ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3788.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3788/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce RNDr. P. B. , zastoupeného Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká č. 261/36, proti žalovanému Městu Rýmařov se sídlem městského úřadu v Rýmařově, náměstí Míru č. 230/1, IČO 00296317, zastoupenému JUDr. Janem Vyjídákem, advokátem se sídlem ve Šternberku, Potoční č. 494/36, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn 11 C 390/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2012 č. j. 16 Co 225/2012-279, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2012 č. j. 16 Co 225/2012-279, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 3. 2012 č. j. 11 C 390/2009-238, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovaným žalobci dne 14. 7. 2009 a jímž bylo žalobci uloženo, aby žalovanému zaplatil na náhradě nákladů řízení 40.540,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Vyjídáka, a kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.404,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Vyjídáka, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], protože soud prvního stupně nerozhodl v rozsudku ze dne 23. 3. 2012 č. j. 11 C 390/2009-238 jinak než ve svém dřívějším rozsudku (ze dne 12. 1. 2011 č. j. 11 C 390/2009-135), který byl odvolacím soudem zrušen (oběma rozsudky rozhodl stejně, a to tak, že žalobu zamítl), a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, že o výběru zaměstnance, který se stal nadbytečným v důsledku rozhodnutí rady Města Rýmařova ze dne 13. 7. 2009 o organizační změně spočívající ve snížení počtu zaměstnanců odboru životního prostředí a regionálního rozvoje Městského úřadu v Rýmařově o 1 pracovní místo referenta vodního hospodářství, byl oprávněn rozhodnout výlučně žalovaný jako zaměstnavatel a že soud není oprávněn jeho rozhodnutí, kterým jako nadbytečného vybral žalobce z důvodu nespokojenosti s jeho pracovními výsledky, přezkoumávat, je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek Krajského soudu Brně ze dne 3. 1. 1967 sp. zn. 7 Co 612/66, který byl uveřejněn pod č. 90 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1967, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 11/99, s. 374). Ustálené rozhodovací praxi odpovídá i závěr odvolacího soudu, že z hlediska předpokladů výpovědi podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce není významné, zda zaměstnanec žalovaného M. R., který u žalovaného vykonával práci referenta vodního a odpadového hospodářství a který po skončení pracovního poměru žalobce převzal většinu jeho pracovních činností, splňuje pro tyto činnosti kvalifikační předpoklady (zvláštní odbornou způsobilost) stanovené právními předpisy pro výkon státní správy na úseku vodního hospodářství (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3338/2006).
Námitky, v nichž dovolatel zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu o tom, že rozhodnutí rady Města Rýmařova ze dne 13. 7. 2009 o organizační změně sledovalo snížení celkového počtu odborných referentů v odboru životního prostředí a regionálního rozvoje Městského úřadu v Rýmařově z důvodu zvýšení efektivnosti práce, že cílem tohoto rozhodnutí nebylo „zbavit se žalobce jako nepohodlného a neoblíbeného zaměstnance“ a že nebylo prokázáno, že by žalobce byl u žalovaného „vystaven mobbingu či bossingu, tj. systematickému psychickému pronásledování nebo šikanování směřujícímu k tomu, aby sám ukončil pracovní poměr“, ze kterých rozsudek odvolacího soudu vychází, nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu