ECLI:CZ:NS:2014:11.TVO.1.2014.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2014-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2014 stížnost obviněného Z. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 4 To 84/2013, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného Z. Š.
z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 46 T 14/2012, byl obviněný Z. Š. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za který a za sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 29 T 10/2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 3 To 14/2013, mu byl uložen podle §209 odst. 5 a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 1 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu osmi let. Proti tomuto rozsudku podal obviněný a jeho spoluobvinění odvolání.
Dne 17. 12. 2013 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením podle §72 odst. 1, 3, 4 tr. ř., že obviněný se ponechává ve vazbě, neboť u něj trvají důvody uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které nejprve k důvodu vazby podle §67 písm. c) tr. ř. uvedl, že v jeho případě se jedná o trestnou činnost, kterou je nereálné jakkoliv dokončit nebo v ní pokračovat, neboť jde o činnost náročnou na čas i organizaci, která měla být páchána více osobami za jejich součinnosti při využití neznalosti poškozených, že jim za zboží nebude zaplaceno. Obviněný s odkazem na odbornou literaturu a judikaturu Ústavního soudu konstatoval, že je nepřípustné, aby důvodem vazby podle výše citovaného ustanovení bylo obecně pojaté nebezpečí opakování blíže neurčené trestné činnosti. Konkrétní opakování trestné činnosti je podle něj nereálné a jiné podezření nebylo vysloveno a již vůbec ne odůvodněno. Obviněný je jako jediný ze spoluobviněných držen ve vazbě, ostatní spoluobvinění v průběhu trestního řízení na osobní svobodě omezeni nebyli. Dále obviněný ještě jednou zdůraznil, že po dvou letech ve vazbě již nemůže vůbec nijak podnikat, protože jeho společnosti jsou v úpadku, nevyvíjejí žádnou činnost, nemají zaměstnance ani prostory, všichni obchodní partneři s nimi přerušili kontakt, v exekučních řízeních došlo k realizaci skladových zásob a zařízení a vybavení, nemá proto ani žádnou možnost pokračovat, opakovat nebo dokončit jakoukoli trestnou činnost.
K důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. ř. obviněný vyjádřil nesouhlasné stanovisko k argumentaci soudu ohledně jeho rozvodu a poukázal na skutečnost, že jeho bývalá manželka za něj přípisem ze dne 8. 12. 2013 nabídla záruku podle ustanovení §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. Bývalá manželka obviněného tím potvrzuje pevnost a stabilnost vztahu bývalých manželů, zaručuje se za chování obviněného v případě propuštění z vazby, našla mu v místě jejich společného bydliště zaměstnání a je ochotna denní kontrolou a komunikací nahradit vazbu. Současně obviněný poukazuje na své nulové finanční prostředky, neboť nemá žádné úspory a trestná činnost skončila vždy ve stádiu pokusu, tedy nelze předpokládat ani žádné utajené finanční prostředky.
V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 4 To 84/2013, a sám rozhodl, že se obviněný propouští z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Je skutečností, že obviněný byl nepravomocně uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu a podle Nejvyššího soudu již samotná skutečnost, že se řízení nachází ve fázi odvolací, nasvědčuje tomu, že zde důvodné podezření z jeho spáchání je. Důvodné podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu v souvislosti s rozhodováním o vazbě logicky neznamená, že jeho spáchání musí být obviněnému nepochybně prokázáno. V daném stádiu trestního řízení však již byla shromážděna celá řada důkazů, které nasvědčují tomu, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní řízení, tento skutek má všechny znaky trestného činu a jsou dostatečně zřejmé důvody k podezření, že se na něm podílel obviněný.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle §72 odst. 1, 3, 4 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě s ohledem na přetrvávající vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř., rozsah spisového materiálu a projednávané trestné činnosti a nově vzniklý vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. Vrchní soud v Olomouci konstatoval, že při posledním rozhodování o vazbě dne 30. 10. 2013 ke stížnosti obviněného byl vázán principem zákazu reformace in peius, z tohoto důvodu nemohl být rozšířen dosud konstatovaný vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř. o vazební důvod podle písmene a) téhož ustanovení, který nově vznikl poté, co byl obviněný nepravomocně odsouzen soudem prvního stupně k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. V tomto směru odkázal vrchní soud na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 a konstatoval, že s ohledem na výši nepravomocně uloženého trestu vyvstává obava, že by obviněný v případě propuštění z vazby na svobodu uprchl nebo se skrýval. K tomu doplnil, že proti obviněnému je vedeno další trestní stíhání u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 6/2013 pro další rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, pokud by došlo k odsouzení, zjevně by přicházelo v úvahu další navýšení trestu odnětí svobody. Další skutečností odůvodňující uložení tzv. útěkové vazby je podle vrchního soudu i rozvod obviněného, čímž tento pozbyl pevné vazby na svou dřívější rodinu a bydliště. Skutečnost, že je obviněný s bývalou manželkou stále ve spojení a ta jej také navštěvuje ve vazební věznici, podle vrchního soudu nic nemění na tom, že se rozvodem manželství rodinné vazby obviněného výrazně narušily.
Těmto závěrům nelze nic vytknout. Vrchní soud správně odkázal na nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Obviněnému byl přitom právě osmiletý trest nepravomocně uložen. Další probíhající trestní stíhání a rozvod manželství obviněného pak tuto obavu dále umocňují. I kdyby vztah obviněného s bývalou manželkou byl tak pevný, jak obviněný předestírá (pak je ovšem otázkou, proč bylo manželství rozvedeno právě v situaci, kdy by bylo lze očekávat, že ve fungujícím vztahu boudou manželé držet při sobě), nemohlo by to popsanou obavu natolik zmírnit, aby bylo možno učinit závěr o nenaplnění citovaného vazebního důvodu.
K vazebnímu důvodu podle §67 písm. c) Vrchní soud v Olomouci nejprve odkázal na předchozí rozhodnutí o vazbě obviněného, a to usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 46 T 14/2012, kde krajský soud konstatuje mimo jiné výrazně problematickou ekonomickou situaci firmy obviněného i jeho samotného (exekuce), obviněný byl mimo příjmů z podnikání navázaných na trestnou činnost bez trvalejšího zdroje příjmů, podle soudu bylo možno důvodně předpokládat, že se trestné činnosti měl dopouštět právě s ohledem na snahu získat neoprávněný majetkový prospěch zejména na úhradu předchozích závazků. S přihlédnutím k osobě obviněného a jeho vlastnímu jednání neakceptoval krajský soud jiné zajišťovací instituty. Poukázal přitom na skutečnost, že se měl obviněný dopouštět rozsáhlé sofistikované trestné činnosti, kterou měl organizovat, přičemž se svoje vystupování snažil co nejvíce zastřít.
Argumentaci uplatněnou v projednávané stížnosti obviněný z velké části uplatnil již v předchozím řízení. Vrchní soud v Olomouci tak ve svém usnesení ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 4 To 78/2013, konstatuje mimo jiné, že argumenty obviněného o jeho možnostech bydlení a zaměstnání a na druhé straně nemožnosti páchat trestnou činnost nelze akceptovat. Obviněný byl již pravomocně odsouzen pro majetkovou trestnou činnost páchanou v letech 2006 – 2007 Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, dne 21. 11. 2012, sp. zn. 29 T 10/2010, v projednávané trestní věci byl nepravomocně uznán vinným majetkovou trestnou činností se škodou dosahující bezmála 30 mil. Kč, přičemž v páchání této trestné činnosti bylo obviněnému zabráněno v důsledku toho, že byl vzat do vazby. Navíc je v současné době stíhán u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 6/2013 pro další rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, jak již bylo také výše zmíněno. Škoda způsobená trestnou činností měla v tomto případě dosahovat necelých 24 mil. Kč. Vrchní soud zdůraznil, že trestnou činnost měl obviněný páchat sofistikovaným způsobem, vůči většímu počtu poškozených, po delší dobu, za pomoci dalších osob.
Nejvyšší soud se s touto argumentací zcela ztotožňuje. Z popsaných skutečností je dostatečně patrné, že ani nemožnost obchodní společnosti obviněného, jejímž prostřednictvím měl trestnou činnost páchat, vyvíjet další podnikatelské aktivity neskýtá záruku, že obviněný nebude v trestné činnosti pokračovat. Vzhledem k jejímu rozsahu, organizovanosti a opakovanosti je zde zřetelná obava, že obviněný je schopen obdobnou trestnou činnost zorganizovat i za využití jiných v úvahu přicházejících prostředků, např. jiných podnikatelských subjektů apod. Nejedná se přitom o mlhavou obavu z páchání obecně pojaté trestné činnosti, jak se domnívá obviněný, ale o zcela reálnou možnost, kterou lze dovodit z charakteru jak v této věci projednávané trestné činnosti, tak i z trestné činnosti, kterou byl již obviněný uznán vinným a pro kterou je stíhán u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Obava naznačující, že obviněný má výrazný sklon páchat další obdobnou trestnou činnost, je přitom natolik významná, že vylučuje možnost použití jiných institutů, kterými by eventuelně mohla být vazba nahrazena, neboť tyto neskýtají dostatečnou záruku, že by obviněnému bylo v dalším trestně významném jednání zamezeno.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného Z. Š. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch