ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.822.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 822/2013 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 28. srpna 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněných O. B. ml . , a O. B. st . , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 12 To 88/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 80/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b ) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 T 80/2012, byl obviněný O. B. ml. uznán vinným ad 1) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a obviněný O. B. st. ad 2) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Oba byli shodně odsouzeni podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byli pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit škodu poškozenému.
Obvinění se uvedeného přečinu podle výroku o vině rozsudku soudu I. stupně dopustili tím, že ad 1) O. B., ml., v době od 30. 9. 2011 do 30. 12. 2011 v kanceláři sdružení YMCA na adrese ul. Š. v H. K., pod různými smyšlenými záminkami finančních problémů v rodině jako na léky, injekce pro nemocného syna, provizi lékařům, na vyplacení technického průkazu a dále vozidla ze zastavárny, převoz zemřelé švagrové a jinými, využil dobré vůle poškozeného J. L. a od tohoto ve více jak sedmi případech vylákal různé finanční částky v rozmezí od 1.000,- Kč do 20.000,- Kč celkem ve výši 229.000,- Kč, a to jako půjčky, o kterých věděl předem, že je nebude chtít splatit a s ohledem na finanční situaci nesplatí, když i přes četné urgence aby půjčky vrátil, do dnešního dne tak neučinil a v době od 13. 10. 2011 sliboval, že tyto uhradí jeho otec O. B., st., když od 4. 1. 2012, kdy naposledy a bezúspěšně od poškozeného žádal finanční hotovost pro svého nemocného syna, je pro poškozeného nekontaktní; ad 2) O. B., st., v době od 14. 10. 2011 do 30. 12. 2011 v kanceláři sdružení YMCA na adrese ul. Š. v H. K., pod různými smyšlenými záminkami především od počátku, že uhradí veškeré závazky vůči poškozenému J. L. za svého syna O. B., ml., dále na převoz ochrnuté manželky do J. L., na její léčbu, na zaplacení různých účtenek, na cestu na Slovensko pro léky jeho ženě, pro mafii z důvodu obavy fyzické likvidace jeho a jeho rodiny, uvedením poškozeného v omyl předložením bankovního výpisu s částkou okolo 2.000.000,- Kč, zinscenováním převodu finančního závazku za svého syna, různými telefonáty do jeho údajného zaměstnání a sliby uhrazení finančního závazku obratem vždy v nejbližších dnech a jinými (pozn. sliby), využil dobré vůle poškozeného J. L. a od tohoto ve více jak 8 případech vylákal různé finanční částky v rozmezí od 5.000,- Kč do 20.000,- Kč v celkové výši 162.500,- Kč a to včetně 60.000,- Kč, které mu poškozený J. L. předal prostřednictvím blíže nezjištěné osoby P., a to vše jako půjčky, které sliboval vrátit v nejbližších dnech, přestože o těchto věděl předem, že je nebude chtít splatit a s ohledem na svoji finanční situaci nesplatí, když i přes četné urgence, aby půjčky včetně závazku za svého syna vrátil, se neustále jen vymlouval a do dnešního dne tak neučinil a od 4. 1. 2012 je pro poškozeného nekontaktní.
Proti tomuto rozhodnutí podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 12 To 88/2013, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podali obvinění řádně a včas společně odůvodněná dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť mají za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jejich odvolání, přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění uvedli, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, nesdílejí je a považují je za nesprávné. V úvodu rekapitulují průběh trestního řízení. Nalézací soud podle nich dospěl k nesprávnému závěru, že jejich trestné jednání bylo prokázáno, přičemž jeho úvahy ohledně viny postrádají oporu v provedených důkazech. Proto s tímto závěrem soudu obvinění nesouhlasili a podali proti rozhodnutí soudu I. stupně odvolání. Soudy za stěžejní důkaz považovaly výpověď poškozeného J. L., která je údajně potvrzována výpověďmi dalších svědků, kteří jsou ale výlučně rodinnými příslušníky nebo spolupracovníky poškozeného. Navíc tito svědci je nebyli schopni v hlavním líčení poznat a identifikovat, což je patrné ze zvukového záznamu z hlavního líčení, ale soudy tuto skutečnost pominuly. Osobu poškozeného soud shledal věrohodnou, a to přesto, že podle obviněných v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti, které takový závěr zpochybňují. Především se obviněným zdá pochybné, že poškozený si nechal od O. B. ml. podepsat pouze jediný doklad o půjčce, a to na částku 800,- Kč, a ostatní částky v celkové výši 390.000,- Kč obviněným vydal „na čestné slovo“. Přitom bylo zjištěno, že poškozený půjčoval i jiným subjektům a pravidelně sepisoval písemné smlouvy o půjčce. Obvinění v této souvislosti poukazují na pochybné finanční transakce mezi poškozeným, jeho rodinou, sdružením YMCA a Asociací dětí a mládeže, které zůstaly nevysvětleny a mohly by mít vliv i na jejich případ. Jsou přesvědčeni, že ve věci zůstala neobjasněna a nevysvětlena celá řada skutečností, což podle nich vyvolává pochybnosti o správném zjištění skutkového stavu. Znovu zopakovali, že se soudy až nekriticky opíraly o závěry znaleckého posudku znalce Doc. PhDr. J. Laška, CSc., když tento za určitých okolností připustil změnu svých závěrů. Obvinění tedy požadovali provedení důkazu doplňujícím znaleckým posudkem téhož znalce, který však byl oběma soudy podle nich bezdůvodně zamítnut, v čemž shledávají zásadní pochybení. Vyjádřili rovněž výhrady proti výši údajných finančních půjček, jež byla stanovena bez reálných podkladů pouze na základě sumáře, který sestavil sám poškozený. Obviněný O. B. st. nesouhlasil ani s úvahami soudu o druhu a výši trestu ohledně své osoby, když soud v rozporu se skutečností uvedl, že byl v minulosti trestán nepodmíněnými tresty, které na něj neměly výchovný účinek, ale on nikdy nepodmíněný trest odnětí svobody nevykonával. Obvinění konstatovali, že odvolací soud tyto vady nenapravil. Shrnují tedy, že podle nich nebyly provedeny všechny navrhované důkazy potřebné k objasnění skutkového stavu. Závěr soudů, že o skutkovém stavu věci nejsou důvodné pochybnosti, nemůže podle obviněných obstát, neboť podle nich existuje zřejmý nesoulad mezi právními závěry soudů na straně jedné a skutkovými zjištěními soudů na straně druhé. Ve věci tak shledávají extrémní nesoulad „vzhledem k tomu, že výklad důkazů provedených ve věci je v rozporu s pravidly formální logiky a nedůvodně byly pominuty zásadní důkazy svědčící ve prospěch obhajoby“.
Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obvinění nevznesli jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a zákonných znaků přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, popř. nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Obvinění podle státního zástupce brojili proti způsobu hodnocení důkazů soudy, zejména proti věrohodnosti výpovědi poškozeného, a hodnocení závěrů znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Dále obvinění vytýkali neprovedení jimi navrhovaných důkazů. Podle státního zástupce tak jde o námitky, které směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Z námitek obviněných nevyplývá ani existence tzv. extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy a právním posouzením věci. Obvinění se podle názoru státního zástupce domáhají pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněných se již zabýval soud II. stupně v rámci řízení o odvoláních obviněných a shodné námitky byly součástí také celé jejich obhajoby od počátku trestního řízení. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že obvinění svými námitkami nenaplnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toho si jsou ostatně vědomi i sami obvinění, neboť naplnění uvedeného dovolacího důvodu nespatřují v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale v existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Je to zjevné z obsahu jejich dovolání, kde sice formálně namítají také „zcela zřejmý nesoulad“ mezi právními závěry soudů a jejich skutkovými zjištěními, ale v tomto směru neuvedli jedinou konkrétní hmotně právní námitku.
Obvinění založili dovolání na námitkách, které vybočují z mezí uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož existenci založili také druhý uplatněný důvod dovolání, když tyto námitky výlučně směřují proti rozsahu dokazování, způsobu hodnocení důkazů a na něm učiněným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. V dovoláních v podstatě namítají, že se uvedeného jednání nedopustili, že jim to nebylo ani prokázáno a nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů soudy. Zpochybňují věrohodnost poškozeného, v souvislosti s tím brojí proti zpracovanému znaleckému posudku, požadují vypracování nového doplňujícího znaleckého posudku, ač odvolací soud důvod odmítnutí tohoto návrhu na doplnění dokazování přesvědčivě vysvětlil na str. 6 napadeného usnesení. Dokazování tak považují za neúplné. Jednání jak ho zjistily soudy, podle obviněných neodpovídá skutečnosti, přičemž v dovoláních nabízí svoji verzi průběhu skutkového děje s tím, že celá věc na ně mohla být nastražena k zastření údajných pochybných finančních transakcí samotného poškozeného.
Obvinění takto pouze polemizují se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů. Ve skutečnosti tak brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obvinění v dovolání hodnotí provedené důkazy a vyvozují z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňují za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považují obvinění.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že - jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu - důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možno podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze zásadně úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat nebo korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil Krajský soud v Hradci Králové, a provedenými důkazy, rozhodně není žádný extrémní rozpor, jak namítali obvinění. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly ve věci rozsáhlé dokazování, všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněných hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Nutno dodat, že soudy obou stupňů (zejména pak soud odvolací) závěry ve svých rozhodnutích dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily. Za těchto okolností není dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn ani s odkazem na ústavněprávně garantované právo na spravedlivý proces, na jehož základě je výjimečně možný průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ především ve výpovědi poškozeného Ing. J. L., o jehož věrohodnosti neměly soudy důvod pochybovat, jak přesvědčivě odůvodňují ve svých rozhodnutích. Při posuzování věrohodnosti poškozeného vycházely zejména ze znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, znalce Doc. PhDr. J. Laška, CSc. (č. l. 121 a násl. tr. spisu), hodnotícího osobnost poškozeného a z výpovědi tohoto znalce u hlavního líčení (č. l. 303 a násl. tr. spisu). Soudy velice pečlivě hodnotily tento důkaz, jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně na str. 5, 6. V této souvislosti se také zabývaly námitkou obviněných týkající se údajně pochybných jiných finančních transakcí poškozeného, přičemž zjistily, že poškozený půjčoval své peníze také jiným subjektům, např. také sdružení YMCA (o čemž svědčí řada listinných důkazů založených v tr. spisu). Soudy však shledaly, že tyto aktivity poškozeného nesouvisí s projednávanou trestnou činností obviněných O. B. ml. a O. B. st. a obvinění se tak snaží pouze znevěrohodnit osobu poškozeného. Také z výpovědi znalce u hlavního líčení vyplývá, že za těchto okolností na svých závěrech setrvává. Proto soudy nepochybily, pokud zamítly návrh na doplnění znaleckého posudku z důvodu nadbytečnosti, neboť není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další). O takovou situaci se nepochybně jednalo také v daném případě.
Věrohodnost výpovědi poškozeného byla soudy hodnocena také v souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Soudy shledaly, že výpověď poškozeného nestojí osamoceně, ale je podporována také výpověďmi dalších svědků (J. L., J. L., K. M., L. D., K. V.), jakož i listinnými důkazy jako je sumář půjček vypracovaný poškozeným, korespondující s výpisy z účtu poškozeného (č. l. 48 a násl. tr. spisu). Soudy se také dostatečně zabývaly námitkou obviněných opakující se také v dovoláních, jíž zpochybňují celkovou výši škody s tím, že si poškozený nechal podepsat jen jediný doklad o půjčce, a to na částku 800,- Kč. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že poškozený skutečně půjčoval obviněným bez jakéhokoli dokladu jen na „dobré slovo“, neboť obviněným důvěřoval. Svou důvěru zakládal na skutečnosti, že již dříve půjčoval jiným osobám (včetně romů) a nikdy se nesetkal s podvodníky (viz výpověď poškozeného u hlavního líčení, č. l. 288 a násl. tr. spisu). K sepsání dokladů o půjčce 800,- Kč následně přiměl účastníky syn poškozeného, který byl účasten jednoho jednání svého otce a obviněného O. B. ml. při jednání o půjčce peněz. Existence tohoto dokladu přitom potvrzuje skutečnost, že tento obviněný si skutečně peníze od poškozeného půjčil a docházelo k jejich vzájemným kontaktům. Oba obviněné přitom jednoznačně identifikoval jak samotný poškozený, tak zejména i jeho syn. Za této situace skutečnost, že některý z dalších svědků si při jejich identifikaci nebyl jist, není podstatná. Výše škody tak vyplývá zejména z výpovědi poškozeného, jím vypracovaného sumáře půjček a z výpisů z jeho bankovního účtu. Výpis z bankovního účtu poškozeného z měsíce října 2011 (č. l. 185 tr. spisu) pak plně koresponduje s jeho výpovědí, že právě v tomto měsíci docházelo k půjčkám. Nejvyšší soud tedy s ohledem na dovolací námitky obviněných konstatuje, že všechny provedené důkazy, hodnocené jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, tvoří ucelený obraz o způsobu podvodného jednání obviněných vůči poškozenému, jak jej zjistil již soud I. stupně.
Nejvyšší soud v projednávané věci tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem a neshledal existenci namítaného extrémního nesouladu. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obvinění nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňují se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Pokud jde o námitky obviněného O. B. st., kterými brojí proti druhu a výši trestu, Nejvyšší soud uvádí, že takové námitky uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. rovněž nenaplňují. Uvedená námitka nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť mu byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněných uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Nebyl tak naplněn ani na něj obsahově vázaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto byla dovolání obviněných posouzena jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš