ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3125.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 3125/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) Ing. V. M. a b) MUDr. J. M. , zastoupených JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Drobného č. 306/34, proti povinným 1) J. K. a 2) MUDr. V. K. , zastoupeným JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem v Brně, Ječná č. 1321/29a, ukládáním pokut, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 40/2013, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2014, č. j. 17 Co 320/2013-86, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2014, č. j. 17 Co 320/2013-86, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. května 2013, č. j. 66 E 40/2013-52, se ruší a řízení se zastavuje .
II. Oprávnění jsou povinni zaplatit povinným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 2.329,25 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jiřího Bönische, advokáta se sídlem v Brně, Ječná č. 1321/29a.
III. Oprávnění jsou povinni zaplatit povinným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.329,25 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jiřího Bönische, advokáta se sídlem v Brně, Ječná č. 1321/29a.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněných Městský soud v Brně usnesením ze dne 2. 5. 2013, č. j. 66 E 40/2013-52, nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2006, č. j. 35 C 379/2003-153, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2007, č. j. 14 Co 394/2006-187, které nabyly právní moci dne 1. 6. 2007, k vynucení povinnosti povinných do dvou měsíců od právní moci rozsudku provést „na přístavbě objektu bydlení číslo popisné 123, postaveného na parcele číslo 319/2 a části parcely číslo 319/1, zapsaného v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na L.V. 199, pro obec B. a katastrální území O., v místě napojení u štítu s nemovitostí – objektem bydlení číslo popisné 78, postaveným na parcele číslo 321/1, zapsaným v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město na L.V. 99, pro obec B. a katastrální území O., společně a nerozdělitelně následující práce: Odstranit krajní pás krytiny, připevněné ke štítu objektu číslo popisné 78, demontovat žlaby, provést kolmé zaříznutí tepelné izolace na všech poškozených hranách, provést směrové zarovnání hran pro doplnění tepelné izolace, doplnit tepelnou izolaci extrudovaným polystyrénem, tuto izolaci připevnit bodovým lepením s přídavným kotvením plastovými terčíky, upravit omítku na zateplovacím systému pro osazení dilatačního přípoje, provést finální povrchovou úpravu v místě žlabu, osadit zkrácený žlab tak, aby se pouze dotýkal teplené izolace, zakončení žlabu provést s dvojitým zvětšeným oplechováním pro vyloučení zatékání na fasádu, osadit krajní pás měděné krytiny dle výkresové dokumentace Ing. Z. K. ze dne 7. 10. 2005, bez kotvení ke štítu objektu bydlení číslo popisné 78, připevnit krycí dilatační profil přes ukončovací omítkový profil PERSTOP 120-3 mm ke štítu objektu bydlení číslo popisné 78, opravit omítku a tuto zatáhnout na ukončovací profil PERSTOP 120-3 mm, zatmelit styk profilu a oplechování. Při použití tmele použít tmel na bázi akrylátu pro extrémní teploty, v místech kontaktu různých kovů použit oboustrannou lepicí pásku“, výkon rozhodnutí uložením pokuty povinným ve výši 100.000,- Kč, kterou jsou povinní povinni zaplatit společně a nerozdílně na účet Městského soudu v Brně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení; uložil povinným zaplatit oprávněným společně a nerozdílně náklady tohoto řízení ve výši 9.591,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně oprávněných; dále rozhodl, že za každé další porušení této povinnosti soud povinným uloží pokutu až do výše 100.000,- Kč, nesplní-li povinní ani poté vykonávané rozhodnutí, uloží jim soud další přiměřené pokuty na návrh oprávněných, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven s tím, že pokuty připadají státu a zaplacením pokuty se povinní nezprošťují odpovědnosti za škodu.
K odvolání povinných Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 4. 2014, č. j. 17 Co 320/2013-86, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty ve výši 100.000,- Kč, III. o možnosti uložit další pokuty a IV. o odpovědnosti povinných za případnou škodu, potvrdil; ve výroku II. o nákladech tohoto řízení usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že povinní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit oprávněným „k jejich ruce společné a nerozdílné“ náklady řízení ve výši 5.356,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Fojty, advokáta a povinným uložil společně a nerozdílně nahradit oprávněným „k jejich ruce společné a nerozdílné“ náklady odvolacího řízení ve výši 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Fojty, advokáta. Dospěl mimo jiné k závěru, že v předmětné věci jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut ve smyslu ustanovení §351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť zde existuje řádný exekuční titul, který povinným ukládá povinnost k provedení prací a výkonů, jenž jsou v exekučním titulu řádně specifikovány a je rovněž řádně stanovena lhůta k jejich plnění, kterou povinní nedodrželi, protože práce dobrovolně neprovedli. Uvedl rovněž, že uložená pokuta je vzhledem k tomu, že povinní exekučním titulem uloženou povinnost dlouhodobě a opakovaně neplní, zcela přiměřená.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž mimo jiné namítají nesprávnou aplikaci zákonných norem odvolacím soudem při hodnocení povahy na povinných vymáhané povinnosti. V posuzované věci se podle názoru dovolatelů jedná o zastupitelné plnění ve smyslu ustanovení §350 o. s. ř., nikoliv, jak dovodil soud prvního stupně i soud odvolací, o plnění nezastupitelné podle ustanovení §351 o. s. ř., jehož splnění lze vymáhat ukládáním pokut. Navrhují, aby dovolací soud změnil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2014, č. j. 17 Co 320/2013-49, tak, že návrh na provedení výkonu rozhodnutí uložením pokuty povinným se zamítá a oprávněným uložil povinnost nahradit povinným náklady řízení. Současně rovněž navrhují, aby dovolací soud odložil vykonatelnost (resp. provedení výkonu) dovoláním napadeného usnesení, neboť jim nařízeným výkonem hrozí závažná újma.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení dovolateli předestřené právní otázky zásadního významu, zda v této věci na nich vymáhané plnění je plněním zastupitelným či nezastupitelným, přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení, tzv. překážka věci zahájené (litispendence). O překážku věci zahájené se jedná tehdy, pokud je v pozdějším řízení vznesen tentýž požadavek a současně, týká-li se toto pozdější řízení stejného předmětu a osob. Stejný předmět řízení je dán například tehdy, jestliže stejný nárok uvedený v žalobním petitu vyplývá ze stejných základních skutkových tvrzení. K otázce litispendence soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 1080/2005), a to včetně soudu dovolacího. Vyjde-li tedy v řízení o přípustném a včasném dovolání najevo, že odvolací soud věc projednal a rozhodl, ačkoli tomu bránila překážka litispendence, dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zruší a řízení zastaví (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 20 Cdo 273/2012). Překážku věci zahájené soud zkoumá k okamžiku vydání usnesení o zastavení řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4951/2009).
Podle ustanovení §351 odst. 1 o. s. ř. ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100.000,- Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.
Jestliže tedy povinný nesplní na něm vymáhanou jinou povinnost i přes soudem uloženou (první) pokutu, může mu soud k návrhu oprávněného uložit další pokutu, činí tak v rámci téhož výkonu rozhodnutí, tj. téhož řízení, bez toho aniž by musel k návrhu oprávněného nařizovat další výkon rozhodnutí. V opačném případě by totiž jednal v rozporu se zákazem litispendence (ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzované věci bylo zjištěno, že mezi týmiž účastníky řízení, a to shodně jak na straně oprávněných, tak povinných, již byl na základě stejného exekučního titulu, tzn. k vymožení téhož nároku, nařízen výkon rozhodnutí ukládáním pokut a to usnesením Městského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2010, č. j. 27 E 20/2010-23, a rovněž v rozporu s překážkou věci zahájené i usnesením téhož soudu ze dne 22. 4. 2011, č. j. 66 E 66/2011-22, přičemž ani jedno z těchto řízení doposud nebylo ukončeno (splněním vymáhané povinnosti nebo zastavením řízení podle §268 odst. 1 o. s. ř.). Nařízení dalšího výkonu rozhodnutí ukládáním pokut vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 40/2013, stejně jako výkonu rozhodnutí vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 66 E 66/2011, je tudíž v rozporu s překážkou věci zahájené (ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř.). Otázka, zda byl v posuzované věci nařízen výkon rozhodnutí pro zastupitelné či nezastupitelné plnění, tak za této situace není právně významná.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2014, č. j. 17 Co 320/2013-86, stejně jako usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2013, č. j. 66 E 40/2013-52, pro vady uvedené v ustanovení §229 odst. 2 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle ustanovení §243b o. s. ř. ve spojení s ustanovením §104 odst. 1 o. s. ř. (pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit) řízení zastavil.
K návrhu povinných na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud uvádí, že tomuto nevyhověl, neboť užití tohoto institutu je v řízení o výkon rozhodnutí z povahy věci vyloučeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2395/2011). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, soud nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73).
O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím a o náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §271 o. s. ř. ve spojení s ustanoveními §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť povinní byli v dovolacím řízení plně úspěšní a oprávnění jsou proto povinni nahradit jim náklady potřebné k účelnému uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a dovolacím dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem částkou ve výši 1.625,- Kč. Pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení pak určil paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem rovněž částkou ve výši 1.625,- Kč. Kromě těchto paušálních sazeb odměny advokáta vznikly povinným náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 600,- Kč (za dva úkony právní služby, z toho 1 v rámci odvolacího řízení a 1 v řízení dovolacím, srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že právní zástupce povinných osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží ke shora vyčísleným nákladům rovněž i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 808,50 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.). Oprávnění jsou povinni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím a náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 4.658,50 Kč povinným zaplatit k rukám advokáta, který povinné v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu