ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.25.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 25/2013-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2013 o dovolání obviněného V. A., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 12 To 406/2012, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 85/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. A. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 5 T 85/2012, byl obviněný V. A. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon byl podle 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné D. A. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené J. K. škodu ve výši 55 437 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný společně se spoluobviněnou D. A. výše uvedeného přečinu krádeže dopustil tím, že
- dne 22. 5. 2012 v době od 09:00 hodin do 12:30 hodin v obci V., okr. H. K., v domě, po předchozí vzájemné domluvě, kdy poškozenou J. K. kontaktovali na verandě jejího domu pod záminkou zájmu o koupi domu, obviněná D. A. odklonila pozornost poškozené rozhovorem s ní, zatímco obviněný V. A. vstoupil do domu poškozené, kde prohledal zásuvku skříňky a poté z kuchyňské linky odcizil prsten ze žlutého kovu ve tvaru čtverce s kuličkou a prsten ze žlutého kovu s drobnými kameny bílé barvy, celkem v hodnotě 2 412 Kč, které téhož dne společně prodali do zlatnictví v J.,
- dne 23. 5. 2012 v přesně nezjištěnou dobu od 09:00 hodin v obci V. v domě, kam přišli pod záminkou úklidu domu poškozené, který nabídla poškozené obviněná D. A., se při provádění úklidu domu společně s obviněným V. A. zmocnili z obývacího pokoje ze zásuvky skříňky dámských hodinek ze žlutého kovu v hodnotě nejméně 15 000 Kč, z ložnice z dřevěné komody pánských kapesních hodinek, tzv. cibulí, v hodnotě nejméně 20 000 Kč s řetízkem ze žlutého kovu o délce 50 cm v hodnotě nejméně 18 000 Kč a 1 kusu bezpečnostního klíče ke vchodovým dveřím do domu v hodnotě 25 Kč, přičemž odcizené dámské hodinky po vyjmutí hodinového strojku se sklíčkem téhož dne prodali ve zlatnictví v J.,
- dne 24. 5. 2012 v době od 09:00 hodin do 13:30 hodin v obci V. v domě, kam přišli pod záminkou úklidu domu poškozené, který nabídla poškozené obviněná D. A., se při provádění úklidu domu společně s obviněným V. A. zmocnili z obývacího pokoje ze skříňky dámského náramku ze žlutého kovu v hodnotě 100 Kč, který byl u obviněné D. A. spolu s hodinovým strojkem nalezen při jejím zadržení policií bezprostředně po činu,
čímž majitelce šperků J. K. způsobili škodu nejméně ve výši 55 537 Kč.
Označený rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění V. A. i D. A. odvoláními směřujícími proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 12 To 406/2012, byla podle §256 tr. ř. odvolání obou obviněných zamítnuta jako nedůvodná.
Obviněný V. A. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že okresní i krajský soud při zjištění samotného skutku vycházely z prvotní výpovědi jeho manželky D. A. učiněné v přípravném řízení. V přípravném řízení spoluobviněná D. A. uvedla, že dva prsteny ze žlutého kovu a dámské hodinky ze žlutého kovu odcizil obviněný a že pánské hodinky, tzv. cibule se řetízkem, musel také odcizit, i když je u něho neviděla. Soudy obou stupňů pak poukázaly na výpověď poškozené J. K., která uvedla, že zjistila, že se jí nejprve ztratily dva prsteny, které měla na kuchyňské lince, druhý den pak dámské hodinky a rovněž pánské hodiny, tzv. cibule s řetízkem. Soudy z toho dovodily, že samotné jednání bylo provedeno obviněným ve spolupachatelství s jeho manželkou. Podle názoru dovolatele v daném případě okresní soud sice zjistil, že došlo k odcizení uvedených věcí, ale na základě provedených důkazů tento skutek nesprávně po právní stránce hodnotil a učinil nesprávné hmotně právní posouzení věci.
Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že provedenými důkazy nebylo jednoznačně prokázáno, že by se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil. Poukázal při tom na skutečnost, že jeho manželka již v přípravném řízení, a nikoliv až při hlavním líčení, jak ve svém odůvodnění uvádí krajský soud, vypověděla, že věci odcizila sama. O odcizení věcí nevěděl a manželka mu sama uvedla při prodeji, že tyto věci má po své babičce. O odcizení pánských hodinek, tzv. cibulí s řetízkem, mu již vůbec nic není známo. Tato posledně uváděná věc u něho a ani jeho manželky objevena nebyla a nebyly zjištěny žádné doklady o tom, že by tyto hodinky s řetízkem prodali v nějakém zlatnictví. Orgány činné v trestním řízení neučinily žádné další úkony k prověření jejich obhajoby, jako např. domovní prohlídku ihned po zadržení. Tento úkon by prokázal, že se žádného odcizení pánských hodinek s řetízkem nedopustil. Protože se trestné činnosti nedopustil, měl být obžaloby zproštěn.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby tomuto soudu přikázal ve věci znovu jednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nevyužil svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se věcně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které ve své podstatě směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Hradci Králové a z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové. Tuto povahu mají především námitky obviněného, spočívající ve zpochybňování významu a hodnocení prvotní výpovědi spoluobviněné D. A., jeho manželky, učiněné v přípravném řízení i hodnocení výpovědi poškozené J. K. a z toho plynoucí závěr, že soudy obou stupňů nedostatečně a nesprávně objasnily skutkový stav věci.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch (žádné šperky a ani hodinky neodcizil, respektive vše, kromě pánských hodinek s řetízkem, odcizila výhradně sama spoluobviněná) a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozoval, že se přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku jako spolupachatel nedopustil. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud sice již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a obviněný takovou vadu též vytkne; o takovou situaci se však v tomto případě zjevně nejedná.
Soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu, a své závěry dostatečně odůvodnil způsobem zcela odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud nepochybil, vystavil-li na nich své rozhodnutí. Závěr o vině obviněného opřel soud prvního stupně o vzájemně se podporující svědectví poškozené a prvotní výpověď D. A. učiněnou v přípravném řízení i další podpůrné důkazy jako smlouvy o výkupu zlata, svědectví zasahujících policistů a nakonec i o zjištění, že spoluobvinění nepřijeli za J. K. z důvodu zájmu o koupi domu, když na to ani nemohli mít dostatek finančních prostředků, jelikož byli dlouhodobě odkázáni toliko na sociální dávky (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně).
Soudy správně vyhodnotily, že výpověď obviněného je nevěrohodná, protože je plná vnitřních rozporů, navíc tvrzení, že při prodeji šperků ve druhém případě ve zlatnictví vůbec nebyl přítomen, je vyvrácena svědectvím provozovatelky zlatnictví. Skutková verze obviněného, že krádež provedla výlučně bez jeho vědomí obviněná D. A., je v rozporu jak s původní výpovědí spoluobviněné D. A., tak zejména s výpovědí poškozené J. K., která uvedla, že to byl právě obviněný, kdo se první den pohyboval po celém domě, zatímco spoluobviněná zaměstnávala poškozenou rozhovorem. K tomu je třeba podotknout, že z výpovědi poškozené plyne, že právě obviněného přistihla, jak měl otevřenou její zásuvku u skříňky a ihned poté zjistila, že jí zmizely dva prsteny, které měla na kuchyňské lince. Hodnocení pozdější výpovědi spoluobviněné D. A. jako nepravdivé z toho důvodu, že se tato snažila vzít celou vinu na sebe a pomoci tak svému manželovi, kterému s ohledem na běžící zkušební doby dvou podmíněných odsouzení hrozilo uložení nepodmíněného trestu, se jeví být rovněž adekvátní a logické.
Nalézací soud proto správně vyvodil, že prvního dílčího útoku se prokazatelně dopustil i obviněný V. A., protože to byl on, kdo se v domě bez dohledu pohyboval, zatímco jeho manželka se bavila s poškozenou na verandě domu (str. 8 rozsudku). To, že spoluobvinění skutečně systematicky odcizovali v bytě poškozené cenné předměty, je pak potvrzeno i spácháním druhého a třetího dílčího útoku, přičemž za pozornost stojí, že předmětný pozlacený náramek byl odcizen ze stejné skříňky (avšak jiné zásuvky), ze které byly již před tím odcizeny dámské hodinky, jejichž vnitřní část spolu s tímto náramkem byla nalezena u spoluobviněné po zadržení.
Jestliže obviněný zcela popíral odcizení pánských kapesních hodinek, tzv. cibulí s řetízkem, pak soudy závěr o vině spoluobviněných ve vztahu k tomuto skutku rovněž logicky opřely zejména o výpověď poškozené, která uvedla, že tyto kapesní hodinky s řetízkem jistě byly v příslušné zásuvce v ložnici jejího domu ještě ráno dne 23. 5. 2012 (č. l. 101) a po odchodu spoluobviněných se tam již nenacházely, což byl vlastně důvod, proč věc šla oznámit na policii. Tento závěr je však nepřímo potvrzen i prvotní výpovědí (která byla shledána jako nejvěrohodnější) spoluobviněné D. A. v přípravném řízení.
Dovolacímu soudu v zásadě nepřísluší přehodnocovat soudy provedené dokazování, a to včetně jeho rozsahu, proto je v daných souvislostech významná toliko otázka, zda způsobem prováděného dokazování nebyla porušena základní práva obviněného, zejména právo na spravedlivý proces. To však neshledal. Rozsah provedeného dokazování byl pro vypořádání se s obhajobou obviněného a pro rozhodnutí o jeho vině zcela postačující.
Výše uvedené důkazy ve svém souhrnu podaly takový obraz o jednání dovolatele, že o jeho vině není žádných rozumných pochybností. Je také zjevné, že v dané věci se soudy vypořádaly dostatečně s jeho námitkou, že neexistují žádné důkazy o tom, že se na krádežích cenných předmětů v domě poškozené J. K. podílel. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě neznamená, že soudy nesprávně právně posoudily spáchané skutky. Shledáno však nebylo ani porušení základních zásad spravedlivého procesu či zásady presumpce neviny, a proto zásah Nejvyššího soudu není opodstatněný. Pro úplnost je třeba dodat, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 4352/2013, bylo rozhodnuto tak, že podle §368 tr. ř. s přihlédnutím k čl. III odst. 1, 2 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. ledna 2013 je obviněný V. A. účasten amnestie, kterou se mu pod podmínkou, že se nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení uvedeného odsouzení, promíjí uložený trest odnětí svobody.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková