Kč, než je uvedeno v rozsudku soudu I. stupně. Odvolací soud, který se touto námitkou zabýval, proto také správně uvedl, že byl vázán zákazem reformace in peius. Z trestného jednání vůči poškozené S. K. spočívající ve vylákání ve výroku o vině uvedených finančních částek je pak obviněný usvědčován zejména výpovědí samotné poškozené, jakož i řadou listinných důkazů, především e-mailovou korespondencí s obviněným, listinami ke tvrzené koupi automobilu Audi, jakož i údaji z účtu obviněného u GE Money bank (na č. l. 443 a násl. tr. spisu). Výše uvedeným námitkám obviněného tedy nelze přisvědčit.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na dovolací námitky obviněného konstatuje, že všechny provedené důkazy hodnocené jednotlivě i ve vzájemných souvislostech tvoří ucelený obraz o mechanismu podvodného jednání obviněného, který bezprostředně po propuštění z věznice v Bánské Bystrici přicestoval do České republiky, kde v době od 5. 4. 2011 do 28. 5. 2011 pod smyšlenou legendou úspěšného podnikatele v Chorvatsku či Rakousku, který se z různých nepravdivých důvodů ocitl ne vlastní vinou ve finančních nesnázích, jednak navázal kontakt s poškozenými (ženami), od kterých pod smyšlenými záminkami vylákal finanční částky, které většinou nevrátil, a jednak využíval služeb různých penzionů či uzavřel nájemní smlouvu, přičemž za tyto služby neplatil a úhradu plateb pouze předstíral. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na skutkovou větu výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů a jejichž závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Nejvyšší soud uzavírá, že učiněná skutková zjištění jsou tedy pevným základem pro právní závěry ohledně viny obviněného M. D..
Nejvyšší soud v projednávané věci tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem a neshledal existenci namítaného extrémního nesouladu. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný M. D. nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nad rámec dovolání Nejvyšší soud nesouhlasí rovněž s námitkou obviněného, že státní zástupce dne 25. 4. 2012 podal odvolání proti jinému rozhodnutí než je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 2 T 161/2011. Z odvolání založeného na č. l. 1235 trestního spisu totiž vyplývá, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 sice na titulní straně svého podání skutečně uvádí, že jde o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 2 T 161/2011 (tedy proti prvnímu rozsudku soudu I. stupně, který byl odvolacím soudem zrušen a tento soud ve věci rozhodoval znovu rozsudkem ze dne 18. 4. 2012). Z obsahu odvolání, jakož i ze závěrečného návrhu státního zástupce je však zřejmé (v textu odvolání výslovně uvedeno), že jde o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 2 T 161/2011. K chybným údajům na titulní straně odvolání mohlo dojít nedopatřením při vypravování písemnosti. S ohledem na zásadu, že se podání posuzují podle svého obsahu, však toto pochybení v žádném případě nemělo vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněného M. D. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš