ECLI:CZ:NS:2014:11.TUL.3.2014.1
sp. zn. 11 Tul 3/2014-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného B. M., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2014 návrh obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb. a rozhodl takto:
Návrh na určení lhůty Nejvyššímu soudu k provedení procesního úkonu podle
§174a zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 1188/2014 se z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný B. M. podal dne 28. 11. 2014 k Nejvyššímu soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb. Konstatoval, že dne 25. 9. 2014 byl do datové schránky jeho tehdejšího advokáta, Mgr. Richarda Langa, doručen přípis předsedy senátu Nejvyššího soudu JUDr. Petra Hrachovce, kterým mu sdělil, že jeho podání ze dne 10. 7. 2014 nelze považovat za dovolání a Nejvyšší soud proto k němu ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. nepřihlíží, neboť nebylo podáno prostřednictvím advokáta, ale advokátního koncipienta, který byl v hlavičce dovolání podepsán. Obviněný tento postup považuje za nesprávný, neboť dovolání bylo Nejvyššímu soudu doručeno z datové schránky advokáta Mgr. Richarda Langa. Odeslání z datové schránky advokáta je rovnocenné s jeho vlastnoručním podpisem (do datové schránky se advokát musel přihlásit zadáním hesla). Skutečnost, že se Nejvyšší soud tímto řádně podaným dovoláním odmítá zabývat, pak podle obviněného ve smyslu judikatury Ústavního soudu představuje průtahy v dovolacím řízení, přípis předsedy senátu přitom není rozhodnutím, které by bylo možné napadnout ústavní stížností. K tomu obviněný poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 180/04 a IV. ÚS 452/05. Závěrem svého podání pak obviněný navrhl, aba Nejvyšší soud vydal usnesení, jímž ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 1188/2014 určí lhůtu pro rozhodnutí o jeho dovolání.
Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu [§174a odst. 4 za středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“)], dospěl k závěru, že návrh obviněného B. M. není důvodný.
Podle ustanovení §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 citovaného zákona). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
V posuzované věci z návrhu obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu vyplývá, že se ve skutečnosti domáhá revize procesního postupu předsedy senátu JUDr. Petra Hrachovce, který předmětné podání obviněného nepovažoval za dovolání a naložil s ním způsobem, který předpokládá trestní řád v §265d odst. 2. Podle právního názoru předsedy senátu nebylo tímto podáním dovolací řízení vůbec zahájeno, věc přitom vyřídil procesním úkonem spočívajícím ve vyrozumění obviněného.
Předseda senátu byl zjevně toho názoru, že obviněný se nechal zastoupit advokátním koncipientem, jehož prostřednictvím podání učinil, stále se však jednalo o podání obviněného, tedy nikoli „osoby neoprávněné“ ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., které by tak bylo namístě odmítnout. Naložil s ním proto způsobem předpokládaným ustanovením §265d odst. 2 věta druhá a třetí tr. ř., podle kterého podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce.
Tuto situaci lze nahlížet dvojím způsobem. Byl-li názor předsedy senátu správný, dovolací řízení nebylo zahájeno, a není proto možné ani určit lhůtu k provedení procesního úkonu. Pokud by naopak v důsledku předmětného podání dovolací řízení zahájeno bylo, pak by bylo (i když patrně nesprávně) skončeno procesním úkonem podle §265d odst. 2 věta druhá a třetí tr. ř., přičemž postupem podle §174a zák. č. 6/2002 Sb. není možné donucovat předsedu senátu ke změně právního názoru a provedení jiného zákonem upraveného procesního úkonu, než který zvolil, v daném případě vydání rozhodnutí. Účelem ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích je totiž, jak již bylo výše vysvětleno, jen a pouze naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů. Daný institut nelze chápat jako mimořádný opravný prostředek určený k přezkoumání pravomocných rozhodnutí soudů, resp. v daném případě jiného procesního úkonu, než rozhodnutí, jestliže takový procesní úkon zákon předpokládá a upravuje jako jeden ze způsobů vyřízení věci a zvolení takového postupu ze strany soudu je závislé na právním názoru dotyčného soudce. V takovém případě by totiž šlo o nepřípustný zásah do jeho nezávislosti (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud návrh obviněného podle ustanovení §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch