ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.1044.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 1044/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2014 dovolání podané obviněným R. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 6 To 34/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 125/2012 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 19 T 125/2012, byl obviněný R. M. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který byl podle §206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Dále mu bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. uloženo zaplatit na náhradu škody poškozené SYNOT TIP, a. s., částku 387.605 Kč.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že v průběhu let 2010 a 2011 do 31. 3. 2011 v O. jako jednatel společnosti Martina Trade, s. r. o., Hlavní č. 137, Opava 6, odpovědný za plnění jejích závazků, postupně nechal vybírat z hracích přístrojů umístěných v herně provozované touto společností umístěné na adrese O., U J. b. č. …, a používat na jiné účely, částečně i sám převzal a na jiné účely použil výnosy z výherních interaktivních videoloterijních terminálů, vícemístných technických zařízení Roulette a technického zařízení Max Power, ač mu bylo známo, že tyto výnosy byly ve vlastnictví společnosti SYNOT TIP, a. s., a byl je povinen podle mezi oběma společnostmi sjednaných smluv značky … ze dne 1. 7. 2008, značky … ze dne 30. 5. 2008 a značky … ze dne 1. 11. 2010 nechat odvést společnosti SYNOT TIP, a. s., 686 01 Uherské Hradiště, Jaktáře č. 1475, IČO: 26301091, na jejímž majetku tak způsobil škodu v celkové výši nejméně 387.605 Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 6 To 34/2014, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Marka Urbiše. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V textu dovolání obviněný nejprve citoval popis skutku, pro který bylo v jeho věci zahájeno trestní stíhání, dále popis skutku, pro který byla podána obžaloba, a konečně popis skutku, jak je uveden v rozsudku soudu prvního stupně. Konstatoval, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v rozporu s obžalovací zásadou, neboť se v průběhu řízení podstatně měnila doba, kdy měl trestný čin spáchat, a zejména také popis způsobu, kterým se měl finančních prostředků zmocnit. Zatímco usnesení o zahájení trestního stíhání stanovilo skutkový děj přesně na den 31. 3. 2011, obžaloba vymezila jeho spáchání obdobím od 1. 3. 2011 do 31. 3. 2011. Odsuzující rozsudek pak toto období vymezil slovy: „v průběhu let 2010 a 2011 do 31. 3. 2011“. Podstatným způsobem se však liší zejména popis jeho jednání, přičemž právě vymezení jeho aktivního či naopak neaktivního jednání je podle obviněného pro právní posouzení věci podstatné. Objektivní stránka trestného činu zpronevěry vyžaduje, aby si pachatel přisvojil cizí věc, tzn. věc, která byla pachateli svěřena nebo mu byla odevzdána do faktické moci s tím, aby s věcí bylo nakládáno určitým způsobem. Obviněný byl odsouzen za to, že měl „odčerpat ve svůj prospěch a použít k jiným účelům podíly z výnosů z výherních interaktivních videoloterijních terminálů“. Nejenže pro takto vymezené jednání nebylo zahájeno trestní stíhání ani podána obžaloba, ale ani důkazní situace neumožňovala učinit takový závěr a navíc bylo v řízení prokázáno, že on sám do styku s provozem terminálů nepřicházel a provozem herny byli pověřeni vedoucí herny. Obviněný je proto toho názoru, že si nemohl žádnou cizí věc přisvojit a způsobit tak škodu na cizím majetku.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že námitka týkající se porušení zásady totožnosti skutku, kterým byl obviněný uznán vinným, se skutkem, pro který bylo zahájeno jeho trestní stíhání a pro který na něj byla podána obžaloba, obecně neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům, které jsou založeny na námitce nesprávného právního posouzení skutku. Navíc nekoresponduje s žádným dalším dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Prostřednictvím takové námitky totiž dovolatel poukazuje výhradně na vady v aplikaci trestního řádu, jakožto normy procesní povahy (§2 odst. 8 tr. ř., §220 odst. 1 tr. ř.).
Podle státní zástupkyně se však význam obžalovací zásady z hlediska dodržení principu spravedlivého procesu stává důležitým podnětem k provedení dovolacího přezkumu ohledně zachování totožnosti skutku ve všech procesních výstupech orgánů činných v trestním řízení. Jestliže ve smyslu uvedené procesní zásady může soud podle §220 odst. 1 tr. ř. rozhodovat pouze o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, a podstatu skutku v souladu s jeho teoretickou definicí tvoří jednání pachatele a jeho následek, pak pro zachování totožnosti skutku postačuje podle léty ustálené judikatury obecných soudů (srov. č. 6/1962 a 19/1964 Sb. rozh. tr.) shoda mezi jeho podstatnými skutkovými okolnostmi. Dodržení této zásady přitom nebrání změny či odchylky v okolnostech, které skutek specifikují a konkretizují ve smyslu skutkových vymezení, která se týkají času, místa a způsobu jeho spáchání, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, která bývají upřesňována podle vývoje důkazního stavu věci, a to tak, aby shoda v následku či v jednání zůstala nedotčena.
Přestože postupně provedené změny doby spáchání vytýkaného skutku, uvedené v usnesení o zahájení dovolatelova trestního stíhání ze dne 12. 12. 2011, jakož i ve znělce navazující obžaloby ze dne 2. 10. 2012 spíše svědčí v daném případě více než o vývoji důkazní situace ve věci o takových nepřesnostech ve formulacích v časovém rozpětí skutku, které musely být napraveny jeho upřesňujícím časovým vymezením až na úrovni soudu prvého stupně, nelze podle státní zástupkyně na straně druhé takový závěr vztáhnout na dále poukazované změny v popisu způsobu spáchání činu.
Usnesením o zahájení dovolatelova trestního stíhání bylo obviněnému kladeno za vinu, že v postavení jednatele společnosti Martina Trade, a. s., na tam uvedené adrese v O. úmyslně neodvedl finanční prostředky dle vyúčtování výnosů z tam označených interaktivních videoloterijních terminálů a z tam dále specifikovaných zařízení téhož typu, které byl povinen odvést společnosti SYNOT TIP , a. s., na podkladě tam uvedeného článku tam dále označených a datovaných smluvních ujednání a způsobil tak na jejím majetku škodu v celkové výši 387.605 Kč.
Pokud se v podané obžalobě hovoří o tom, že ve shodném statutárním postavení téže obchodní společnosti způsobil škodu v téže výši tak, že ve svůj prospěch odčerpal a použil k jiným účelům podíly z výnosů týchž výherních interaktivních videoloterijních terminálů a zařízení obdobného a tam specifikovaného typu, ačkoliv je byl povinen na výše uvedeném smluvním podkladě odvést takto poškozené společnosti SYNOT TIP , a. s, pak se ve shodě s popisem vytýkaného skutku, uvedeným v prvém procesním úkonu vůči jeho osobě opět uvádí, že svěřené výnosy z provozu výherních terminálů nepoužil v souladu s účelem , za kterým mu byly svěřeny, neboť je neodvedl poškozenému subjektu, jak byl smluvně zavázán, a to s upřesněním, že je ve svůj prospěch odčerpal a použil k jinému, než dohodnutému účelu.
Popis tzv. skutkové věty výroku o vině z rozsudku soudu I. stupně se tak z hlediska rozhodných skutkových okolností jeho jednání liší pouze v upřesnění jím použitého modu operandi, kterým svěřené výnosy výherních terminálů odčerpával tak, že je nechal vybírat a částečně je i sám převzal .
Na výše uvedeném rekapitulačním podkladě tak lze podle státní zástupkyně dospět k tomu, že ve všech třech vyložených případech procesních výstupů orgánů činných v trestním řízení zůstala totožnost dovolateli vytýkaného a následně přisouzeného skutku zachována. Tak by tomu bylo ostatně i v případě, kdyby zůstal zcela nezměněn pouze trestný následek v podobě výše způsobené škody, která byla od samého počátku dovolatelova trestního stíhání ustálena na částce 387 605 Kč. Přitom škodlivé jednání, které k takovému následku v daném případě na straně poškozeného SYNOT TIP, a. s., vedlo, bylo od samého počátku dovolatelova trestního stíhání charakterizováno nedodržením dohodnutého účelu při nakládání se svěřenými výnosy z provozu herních loterijních terminálů, k jejichž odvodům byl dovolatel smluvně zavázán, když na uvedenou povinnost nejen rezignoval, ale svým aktivním jednáním způsobil, že takto dohodnutý základní účel svěření uvedených peněz zmařil a ve smyslu právního pojmu přisvojení tak ve svém svěřeneckém postavení natrvalo vyloučil z dispozice s nimi svého svěřitele.
Za uvedeného vývoje formulačních změn v popisu skutku podle státní zástupkyně rozhodně nebylo možno dopět k závěru, že by dovolatel byl poškozen na svém právu na obhajobu tak, že by se postupné změny v popisu okolností jeho jednání odrazily v praktických možnostech aktuálního přizpůsobení jeho obhajoby a že by tak došlo k takovému omezení jejího využití, které přichází do úvahy zejména v případech tzv. překvapivých rozhodnutí (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 356/01, dále sp. zn. I. ÚS 113/02, sp. zn. II. ÚS 445/06).
Výše konstatované rozhodné skutkové okolnosti jeho jednání pak podle státní zástupkyně plně odpovídají znění přisouzené věty právní o tom, že si přisvojil cizí svěřenou věc a způsobil tak na cizím majetku větší škodu a tedy jednal ve smyslu skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Zpochybnil-li obviněný svoje aktivní úmyslné jednání, kterým by naplnil znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu s odkazem na skutečnost, že provozem herny byli pověřeni její vedoucí, pak se při uplatnění takové skutkové námitky podle státní zástupkyně opírá o vlastní verzi skutkového děje, nikoliv však o rozhodný popis skutku, který se stal podkladem výroku o jeho vině, a to aniž by poukázal a dostatečně argumentačně podložil, že jsou v jeho případě dány důvody výjimečného zásahu do skutkového stavu věci v důsledku extrémního rozporu mezi výsledky provedeného dokazování, dovozenými skutkovými zjištěními a přijatým právním závěrem o jeho vině. Tato část jeho dovolání tak není způsobilá ke svému věcnému projednání.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z tohoto výkladu je patrné, že převážný část argumentace obviněného uvedenému dovolacímu důvodu zjevně neodpovídá, neboť se týká procesní otázky zachování totožnosti skutku. Nad rámec dovolacího řízení pak lze odkázat na vyčerpávající rozbor, který ve svém vyjádření podala státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství a se kterým se Nejvyšší soud ztotožňuje.
S jistou dávkou tolerance lze jako dotýkající se otázky správnosti hmotně právního posouzení vnímat námitku, podle které obviněný nepřicházel do styku s provozem výherních interaktivních videoloterijních terminálů a řízením a provozem herny byli pověřeni vedoucí herny, proto si nemohl žádnou cizí věc přisvojit a způsobit tak škodu na cizím majetku. To ovšem pouze v případě, že obviněný chtěl touto námitkou říci, že si finanční prostředky nemohl přisvojit, protože je sám vlastnoručně z terminálů nevybral (námitku lze totiž chápat i tak, že obviněný ve skutečnosti nesouhlasí se skutkovými zjištěními, jak jsou popsána v rozsudku soudu prvního stupně).
Nicméně však ani v případě, že obviněný svou námitkou vyhověl požadavkům dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se s ní nelze ztotožnit. Z hlediska naplnění znaku přisvojení ve smyslu §206 odst. 1 tr. zákoníku není rozhodné, že se tak v konkrétním případě stalo prostřednictvím zaměstnanců, kterým obviněný ze své pozice udílel pokyny. Ze skutkových zjištění navíc vyplývá, že finanční prostředky částečně také osobně převzal on sám.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný na konkrétní variantu uplatněného dovolacího důvodu neodkázal. Již z výše naznačeného výkladu je ovšem zřejmé, že první alternativa naplněna být nemohla, neboť odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumal. V případě druhé alternativy pak vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení zákona ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l) téhož ustanovení.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného R. M. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch