ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2412.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 2412/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně Ing. J. S. , zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Revoluční č. 655/1, proti žalovanému LBBW Bank CZ a. s. se sídlem v Praze 5, Vítězná č. 126/1, IČO 14893649, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 253/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2012 č. j. 18 Co 288/2012-109, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2012 č. j. 16 C 253/2008-83 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 6. 11. 2008 a doplněnou podáním ze dne 15. 12. 2010 domáhala určení, že nemovitosti, označené jako rodinný dům na pozemcích vše v katastrálním území J. a v obci B., nejsou „zastaveny ve prospěch žalovaného“ k zajištění pohledávky ve výši 25.000.000,- Kč s příslušenstvím za společností Průmyslové stavitelství Brno, a. s. Žalobu zdůvodnila tím, že zástavní smlouva, která byla uzavřena mezi jejím manželem Ing. P. S. a žalovaným dne 17. 1. 2005 (za trvání manželství žalobkyně a Ing. P. S.) a kterou bylo zřízeno zástavní právo k uvedeným nemovitostem patřícím do společného jmění manželů, je neplatná, neboť byla uzavřena bez jejího souhlasu, a že má „jako spoluvlastník“ nemovitostí naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem.
V podání ze dne 10. 6. 2010 doručeném Městskému soudu v Brně téhož dne žalobkyně uvedla, že žalobu „nedopatřením“ podala až po převodu předmětných nemovitostí na nového vlastníka Ing. L. Ch. a že – vzhledem k tomu, že „v mezidobí došlo k dalšímu převodu předmětných nemovitostí“ na obchodní společnost S CLUB, s. r. o. - navrhuje, aby soud připustil záměnu účastníků tak, že na místo dosavadní žalobkyně do řízení vstupuje uvedená obchodní společnost.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 15. 12. 2011 č. j. 16 C 253/2008-61 rozhodl, že návrh žalobkyně, aby soud připustil záměnu účastníků „na straně žalobkyně dle §92 odst. 2 o. s. ř.“, se nepřipouští. Usnesení odůvodnil tím, že nebyl předložen souhlas žalovaného s „navrženým procesním postupem“.
Podáním ze dne 16. 4. 2012 doručeným Městskému soudu v Brně téhož dne žalobkyně navrhla, aby soud připustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalovaného přistoupila společnost MERFIS TRADE s. r. o. Návrh odůvodnila tím, že je nezbytné, aby se řízení účastnila též tato společnost, neboť podle výpisu z katastru nemovitostí je vlastníkem předmětných nemovitostí, a proto „také o jejích právech je v řízení jednáno, a rozhodnutí ve věci se tak na ni nutně musí také vztahovat“.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 19. 4. 2012 č. j. 16 C 253/2008-83 návrhu, aby připustil přistoupení společnosti MERFIS TRADE s. r. o. do řízení na straně žalovaného, vyhověl. Dovodil, že pro přistoupení této společnosti do řízení byly splněny všechny podmínky vyplývající z ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 12. 2012 č. j. 18 Co 288/2012-109 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že „v dané věci jsou splněny formální náležitosti pro vyhovění návrhu na připuštění, aby do řízení přistoupil na straně žalovaného další účastník, když nelze ani dovodit, že by to bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, a je i zřejmé, že žalobce chce, aby do řízení na straně žalovaného přistoupil současný vlastník nemovitostí, na níž je zapsáno zástavní právo, které je předmětem sporu“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že z návrhu žalobkyně na přistoupení společnosti MERFIS TRADE s. r. o. do řízení na straně žalovaného nevyplývá, čeho se vůči „přistoupivšímu účastníkovi“ domáhá, že „z logiky věci přitom jednoznačně vyplývá zhoršení procesního postavení žalovaného“ v důsledku střetu zájmů žalovaného jako zástavního věřitele a „přistoupivšího účastníka“ jako vlastníka zastavených nemovitostí, že žalobkyně svým návrhem – vzhledem k zamítnutí jejího návrhu na záměnu účastníků na straně žalobce - obchází „institut záměny účastníka“ a že její návrh na přistoupení dalšího účastníka má „pouze obstrukční charakter, který prodlužuje řízení a není v souladu se zásadou hospodárnosti“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl jako zjevně bezdůvodné. Uvedla, že „na straně žalovaného musí stát současně jak osoba ze sporného zástavního práva oprávněná, tak vlastník zástavy, neboť určení, že zástavní právo na předmětných nemovitostech neexistuje, zasahuje do právního postavení obou těchto subjektů“, že účasti v řízení nebrání „případný rozporný zájem s jiným účastníkem na téže procesní straně“ a že její návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení neobchází „institut záměny účastníka“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě) - mimo jiné procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalobce do řízení může soud vyhovět jen tehdy, vysloví-li s tím „další“ žalobce souhlas; souhlas žalovaného a toho, kdo má přistoupit na jeho stranu, se nevyžaduje.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka upravený v ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému, nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, které bylo uveřejněno pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
V projednávané věci bylo při rozhodování soudů o navrženém přistoupení společnosti MERFIS TRADE s. r. o. do řízení nepochybné, že žalobkyně již v době zahájení řízení nebyla věcně legitimována k podání žaloby o určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, neboť tyto nemovitosti byly ještě před podáním žaloby převedeny na nového vlastníka Ing. L. Ch., který je poté převedl na obchodní společnost S CLUB, s. r. o. Náprava nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně mohla být zjednána jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. Za situace, kdy soud prvního stupně návrhu žalobkyně na připuštění záměny účastníků tak, že žalobkyně z řízení vystupuje a na její místo vstupuje obchodní společnost S CLUB, s. r. o., pravomocně nevyhověl pro nedostatek souhlasu žalovaného s touto záměnou účastníků, je návrh žalobkyně, aby společnost MERFIS TRADE s. r. o., na kterou byly předmětné nemovitosti dále převedeny, přistoupila do řízení jako další účastník na straně žalovaného, zjevným obcházením institutu záměny účastníka, jehož podmínky jsou upraveny v ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§226 odst. 1 a §243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu