ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1129.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 1129/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné VENELA, a.s. se sídlem v Praze 4-Michli, Michelská č. 29/6, IČO 27571319, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1-Malá Strana, Újezd č. 450/40, proti povinné EUROČAS Group a.s. se sídlem v Brně, Antonína Procházky č. 13/6c, IČO 25555863, pro 12.500.000,- Kč s příslušenstvím, pro 1.250.000,- Kč a pro smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý započatý den prodlení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 80 EXE 1892/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 2013, č. j. 20 Co 591/2012 - 47, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. května 2012, č. j. 80 EXE 1892/2012 - 25, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Oprávněná podala dne 10. 4. 2012 u soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, návrh na nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, sepsaného JUDr. Vlastou Hoderovou, notářkou v Havířově, dne 6. 8. 2010 pod sp. zn. NZ 255/2010, N 292/2010, k uspokojení pohledávky ve výši 12.500.000,- Kč spolu s úrokem ve výši 10 % p.a. jdoucím od 26. 11. 2010 do zaplacení, jednorázovou smluvní pokutou 1.250.000,- Kč a smluvní pokutou ve výši 0,05 % za každý započatý den prodlení z částky 12.500.000,- Kč počínaje dnem 26. 11. 2010 do zaplacení, pro náklady oprávněné a náklady exekuce. Návrh odůvodnila tím, že dne 19. 3. 2010 uzavřela jako složitel jistoty s povinnou jako příjemcem jistoty Smlouvu o složení jistoty a dne 30. 7. 2010 Dohodu o záloze na jistotu, v nichž se povinná zavázala uzavřít s oprávněnou smlouvy o úvěru a poskytnout jí čerpání úvěru. Na základě Smlouvy o složení jistoty převedla oprávněná na bankovní účet povinné dne 22. 3. 2010 částku 7.500.000,- Kč, podle Dohody o záloze na jistotu složila v šesti po sobě jdoucích splátkách ve dnech 30. 7. 2010 až 6. 8. 2010 celkem částku 2.000.000,- Kč a dne 10. 8. 2010 bankovním převodem uhradila povinné částku 3.000.000,- Kč, čímž svoji povinnost složit jistotu v celkové výši 12.500.000,- Kč splnila. Dne 6. 8. 2010 účastnice uzavřely formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, sepsaného JUDr. Vlastou Hoderovou, notářkou v Havířově, pod sp. zn. NZ 255/2010, N 292/2010, dohodu ohledně uvedených částek jistoty, smluvní pokuty a úroků pro případ, jestliže povinná své závazky nesplní řádně a včas; k tomu skutečně došlo, když ve lhůtě do 31. 8. 2010 sice mezi účastnicemi byla uzavřena Smlouva o úvěru pro první etapu developerského projektu Na Radosti na částku alespoň 61.621.444,- Kč, avšak oprávněné nebylo poskytnuto čerpání úvěru v uvedené výši v této lhůtě, ale ani kdykoliv poté. Smlouva o úvěru pak zanikla v důsledku odstoupení oprávněné, neboť povinná neposkytla požadované čerpání úvěru ani v dodatečně stanovené náhradní lhůtě. Povinná je tak povinna podle dohody obsažené v exekučním titulu vrátit jistotu 12.500.000,- Kč spolu s úrokem ve výši 10 % p.a. ode dne 4. 9. 2010 do zaplacení, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1.250.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky denně ode dne 4. 9. 2010 do zaplacení. K prokázání splnění veškerých podmínek (vzájemných povinností oprávněné) stanovených v exekučním titulu oprávněná doložila veřejnou listinu - notářský zápis Mgr. Radima Neubauera, notáře v Praze, ze dne 29. 3. 2012, sp zn. NZ 109/2012.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 2. 5. 2012, č. j. 80 EXE 1892/2012 - 25, návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinné podle notářského zápisu sepsaného dne 6. 8. 2010 JUDr. Vlastou Hoderovou, notářkou v Havířově pod sp. zn. NZ 255/2010, N 292/2010, zamítl a rozhodl, že povinné se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení §44 odst. 3 a §43 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“), dovodil, že splnění vzájemné povinnosti oprávněného je soud povinen zkoumat při nařízení exekuce a že k prokázání této povinnosti musí oprávněný doložit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že splnil svou vzájemnou povinnost, popř. je připraven ji splnit. V daném případě však oprávněná splnění své vzájemné povinnosti vyplývající z exekučního titulu prokazovala notářským zápisem Mgr. Radima Neubauera ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. NZ 109/2012, jehož obsahem je osvědčení o prohlášení oprávněné, že splnila veškeré podmínky stanovené v notářském zápise ze dne 6. 8. 2010 a že celková částka 12.500.000,- Kč byla povinné uhrazena do 6. 8. 2010 (přílohou tohoto notářského zápisu jsou výpisy z účtů a výdajové a příjmové doklady). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 20 Cdo 1887/2004, sp. zn. 3 Cz 10/75) však splnění vzájemné povinnosti oprávněného nelze prokazovat notářským zápisem osvědčujícím prohlášení samotného oprávněného, že svou vzájemnou povinnost splnil, nýbrž toto prohlášení musí formou notářského zápisu (příp. alespoň soukromou listinou obsahující jeho ověřený podpis) učinit povinný; proto notářský zápis ze dne 29. 3. 2012 předložený oprávněnou není důkazem způsobilým prokázat splnění její vzájemné povinnosti; jediným prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněného žaloba o určení [§80 písm. c) o. s. ř.], že svou vzájemnou povinnost splnil, popřípadě je připraven ji splnit. Protože soud při nařízení exekuce nemůže zkoumat, zda oprávněná svou vzájemnou povinnost vůči povinnému splnila, a protože kromě notářského zápisu ze dne 29. 3. 2012 jiný prostředek k prokázání splnění vzájemné povinnosti soudu nepředložila, soud prvního stupně návrh na nařízení exekuce zamítl pro neunesení důkazního břemene.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 8. 2013, č. j. 20 Co 591/2012 - 47, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „soud prvního stupně se návrhem oprávněné náležitě zabýval, zvažoval splnění všech podmínek vykonatelnosti notářského zápisu a dospěl ke správným závěrům. Své rozhodnutí soud prvního stupně pečlivě a přiléhavě odůvodnil a odvolací soud pro stručnost odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně. Na základě všech těchto výše uvedených skutečností odvolací soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správně potvrdil (§219 o. s. ř.)“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž jeho přípustnost ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. shledává v řešení otázky výkladu ustanovení §43 exekučního řádu, jež podle jejího názoru dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu jednoznačně vyřešena. Je přesvědčena o tom, že měl-li soud prvního stupně za to, že jí předložená listina ověřená notářem není způsobilá prokázat splnění její povinnosti z exekučního titulu (přestože má formu notářského zápisu a jsou k ní připojeny výpisy z bankovního účtu), měl ji vyzvat k doplnění návrhu, nikoliv jej bez dalšího zamítnout; „tento nesprávný postup pak Krajský soud v Brně napadeným usnesením potvrdil“. Dovolatelka soudům vytýká, že nezohlednily skutečnost, že vzájemná povinnost plynoucí z exekučního titulu se týká pouze části nároku v částce 3.000.000,- Kč, jak vyplývá z pátého odstavce, čl. I. exekučního titulu, neboť částku 9.500.000,- Kč složila ještě před vydáním titulu; co do této částky tak nebyl dán důvod k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Nesouhlasí ovšem ani se zamítnutím návrhu co do částky 3.000.000,- Kč, neboť za nepřípadnou považuje argumentaci soudu prvního stupně rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1887/2004, jelikož v daném případě se nejedná o pouhé prohlášení oprávněné o splnění vzájemné povinnosti či připravenosti k jejímu splnění (jako je tomu v případě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu), nýbrž o doložení relevantních důkazů o tom, že vzájemná povinnost byla z její strany splněna - přiloženými výpisy z bankovního účtu oprávněné a výdajovými a příjmovými doklady, z nichž je zřejmé, že povinné byla v souladu s obsahem exekučního titulu zbývající část jistoty poskytnuta. Neodpovídá tedy skutečnosti, že nepředložila žádný jiný prostředek k prokázání splnění vzájemné povinnosti, jak soudy uvedly, ale naopak prokázala poskytnutí zbývající části jistoty ve výši 3.000.000,- Kč důkazy, které žádný ze soudů nevzal v potaz. Je proto přesvědčena, že důkazní břemeno stran splnění vzájemné povinnosti vyplývající z exekučního titulu nepochybně unesla. Závěry soudů jsou proto nesprávné, přičemž podání žaloby na určení považuje za dané situace, kdy předložila listinné důkazy, za nadbytečné a neopodstatněné; přesto z opatrnosti tuto určovací žalobu podala, dosud však o ní nebylo rozhodnuto. Dále dovolatelka poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, č. j. 58 Co 135/2013 - 209, jímž vyhověl jejímu návrhu na nařízení exekuce podle totožného exekučního titulu vůči ručiteli D. M. pro částku 12.500.000,- Kč s příslušenstvím. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná se ztotožnila s usnesením odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou, při splnění podmínek uvedených v ustanoveních §241 odst. 1, 4 a §241a odst. 2 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Napadený výrok I. usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně, je výrokem usnesení, kterým se odvolací řízení končí, a nejedná se o usnesení, která jsou vypočtena v ustanovení §238a o. s. ř. Zbývá proto posoudit, zda dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. (když pro tento výrok neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., vypočtených v ustanovení §238 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání proti napadenému výroku I. usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky procesního práva, zda v dané věci je vzhledem k ustanovení §43 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, namístě návrh oprávněné na nařízení exekuce zamítnout z důvodu, že neprokázala splnění vzájemné povinnosti (či nikoliv), při jejímž řešení se odvolací soud - ztotožnil-li se se závěry uvedenými v usnesení soudu prvního stupně o věci samé - odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Po přezkoumání výroku I. usnesení odvolacího soudu o věci samé ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání oprávněné je částečně důvodné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že návrh na nařízení exekuce byl podán dne 11. 4. 2012 - podle právních předpisů v té době účinných, tj. podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 a podle občanského soudního řádu rovněž ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §37 odst. 2 exekučního řádu, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona.
Podle ustanovení §44 odst. 3 exekučního řádu, soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.
Je-li splnění povinnosti uložené exekučním titulem vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit (§43 odst. 1 exekučního řádu).
Podle ustanovení §43 odst. 2 exekučního řádu v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit.
V posuzované věci je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, sepsaný dne 6. 8. 2010 JUDr. Vlastou Hoderovou, notářkou v Havířově, pod sp. zn. NZ 255/2010, N 292/2010, jehož účastníky byli oprávněná jako osoba oprávněná, povinná jako osoba povinná a D. M. jako ručitel i osoba povinná. Předmětem tohoto zápisu je dohoda se svolením k vykonatelnosti, prohlášení o uznání dluhu a prohlášení ručitele se svolením k vykonatelnosti. V jeho odstavci I. oprávněná a povinná prohlásily, že dne 19. 3. 2010 uzavřely Smlouvu o složení jistoty na částku 7.500.000,- Kč, že na základě této Smlouvy poskytla oprávněná povinné částku 7.500.000,- Kč a povinná tuto částku přijala, že dne 30. 7. 2010 dále uzavřely Dohodu o záloze na jistotu na částku 5.000.000,- Kč, že na základě této Dohody oprávněná poskytla povinné před podpisem tohoto notářského zápisu část zálohy jistoty ve výši 2.000.000,- Kč a povinná tuto částku přijala. Na základě této Dohody se oprávněná zavázala do dne 10. 8. 2010 poskytnout povinné zbývající část jistoty ve výši 3.000.000,- Kč a povinná se zavázala tuto jistotu oprávněné vrátit následovně:
A. V případě, že nebude ve lhůtě do 31. 8. 2010 uzavřena Smlouva o úvěru pro první etapu developerského projektu Na Radosti na částku alespoň 61.621.144,- Kč, kde povinná bude v postavení věřitele a oprávněná bude v postavení dlužníka, a nebude poskytnuto čerpání tohoto úvěru ve stejné lhůtě, zavazuje se povinná vrátit oprávněné částku 7.500.000,- Kč, a to do 3. 9. 2010. Nebude-li uvedená částka vrácena do 3. 9. 2010, je povinná povinna zaplatit oprávněné též 10 % úrok p.a. z nesplacené části jistoty jdoucí ode dne 4. 9. 2010 do data jejího skutečného splacení, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1.250.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky, ohledně které se ocitla v prodlení, i když k prodlení došlo bez jejího zavinění.
B. V případě, že nebude ve lhůtě do 31. 8. 2010 uzavřena Smlouva o úvěru pro druhou etapu developerského projektu Na Radosti do výše 184.000.000,- Kč, kde povinná bude v postavení věřitele a oprávněná bude v postavení dlužníka, zavazuje se povinná vrátit oprávněné částku 5.000.000,- Kč, a to do 3. 9. 2010. Nebude-li uvedená částka vrácena do 3. 9. 2010, je povinná povinna zaplatit oprávněné též 10 % úrok p.a. z nesplacené části jistoty jdoucí ode dne 4. 9. 2010 do data jejího skutečného splacení, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1.250.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky, ohledně které se ocitla v prodlení. Sjednání smluvní pokuty se nedotýká nároku oprávněné na zaplacení úroků, zaplacení úroků z prodlení, náhradu škody a škody přesahující smluvní pokutu. Povinná je povinna tuto smluvní pokutu zaplatit, i když k prodlení došlo bez jejího zavinění.
C. V případě, že nevznikne povinné povinnost vracet jistotu dle podmínek sjednaných v bodech A. a B. výše, jistota zůstává v držení povinné.
V odstavci II. notářského zápisu oprávněná a povinná dále prohlásily, že povinná na základě výše uvedeného dluží oprávněné částku (jistotu) ve výši 12.500.000,- Kč, v odstavci III. povinná tento svůj dluh vůči oprávněné uznala co důvodu i výše.
V odstavci IV. pak účastnice uzavřely dohodu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu , v níž se jako právní důvod uvádí Smlouva o složení jistoty na částku 7.500.000,- Kč uzavřená dne 19. 3. 2010 a Dohoda o záloze na jistotu uzavřená dne 30. 7. 2010 na částku 5.000.000,- Kč. Předmět a doba plnění této dohody jsou zcela shodné s prohlášením účastnic uvedeným v bodě I. notářského zápisu pod písmeny A., B. a C.
Pod písmenem C. odstavce IV. notářského zápisu povinná svolila k tomu, aby byl tento notářský zápis titulem pro výkon rozhodnutí ohledně pohledávek oprávněné a to: jistoty ve výši 12.500.000,- Kč, b) dohodnutých úroků ve výši 10 % p.a. z nesplacené části jistoty jdoucích ode dne 4. 9. 2010 do data skutečného splacení jistoty, c) jednorázové smluvní pokuty ve výši 1.250.000,- Kč a (i) smluvní pokuty ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky, ohledně které se povinná ocitla v prodlení. Dále povinná svolila k tomu, aby na výkon tohoto notářského zápisu byla použita příslušná ustanovení občanského soudního řádu a notářského řádu a na základě tohoto notářského zápisu byla provedena exekuce pro vymožení výše uvedených pohledávek oprávněné, pokud povinná nesplní svou povinnost řádně a včas. V odstavci V. ručitel prohlásil, že uspokojí všechny shora specifikované pohledávky, tak, jak jsou vedeny v odstavcích II., III., a IV. tohoto notářského zápisu, oprávněné, jestliže osoba povinná tyto pohledávky nezaplatí řádně a včas. V odstavci VI. pak ručitel dal výslovné svolení k tomu, aby tento notářský zápis byl ve smyslu ustanovení §71 písm. a), b) c) notářského řádu a §274 písm. e) občanského soudního řádu vykonatelný…pokud osoba povinná nesplní svou povinnost řádně a včas.
Spolu s návrhem na nařízení exekuce oprávněná předložila notářský zápis (osvědčení o prohlášení) ze dne 29. 3. 2012, sepsaný Mgr. Radimem Neubauerem, notářem v Praze, pod sp. zn. NZ 109/2012, v němž mimo jiné prohlásila, že povinné uhradila dne 22. 3. 2010 částku 7.500.000,- Kč, dne 10. 8. 2010 částku 3.000.000,- Kč, dne 30. 7. 2010 částku 300.000,- Kč a ve dnech 2. 8. 2010 až 6. 8. 2010 pětkrát částku 350.000,- Kč. Jako příloha č. 1 k tomuto zápisu jsou připojeny kopie dokladů o úhradě celkové částky 12.500.000,- Kč povinné.
Podle ustanovení §71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném do 31. 12. 2012, notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu. Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky , popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno (odst. 3). Náležitosti dohody podle odstavců 1 a 2 notář v zápisu uvede podle shodného prohlášení účastníků (odst. 4).
Z dohody účastnic obsažené v exekučním titulu ze dne 6. 8. 2010 (viz bod „předmět a doba plnění“) vyplývá, že splnění povinnosti povinné, k níž se v dohodě zavázala, je ve smyslu ustanovení §71b odst. 3 notářského řádu vázáno na splnění těchto podmínek:
1) ve vztahu k povinnosti povinné vrátit částku 7.500.000,- Kč do 3. 9. 2010 na podmínku, že ve lhůtě do 31. 8. 2010 nebude uzavřena Smlouva o úvěru pro první etapu developerského projektu Na Radosti na částku alespoň 61.621.144,- Kč, kde povinná bude v postavení věřitele a oprávněná v postavení dlužníka, a nebude poskytnuto čerpání tohoto úvěru ve stejné lhůtě,
2) ve vztahu k povinnosti povinné zaplatit oprávněné též 10 % úrok p.a. z nesplacené části jistoty jdoucí ode dne 4. 9. 2010 do data jejího skutečného splacení jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1.250.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky, ohledně které se ocitl v prodlení, i když k prodlení došlo bez jejího zavinění, na podmínku, že uvedená částka, tj. 7.500.000,- Kč nebude vrácena do 3. 9. 2010,
3) ve vztahu k povinnosti povinné vrátit částku 5.000.000,- Kč do 3. 9. 2010 na podmínku, že nebude ve lhůtě do 31. 8. 2010 uzavřena Smlouva o úvěru pro druhou etapu developerského projektu Na Radosti do výše 184.000.000,- Kč, kde povinná bude v postavení věřitele a oprávněná v postavení dlužníka,
4) ve vztahu k povinnosti povinné zaplatit oprávněné též 10 % úrok p.a. z nesplacené části jistoty jdoucí ode dne 4. 9. 2010 do data jejího skutečného splacení jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1.250.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky, ohledně které se ocitla v prodlení, na podmínku, že částka 5.000.000,- Kč nebude vrácena do 3. 9. 2010.
Se závěrem odvolacího soudu, že „soud prvního stupně zvažoval splnění všech podmínek vykonatelnosti notářského zápisu a že dospěl ke správným závěrům“, dovolací soud nesouhlasí. Soud prvního stupně totiž své zamítavé rozhodnutí o návrhu oprávněné na nařízení exekuce odůvodnil výhradně jen tím, že předpoklady pro nařízení exekuce nebyly v daném případě splněny, neboť předložila-li oprávněná jen osvědčení o jejím prohlášení sepsané formou notářského zápisu ze dne 29. 3. 2012, nedoložila, že splnila svoji vzájemnou povinnost vůči povinné a že tak neunesla důkazní břemeno ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 a 2 exekučního řádu. Tento jeho závěr však není správný již z toho důvodu, že ke splnění žádné vzájemné povinnosti se oprávněná v samotné dohodě obsažené v odstavci IV. exekučního titulu nezavázala (v odstavci I. notářského zápisu jen prohlásila, že na základě Dohody o záloze na jistotu se zavázala do dne 10. 8. 2010 poskytnout povinné zbývající část jistoty ve výši 3.000.000,- Kč).
Jestliže tedy dohoda účastnic obsažená v exekučním titulu neobsahuje žádnou vzájemnou povinnost oprávněné vůči povinné, nelze přisvědčit námitce dovolatelky, že splnění vzájemné povinnosti prokázala notářským zápisem Mgr. Radima Neubauera ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. NZ 109/2012, a jeho přílohami, a že tak „důkazní břemeno stran splnění vzájemné povinnosti vyplývající z exekučního titulu nepochybně unesla“. Z tohoto důvodu nemá pro právní posouzení věci žádný význam ani její námitka, že částku 9.500.000,- Kč uhradila povinné ještě před vydáním exekučního titulu na základě Smlouvy o složení jistoty na částku 7.500.000,- Kč ze dne 19. 3. 2010 a na základě Dohody o záloze na jistotu ze dne 30. 7. 2010.
Dovolací soud proto jen obecně poukazuje na ustálenou judikaturu (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004, či usnesení ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5431/2008), která dovodila, že z podmínek (srov. §36 obč. zák.), na něž lze vázat splnění povinnosti povinného z exekučního titulu, přichází v úvahu jako předpoklad jeho vykonatelnosti podmínka odkládací (na jejím splnění závisí, zda nastanou předpokládané právní následky rozhodnutí či jiného exekučního titulu). Protože při rozhodování o nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) soud rozhoduje zpravidla bez slyšení povinného a bez jednání (srov. §253 o. s. ř.) na základě vlastních zjištění, nemůže zkoumat, zda je podmínka, na kterou je vznik právních následků rozhodnutí vázán, splněna či nikoli. Splnění podmínky proto musí oprávněný doložit (prokázat) již při podání návrhu na nařízení exekuce, a to způsobem v zákoně uvedeným (§43 odst. 2 exekučního řádu). Není-li splnění podmínky doloženo (prokázáno), a to ani přes poučení soudem (§254 odst. 3 o. s. ř.), nelze exekuci nařídit a takový návrh musí být zamítnut. Judikatura soudů dále dovodila, že nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění podmínky případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé listiny, nečiní oprávněného bezbranným; prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněného žaloba o určení [§80 písm. c) o. s. ř.], že se podmínka splnila - k tomu srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2003, sp. zn. 17 Co 411/2003, uveřejněné pod číslem 38/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento závěr se týká i povinnosti oprávněného doložit (prokázat), že svou vzájemnou povinnost splnil, popřípadě je připraven ji splnit. K prokázání splnění podmínky (či vzájemné povinnosti oprávněného) nestačí prohlášení samotného oprávněného, byť je osvědčeno notářským zápisem podle ustanovení §80 notářského řádu. Na těchto judikatorních závěrech nemá dovolací soud v dané věci důvod cokoli měnit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelkou uplatněný dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nebyl naplněn.
Vzhledem k přípustnosti dovolání v dané věci se dále dovolací soud zabýval namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jejíž existenci dovolatelka spatřuje v tom, že „měl-li soud prvního stupně za to, že jí předložená listina ověřená notářem není způsobilá prokázat splnění její povinnosti z exekučního titulu (přestože má formu notářského zápisu a jsou k ní připojeny výpisy z bankovního účtu), měl ji vyzvat k doplnění návrhu, nikoliv jej bez dalšího zamítnout, a že toto jeho pochybení nenapravil ani odvolací soud. Tuto námitku dovolatelky shledal dovolací soud důvodnou, neboť soud návrh na nařízení exekuce podle §43 exekučního řádu zamítne, jen jestliže oprávněný přes výzvu soudu a poskytnuté poučení (§254 odst. 3 o. s. ř.) nepřipojí k návrhu na nařízení exekuce listinu, která splnění podmínky či podmínek (případně splnění vzájemné povinnosti, event. připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti) skutečně prokazuje (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004, či ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5431/2008). Soud prvního stupně ani soud odvolací se však při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce podle §43 exekučního řádu splněním podmínek v dohodě účastnic obsažené v exekučním titulu vůbec nezabývaly a ačkoli oprávněná jejich splnění nedoložila, ji o této povinnosti v rozporu s §254 odst. 3 o. s. ř. nepoučily a návrh na nařízení exekuce bez dalšího zamítly. Tím řízení zatížily vadou, která mohla mít (a v daném případě měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolacímu soudu je třeba dále vytknout, že odůvodnění jeho rozhodnutí nesplňuje náležitosti požadované ustanovením §157 odst. 2 ve spojení s ustanovením §167 odst. 2 o. s. ř., neboť se omezil toliko na konstatování, že „soud prvního stupně se návrhem oprávněné náležitě zabýval“, že „své rozhodnutí pečlivě a přiléhavě odůvodnil“, že „zvažoval splnění všech podmínek vykonatelnosti notářského zápisu“, že „dospěl ke správným závěrům“ a že „na základě všech uvedených skutečností usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil (§219 o. s. ř.)“, aniž se jakkoli vypořádal s námitkami oprávněné v odvolání, které jen zreprodukoval. Tyto obsahové nedostatky odůvodnění mají za následek, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není pro nedostatek důvodů přezkoumatelné. Nejvyšší soud České republiky k této vadě řízení, která mohla mít (a v daném případě měla) ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání.
Z uvedeného je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu není v napadeném výroku o věci samé správné a že je zatíženo vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení odvolacího soudu v tomto výroku a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení podle ustanovení §243e odst. 1 věty první o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.), v němž (především) oprávněnou poučí o tom, že k tomu, aby exekuce podle předmětného notářského zápisu mohla být nařízena, je třeba, aby ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 exekučního řádu prokázala kvalifikovanými listinami (§43 odst. 2 exekučního řádu), či jiným shora zmíněným způsobem, že se splnily podmínky uvedené v odstavci IV. bodu A. a B., na něž je poskytnutí předmětu plnění vázáno, neboť jinak se uplatní ujednání v dohodě účastnic obsažené v exekučním titulu (viz odstavec IV, bod C), podle nějž „v případě, že nevznikne povinné povinnost vracet jistotu dle podmínek sjednaných v bodech A. a B. , jistota zůstává v držení povinné“. Pokud by oprávněná - ani přes řádné poučení soudem (§254 odst. 3 o. s. ř.) - splnění těchto podmínek neprokázala, bylo by namístě návrh na nařízení exekuce, byť by exekuční titul splňoval předpoklady formální i materiální vykonatelnosti, jimiž se prozatím nezabýval - zamítnout.
Prioritním se ovšem v daném případě jeví posouzení podmínek řízení - překážky věci pravomocně rozhodnuté či překážky litispendence, když z obsahu spisu vyplývá, že o návrhu oprávněné na nařízení exekuce proti povinné pro tutéž pohledávku podle téhož exekučního titulu již bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2011, č. j. 103 EXE 1560/2001 - 25, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2012, č.j. 20 Co 372/2011 - 80.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je pro soudy obou stupňů v dalším řízení závazný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2014
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu