ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.639.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 639/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné VENELA, a.s. se sídlem v Praze 4-Michli, Michelská č. 29/6, IČO 27571319, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1-Malá Strana, Újezd č. 450/40, proti povinnému D. M. , zastoupenému JUDr. Martinem Hádkem, advokátem se sídlem v Praze 4-Krči, Trnková č. 1864/22, pro 12.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 EXE 2358/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 27. června 2013, č. j. 58 Co 135/2013 - 209, takto:
Usnesení krajského soudu ve výroku I., kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2013, č. j. 13 EXE 2358/2010 - 195, ve výroku I. v části, v níž byl zamítnut návrh na nařízení exekuce na majetek povinného pro 12.500.000,- Kč, tak, že soud nařizuje podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dne 6. 8. 2010 JUDr. Vlastou Hoderovou, notářkou v Havířově, pod sp. zn. NZ 255/2010, N 292/2010, exekuci na majetek povinného pro 12.500.000,- Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny v průběhu řízení a že provedením exekuce pověřuje JUDr. Jana Fendrycha, soudního exekutora se sídlem v Praze 4, Ve Studeném 1175/5a (nyní se sídlem v Praze 3, Hradecká č. 2526/3), se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Oprávněná podala dne 16. 12. 2010 u soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, návrh na nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, sepsaného JUDr. Vlastou Hoderovou, notářkou v Havířově, dne 6. 8. 2010 pod NZ 255/2010, N 292/2010 (dále též jen „notářský zápis“ nebo „exekuční titul“), k uspokojení pohledávky ve výši 12.500.000,- Kč spolu s úrokem ve výši 10 % p.a. jdoucím od 26. 11. 2010 do zaplacení, jednorázovou smluvní pokutou 1.250.000,- Kč a smluvní pokutou ve výši 0,05 % za každý započatý den prodlení z částky 12.500.000,- Kč počínaje dnem 26. 11. 2010 do zaplacení, pro náklady oprávněné a náklady exekuce. Návrh odůvodnila tím, že dne 19. 3. 2010 uzavřela jako složitel jistoty se společností EUROČAS Group a.s. (dále jen „dlužnice“) jako příjemcem jistoty Smlouvu o složení jistoty a dne 30. 7. 2010 Dohodu o záloze na jistotu, v nichž se dlužnice zavázala uzavřít s oprávněnou smlouvy o úvěru a poskytnout jí čerpání úvěrů. Oprávněná své povinnosti beze zbytku splnila, neboť dlužnici složila jistotu v celkové výši 12.500.000,- Kč. Dne 6. 8. 2010 uzavřela oprávněná s dlužnicí formou označeného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti dohodu ohledně uvedených částek jistoty, smluvní pokuty a úroků pro případ, že dlužnice své závazky nesplní řádně a včas; k tomu skutečně došlo, když ve lhůtě do 31. 8. 2010 sice mezi oprávněnou a dlužnicí byla uzavřena Smlouva o úvěru pro první etapu developerského projektu Na Radosti na částku alespoň 61.621.144,- Kč, avšak oprávněné nebylo poskytnuto čerpání úvěru v uvedené výši v této lhůtě, ani kdykoliv poté. Smlouva o úvěru pak zanikla v důsledku odstoupení oprávněné, neboť dlužnice neposkytla požadované čerpání úvěru ani v dodatečně stanovené náhradní lhůtě. Dále oprávněná uvedla, že povinný jako ručitel v označeném notářském zápise prohlásil, že uspokojí pohledávky oprávněné, jestliže kteroukoli z nich nezaplatí dlužnice řádně a včas, a že svolil k tomu, aby tento notářský zápis byl titulem pro výkon rozhodnutí nebo exekuci ohledně jistoty ve výši 12.500.000,- Kč spolu s úrokem ve výši 10 % p.a. jdoucím od dne 4. 9. 2010 do skutečného splacení jistoty, jednorázovou smluvní pokutou ve výši 1.250.000,- Kč a smluvní pokutou ve výši 0,05 % z dlužné částky denně počítanou ode dne 4. 9. 2010 do skutečného splacení jistoty, jestliže nesplní svůj závazek řádně a včas. Oprávněná vyzvala povinného k plnění závazku dopisem ze dne 6. 12. 2010, odeslaným doporučeně na adresu jeho bydliště dne 7. 12. 2010, povinný však ničeho nezaplatil.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 7. 1. 2011, č. j. 13 EXE 2358/2010 - 23, nařídil podle označeného exekučního titulu exekuci na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 12.500.000,- Kč spolu s jednorázovou smluvní pokutou ve výši 1.250.000,-Kč a pro náklady oprávněné a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny (výrok I.), jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2 (výrok II.); návrh oprávněné na nařízení exekuce ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. jdoucího od 26. 11. 2010 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,05% za každý započatý den prodlení z částky 12.500.000,- Kč počínaje dnem 26. 11. 2010 do zaplacení zamítl (výrok III.). V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že v části návrhu na nařízení exekuce ohledně pohledávky 12.500.000,- Kč a jednorázové smluvní pokuty ve výši 1.250.000,- Kč vyhověl, neboť z něj vyplývá, že povinný dosud z titulu ručení za závazek dlužnice oprávněné ničeho neuhradil; ohledně úroku z prodlení a další smluvní pokuty návrh na nařízení exekuce s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3288/2006 zamítl z důvodu, že v této části nelze exekuci nařídit, neboť v exekučním titulu není určena doba plnění.
K odvolání povinného (směřujícímu proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně) Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 2. 2. 2012, č. j. 58 Co 312/2011 - 128, usnesení soudu prvního stupně „zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení“. V jeho odůvodnění odvolací soud především uvedl, že odvolání povinného mělo suspenzivní a devolutivní účinek jen ve vztahu k výrokům I. a II. usnesení soudu prvního stupně a že odvoláním zůstal nedotčen jeho výrok III., který nabyl samostatně právní moci. Po přezkoumání výroků usnesení soudu prvního stupně napadených odvoláním odvolací soud s ohledem na to, co bylo dohodnuto v exekučním titulu, vyslovil závazný právní názor, že povinnost dlužnice je podle titulu vázána na splnění dohodnutých podmínek , že její povinnost k plnění nastupuje až poté, co tyto podmínky nastanou a že oprávněná jako věřitelka se může domáhat splnění ručením zajištěného závazku na ručiteli až tehdy, nesplní-li povinný svůj splatný závazek v přiměřené době po výzvě oprávněné k zaplacení (nejsou-li splněny zákonné podmínky, pro které výzvy není třeba). Je tedy nutné, aby oprávněná (a to již v návrhu na nařízení exekuce) tvrdila a následně (zákonným způsobem) prokázala, že nastaly podmínky, za nichž měla podle notářského zápisu plnit dlužnice a že svým povinnostem nedostála. Dále musí oprávněná tvrdit a prokázat (opět zákonným způsobem), že jsou splněny podmínky, za nichž nastupuje povinnost k plnění povinného jako ručitele. Pouze budou-li tyto skutečnosti tvrzeny a prokázány [§43 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. ř.“)], lze učinit závěr o vykonatelnosti exekučního titulu ve vztahu k povinnému a rozhodnout o návrhu na nařízení exekuce. Za tím účelem odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby věc vrátil soudnímu exekutorovi, který „nechť vede oprávněnou k odstranění vad návrhu“ (§39 ex. ř.) a k tomu, aby kvalifikovaným způsobem doložila, že jsou splněny podmínky, na něž je povinnost povinného vázána, a poté, aby se soud vypořádal s námitkami povinného, pokud se týkají skutečností rozhodných pro nařízení exekuce.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 7. 1. 2013, č. j. 13 EXE 2358/2010 - 195, návrh oprávněné ze dne 15. 12. 2010 na nařízení exekuce na majetek povinného, doplněný návrhem ze dne 30. 3. 2012, podle označeného exekučního titulu „pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 12.500.000,- Kč s příslušenstvím, smluvními pokutami, pro náklady exekuce a pověření provedením exekuce soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, exekutorský úřad Praha“, zamítl (výrok I.); dále rozhodl, že povinnému se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává (výrok II.) a že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.). Soud prvního stupně vycházeje ze závazného právního názoru odvolacího soudu s odkazem na ustanovení §44 odst. 3 a §43 odst. 1 ex. ř. dospěl k závěru, že oprávněná neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení o splnění její vzájemné povinnosti , neboť spolu s doplněním návrhu na nařízení exekuce předložila jen notářský zápis sepsaný Mgr. Radimem Neubauerem, notářem v Praze, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. NZ 109/2012, jehož obsahem je osvědčení o jejím prohlášení, že splnila veškeré podmínky stanovené v notářském zápise ze dne 6. 8. 2010 a že celková částka 12.500.000,- Kč byla povinné uhrazena do 6. 8. 2010 (přílohou tohoto notářského zápisu jsou výpisy z účtů a výdajové a příjmové doklady). Podle judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1887/2004) a rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 7. 2. 1975, sp. zn. 3 Cz 10/75, totiž splnění vzájemné povinnosti oprávněného nelze prokazovat notářským zápisem osvědčujícím prohlášení samotného oprávněného, že svou vzájemnou povinnost splnil, ale toto prohlášení musí formou notářského zápisu, příp. listinou obsahující jeho ověřený podpis, naopak učinit povinný. Nedostatek ochoty povinného lze odstranit jen žalobou o určení [§80 písm. c) o. s. ř.], že oprávněný svou vzájemnou povinnost splnil, popřípadě je připraven ji splnit.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 27. 6. 2013, č. j. 58 Co 135/2013 - 209, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I.v části, v níž byl zamítnut návrh na nařízení exekuce na majetek povinného pro 12.500.000,- Kč, změnil tak, že soud nařizuje podle označeného exekučního titulu exekuci na majetek povinného pro 12.500.000,- Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny v průběhu řízení, a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha (výrok I.); ve výroku I. v části, v níž byl zamítnut návrh, aby soud nařídil podle označeného exekučního titulu exekuci na majetek povinného pro smluvní pokutu ve výši 1.250.000,- Kč, pro 10 % úrok z prodlení ročně z nesplacené části jistoty od 26. 11. 2010 do zaplacení a pro smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý i započatý den prodlení z částky 12.500.000,- Kč od 26. 11. 2010 do zaplacení, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.). Odvolací soud vyšel mimo jiné ze zjištění, že povinný jako ručitel a osoba povinná v notářském zápise prohlásil, že uspokojí pohledávky specifikované v jeho článcích II., III. a IV., jestliže je řádně a včas neuspokojí dlužnice (článek V.), že dal výslovné svolení k přímé vykonatelnosti tohoto zápisu (článek VI.) a že dne 27. 8. 2010 uzavřela dlužnice s oprávněnou smlouvu o úvěru na částku 61.621.144,- Kč a smlouvu o úvěru na částku 184.000.000,- Kč. Dovodil, že za procesní situace, kdy se při nařízení exekuce vychází toliko z tvrzení oprávněného, je namístě trvat na prokázání splnění podmínky nebo vzájemné povinnosti ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 exekučního řádu; v dané věci „je však již z obsahu spisu zřejmé, že obě strany tvrdí co do splnění podmínek pro vrácení jistoty totéž, a proto setrvání na aplikaci ustanovení §43 odst. 2 ex. řádu již pro posouzení věci význam nemá a představuje přepjatý formalismus“ . Z obsahu spisu lze totiž uzavřít, že „mezi účastníky je nesporné, že oprávněná poskytla jistotu ve výši 12.500.000,- Kč, z toho 9.500.000,- Kč před sepisem exekučního titulu, že obě smlouvy o úvěru byly mezi oprávněnou a dlužnicí uzavřeny dne 27. 8. 2010, že obě strany od uzavřených úvěrových smluv odstoupily a že k čerpání úvěru ze strany oprávněné dle úvěrových smluv nedošlo; stejně tak „je mezi účastníky nesporné, že dlužnice svůj závazek nesplnila“. Dále odvolací soud uvedl, že exekuční titul splňuje ve vztahu k povinnému jako ručiteli všechny náležitosti uvedené v ustanovení §63 až §69 notářského řádu, že na posouzení jeho povinností z ručitelského závazku je třeba aplikovat ustanovení §303 obchodního zákoníku, neboť jde o povinnosti vyplývající z obchodního závazkového vztahu a že „závazek dlužnice i povinného je v notářském zápise vázán na splnění odkládací podmínky“. Pokud jde o splnění podmínky uvedené v části I. pod písmenem A předmětného notářského zápisu, v níž bylo oprávněnou a dlužnicí dohodnuto, že …“nebude ve lhůtě do dne 31. 8. 2010 uzavřena smlouva o úvěru pro první etapu developerského projektu Na Radosti na částku 61.621.144,- Kč …“ a „nebude poskytnuto čerpání tohoto úvěru ve stejné lhůtě…“, odvolací soud nepřisvědčil námitce povinného, že spojka „a“ spojující části věty má význam slučovací, neboť taková interpretace je vyloučena skutečností, že nelze čerpat úvěr na základě úvěrové smlouvy, která nebyla uzavřena. Tuto část notářského zápisu tak dle názoru odvolacího soudu nelze vyložit jinak, než tak, že dlužnice má povinnost vrátit jistotu ve výši 7.500.000,- Kč, pokud nebyla uzavřena úvěrová smlouva nebo nebylo poskytnuto čerpání úvěru, ačkoli úvěrová smlouva uzavřena byla. Jelikož mezi účastníky je nesporné, že smlouva byla uzavřena, ale čerpání poskytnuto nebylo, dlužnice - a v důsledku nesplnění povinnosti z její strany i povinný - mají povinnost vrátit jistotu ve výši 7.500.000,- Kč. Z části I. B notářského zápisu pak vyplývá, že povinnost vrátit jistotu ve výši „3.000.000,- Kč“ je dána tehdy, pokud v termínu do 31. 8. 2010 nedojde k uzavření úvěrové smlouvy. Tato smlouva sice byla dne 27. 8. 2010 uzavřena, jak z obsahu spisu vyplývá, avšak dlužnice od ní dopisem ze dne 3. 12. 2010, doručeným oprávněné dne 6. 12. 2010, odstoupila. Za takového stavu věci jsou účastníci smlouvy povinni si vrátit vzájemná plnění (§351 odst. 2 obchodního zákoníku) s účinky ex nunc, tzn. ke dni 6. 12. 2010, přičemž povinnost vrátit složenou jistotu ve výši 5.000.000,- Kč není podmíněna čerpáním úvěru. V této souvislosti odvolací soud dále poukázal na to, že v dopise ze dne 3. 12. 2010 se dlužnice ke své povinnosti vrátit složenou jistotu ve výši 7.500.000,- Kč a 5.000.000,- Kč expressis verbis přihlásila. Dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce na majetek povinného pro 5.000.000,- Kč byly rovněž splněny. Část výroku usnesení soudu prvního stupně, jímž zamítl návrh oprávněné na nařízení exekuce pro úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 1.250.000,- Kč a smluvní pokutu stanovenou částkou 0,05 % denně z dlužné částky, odvolací soud jako věcně správnou potvrdil, neboť ve vztahu k těmto nárokům není v exekučním titulu stanovena doba plnění, a exekuční titul tak v tomto rozsahu není řádným exekučním titulem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3288/2006).
Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu, jímž změnil část výroku I. usnesení soudu prvního stupně, podal povinný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předně jde „o otázku, že v dané věci je již z obsahu spisu zřejmé, že obě strany tvrdí co do splnění podmínek pro vrácení jistoty totéž, a proto setrvání na aplikaci ustanovení §43 odst. 2 ex. ř. již pro posouzení věci význam nemá a představuje přepjatý formalismus“. Ohledně této „otázky“ dovolatel namítá, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že závazek dlužnice a povinného je v notářském zápisu vázán na splnění odkládací podmínky, pak podle ustanovení §43 odst. 1 ex. ř. nelze exekuci nařídit, dokud oprávněný její splnění neprokáže, přičemž způsob prokázání splnění podmínky je stanoven zákonem a není na libovůli soudu, zda a jakým způsobem splnění podmínky oprávněná prokáže, a že tedy odvolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost či důvodnost zákonného požadavku uvedeného v ustanovení §43 odst. 2 ex. ř.; naopak je povinen splnění podmínky zkoumat z úřední povinnosti, k čemuž však nepostačuje notářský zápis obsahující jen prohlášení oprávněné . V tomto směru se tedy odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a paradoxně i od právních závěrů, jež vyslovil v předchozím zrušujícím usnesení. Dále dovolatel nesouhlasí s jeho závěrem, že „obě strany notářského zápisu tvrdí totéž co do splnění podmínek pro vrácení jistoty“, ani s tím, že splnění těchto podmínek podrobil vlastnímu přezkumu, neboť mu to nepřísluší; odvolací soud proto pochybil, pakliže splnění podmínek zkoumal sám a neaplikoval-li na danou věc ustanovení §43 odst. 1, 2 ex. řádu. Kromě toho dospěl k nesprávným závěrům i ohledně splnění podmínek, když tvrzení účastníků jsou v tomto ohledu zcela odlišná. Oprávněná tvrdí, že splnění povinnosti povinného je vázáno na splnění její vzájemné povinnosti ohledně částek 3.000.000,- Kč a 9.500.000,- Kč, z nichž druhou splnila před vydáním exekučního titulu, naproti tomu povinný tvrdí, že ve vztahu k dlužnici nebyly u první úvěrové smlouvy splněny obě podmínky současně, neboť úvěrová smlouva byla uzavřena do 31. 8. 2010 a nebylo poskytnuto čerpání úvěru, a u druhé úvěrové smlouvy nebyla splněna podmínka, protože úvěrová smlouva byla uzavřena do 31. 8. 2010. Nevznikla-li povinnost dlužnice k zaplacení předmětných částek, nevznikla ani povinnost povinného jako ručitele, a to vzhledem k subsidiární povaze ručitelského závazku, kdy ručitel je povinen plnit nikoli jako spoludlužník vedle dlužníka, nýbrž až po dlužníkovi. Proto bylo nutné, aby oprávněná zákonným způsobem podle ustanovení §43 odst. 1, 2 ex. řádu doložila, že učinila vůči ručiteli písemnou výzvu k zaplacení dluhu až poté, co se závazek dlužnice stal splatným; pokud by ji učinila před splatností dluhu, nemohlo by to způsobit zamýšlené účinky. Závěr o vykonatelnosti předmětného notářského zápisu by tedy bylo možno učinit jen tehdy, bylo-li by oprávněnou nejen tvrzeno, ale i prokázáno, že se podmínky v něm sjednané splnily. Zcela nesprávně dále odvolací soud posoudil vázanost povinnosti dlužnice a potažmo i povinného jako ručitele vrátit částku 5.000.000,- Kč (nesprávně jím označenou jako částku 3.000.000,- Kč), jestliže aplikací ustanovení §351 odst. 2 obchodního zákoníku dospěl k závěru, že dlužnice, jakož i povinný, jsou povinni vrátit předmětnou částku jako důsledek jejího odstoupení od smlouvy s účinky ex nunc, tj. ke dni doručení odstoupení oprávněné od úvěrové smlouvy dne 6. 12. 2010. Odvolací soud jednak pominul, že otázka zániku této smlouvy v důsledku odstoupení je mezi „účastníky“ sporná, neboť od ní písemně odstoupily obě strany, a je tedy sporné, v důsledku projevu které ze stran úvěrová smlouva zanikla, a navíc tento právní úkon nepodrobil zkoumání z hlediska jeho platnosti a účinnosti a ani nevysvětlil, proč neaplikoval ustanovení §351 odst. 2 obchodního zákoníku též na první úvěrovou smlouvu; k nesprávnému právnímu závěru dospěl rovněž proto, že i za situace platného a účinného odstoupení jedné ze stran od smlouvy tato skutečnost nemění nic na tom, že podmínka v notářském zápise splněna nebyla, protože úvěrová smlouva do 31. 8. 2010 uzavřena byla. Dovolatel odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se nezabýval jeho námitkou týkající se nedostatku formálních náležitostí notářského zápisu , tj. absencí dohody mezi osobou oprávněnou a osobou povinnou (povinným jako ručitelem), svolením ručitele k vykonatelnosti notářského zápisu v jeho části VI., větě druhé, ani námitkou o neurčitosti a nesrozumitelnosti této části notářského zápisu. Kromě toho odvolací soud pominul, že notářský zápis neobsahuje po materiální stránce souhlasné prohlášení účastníků o náležitostech dohody podle ustanovení §71b odst. 3 notářského řádu, tj. označení osoby, která se v zápisu zavázala ke splnění pohledávky, označení osoby, jejíž pohledávka má být splněna, předmět plnění, dobu plnění a prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu. Pokud toto shodné prohlášení o náležitostech dohody chybí, není notářský zápis po materiální stránce vykonatelný . Pakliže se odvolací soud nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, je jeho rozhodnutí v tomto ohledu nepřezkoumatelné, a řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná se ztotožnila s usnesením odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínek uvedených v ustanoveních §241 odst. 1, 4 a §241a odst. 2 o. s. ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání proti napadenému výroku I. usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť tento výrok rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda je v projednávané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ve vztahu k povinnému jakožto ručiteli vykonatelný, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Po přezkoumání napadeného výroku I. usnesení odvolacího soudu o věci samé ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání povinného je důvodné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že návrh na nařízení exekuce byl podán dne 16. 12. 2010 - podle právních předpisů v té době účinných, tj. podle exekučního řádu a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2010. Otázku vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dne 6. 8. 2010 je nutno posoudit podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2013 - dále jen „obch. zák.“ (srov. §3073 zákona č. 89/2012 Sb.), a podle ustanovení §71a odst. 2 a §71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2012 (dále jen „not. ř.“).
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §37 odst. 2 ex. ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona.
Podle ustanovení §44 odst. 3 ex. ř. soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.
Předpokladem pro nařízení exekuce je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu této exekuce (§37 odst. 2, §40 odst. 1 ex. ř.). Před nařízením exekuce se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost - v jednotě obou aspektů - lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).
V posuzované věci oprávněná navrhla nařízení exekuce na majetek povinného podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, sepsaného dne 6. 8. 2010 JUDr. Vlastou Hoderovou, notářkou v Havířově, pod sp. zn. NZ 255/2010, N 292/2010, jehož účastníky byli oprávněná jako osoba oprávněná, společnost EUROČAS Group a.s. jako osoba povinná (dále jen „dlužnice“) a povinný D. M. jako ručitel i osoba povinná. Předmětem tohoto zápisu je dohoda se svolením k vykonatelnosti, prohlášení o uznání dluhu a prohlášení ručitele se svolením k vykonatelnosti. V jeho odstavci I. oprávněná a dlužnice prohlásily, že dne 19. 3. 2010 uzavřely Smlouvu o složení jistoty na částku 7.500.000,- Kč, že na základě této Smlouvy poskytla oprávněná dlužnici částku 7.500.000,- Kč a ta tuto částku přijala, že dne 30. 7. 2010 dále uzavřely Dohodu o záloze na jistotu na částku 5.000.000,- Kč, že na základě této Dohody oprávněná poskytla dlužnici před podpisem tohoto notářského zápisu část zálohy jistoty ve výši 2.000.000,- Kč a tato tuto částku přijala. Na základě této Dohody se oprávněná zavázala do dne 10. 8. 2010 poskytnout dlužnici zbývající část jistoty ve výši 3.000.000,- Kč a ta se zavázala tuto jistotu oprávněné vrátit následovně:
A. V případě, že nebude ve lhůtě do 31. 8. 2010 uzavřena Smlouva o úvěru pro první etapu developerského projektu Na Radosti na částku alespoň 61.621.144,- Kč, kde dlužnice bude v postavení věřitele a oprávněná bude v postavení dlužníka, a nebude poskytnuto čerpání tohoto úvěru ve stejné lhůtě, zavazuje se dlužnice vrátit oprávněné částku 7.500.000,- Kč, a to do 3. 9. 2010. Nebude-li uvedená částka vrácena do 3. 9. 2010, je dlužnice povinna zaplatit oprávněné též 10 % úrok p.a. z nesplacené části jistoty jdoucí ode dne 4. 9. 2010 do data jejího skutečného splacení, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1.250.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky, ohledně které se ocitla v prodlení, i když k prodlení došlo bez jejího zavinění.
B. V případě, že nebude ve lhůtě do 31. 8. 2010 uzavřena Smlouva o úvěru pro druhou etapu developerského projektu Na Radosti do výše 184.000.000,- Kč, kde dlužnice bude v postavení věřitele a oprávněná bude v postavení dlužníka, zavazuje se dlužnice vrátit oprávněné částku 5.000.000,- Kč, a to do 3. 9. 2010. Nebude-li uvedená částka vrácena do 3. 9. 2010, je dlužnice povinna zaplatit oprávněné též 10 % úrok p.a. z nesplacené části jistoty jdoucí ode dne 4. 9. 2010 do data jejího skutečného splacení, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1.250.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky, ohledně které se ocitla v prodlení. Sjednání smluvní pokuty se nedotýká nároku oprávněné na zaplacení úroků, zaplacení úroků z prodlení, náhradu škody a škody přesahující smluvní pokutu. Dlužnice je povinna tuto smluvní pokutu zaplatit, i když k prodlení došlo bez jejího zavinění.
C. V případě, že nevznikne dlužnici povinnost vracet jistotu dle podmínek sjednaných v bodech A. a B. výše, jistota zůstává v jejím držení.
V odstavci II. notářského zápisu oprávněná a dlužnice dále prohlásily, že dlužnice na základě výše uvedeného dluží oprávněné částku (jistotu) ve výši 12.500.000,- Kč, v odstavci III. dlužnice tento svůj dluh vůči oprávněné uznala co důvodu i výše.
V odstavci IV. pak účastnice uzavřely dohodu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu, v níž se jako právní důvod uvádí Smlouva o složení jistoty na částku 7.500.000,- Kč uzavřená dne 19. 3. 2010 a Dohoda o záloze na jistotu uzavřená dne 30. 7. 2010 na částku 5.000.000,- Kč. Předmět a doba plnění této dohody jsou zcela shodné s prohlášením účastnic uvedeným v bodě I. notářského zápisu pod písmeny A., B. a C.
Pod písmenem C. odstavce IV. notářského zápisu dlužnice svolila k tomu, aby byl tento notářský zápis titulem pro výkon rozhodnutí ohledně všech specifikovaných pohledávek oprávněné. Dále dlužnice svolila k tomu, aby na výkon tohoto notářského zápisu byla použita příslušná ustanovení občanského soudního řádu a notářského řádu a na základě tohoto notářského zápisu byla provedena exekuce pro vymožení výše uvedených pohledávek oprávněné, pokud dlužnice nesplní svou povinnost řádně a včas.
V odstavci V. povinný - ručitel D. M. prohlásil, že uspokojí všechny shora specifikované pohledávky, tak jak jsou uvedeny v odstavcích II., III., a IV. tohoto notářského zápisu, osobě oprávněné, jestliže osoba povinná - dlužnice tyto pohledávky nezaplatí řádně a včas. V odstavci VI. pak povinný - ručitel D. M. dal výslovné svolení k tomu, aby tento notářský zápis byl ve smyslu ustanovení §71 písm. a), b), c) notářského řádu a §274 písm. e) občanského soudního řádu vykonatelný, to znamená, že může být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) pro případ nesplnění jeho (ručitele) povinnosti řádně a včas zaplatit osobě oprávněné mimo jiné finanční částku ve výši, a to jistiny ve výši 12.500.000,- Kč, dohodnuté úroky ve výši 10 % p.a. z nesplacené části jistiny jdoucí ode dne 4. 9. 2010 do data skutečného splacení jistiny a jednorázové smluvní pokuty ve výši 1.250.000,- Kč a (i) smluvní pokuty ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky, ohledně které se dlužnice ocitla v prodlení.
Oprávněná spolu s podáním ze dne 30. 3. 2012, jímž po výzvě soudního exekutora doplnila návrh na nařízení exekuce, předložila notářský zápis (osvědčení o prohlášení) ze dne 29. 3. 2012, sepsaný Mgr. Radimem Neubauerem, notářem v Praze, pod sp. zn. NZ 109/2012, v němž mimo jiné prohlásila, že dlužnici uhradila celkem částku 12.500.000,- Kč. Jako příloha č. 1 k tomuto zápisu jsou připojeny kopie dokladů o úhradě této částky dlužnici.
Odvolací soud v dané věci správně dovodil, že závazek dlužnice vrátit oprávněné jistotu ve výši 12.500.000,- Kč je podle dohody těchto účastnic notářského zápisu sepsaného dne 6. 8. 2010 vázán na splnění v něm uvedených (odkládacích) podmínek.
Je-li splnění povinnosti uložené exekučním titulem vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit (§43 odst. 1 ex. ř.). Podle ustanovení §43 odst. 2 ex. ř. v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit.
Ustálená judikatura dovolacího soudu (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004, či usnesení ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5431/2008), dovodila, že z podmínek (srov. §36 obč. zák.), na něž lze vázat splnění povinnosti povinného z exekučního titulu, přichází v úvahu jako předpoklad jeho vykonatelnosti podmínka odkládací (na jejím splnění závisí, zda nastanou předpokládané právní následky rozhodnutí či jiného exekučního titulu). Protože při rozhodování o nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) soud rozhoduje zpravidla bez slyšení povinného a bez jednání (srov. §253 o. s. ř.) na základě vlastních zjištění, nemůže zkoumat, zda je podmínka, na kterou je vznik právních následků rozhodnutí vázán, splněna či nikoli. Splnění podmínky proto musí oprávněný doložit (prokázat) již při podání návrhu na nařízení exekuce, a to způsobem v zákoně uvedeným (§43 odst. 2 ex. ř.). Není-li splnění podmínky doloženo (prokázáno), a to ani přes poučení soudem (§254 odst. 3 o. s. ř.), nelze exekuci nařídit a takový návrh musí být zamítnut. Judikatura soudů dále dovodila, že nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění podmínky případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé listiny, nečiní oprávněného bezbranným; prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněného žaloba o určení [§80 písm. c) o. s. ř.], že se podmínka splnila - k tomu srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2003, sp. zn. 17 Co 411/2003, uveřejněné pod číslem 38/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K prokázání splnění podmínky (či vzájemné povinnosti oprávněného) nestačí prohlášení samotného oprávněného, byť je osvědčeno notářským zápisem podle ustanovení §80 not. ř. Na těchto judikatorních závěrech nemá dovolací soud v dané věci důvod cokoli měnit.
Podle ustanovení §71b odst. 1 not. ř. notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno (§71b odst. 3).
V dané věci z dohody oprávněné a dlužnice, obsažené v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti ze dne 6. 8. 2010 (viz bod „předmět a doba plnění“), vyplývá, že splnění povinnosti dlužnice, k níž se v dohodě zavázala, je ve smyslu ustanovení §71b odst. 3 not. ř. - pokud jde o napadený výrok usnesení odvolacího soudu - vázáno na splnění těchto podmínek:
1) ve vztahu k povinnosti dlužnice vrátit částku 7.500.000,- Kč do 3. 9. 2010 na podmínku, že ve lhůtě do 31. 8. 2010 nebude uzavřena Smlouva o úvěru pro první etapu developerského projektu Na Radosti na částku alespoň 61.621.144,- Kč, kde dlužnice bude v postavení věřitele a oprávněná v postavení dlužníka, a nebude poskytnuto čerpání tohoto úvěru ve stejné lhůtě,
2) ve vztahu k povinnosti dlužnice vrátit částku 5.000.000,- Kč do 3. 9. 2010 na podmínku, že nebude ve lhůtě do 31. 8. 2010 uzavřena Smlouva o úvěru pro druhou etapu developerského projektu Na Radosti do výše 184.000.000,- Kč, kde dlužnice bude v postavení věřitele a oprávněná v postavení dlužníka.
Povinný jednostranným prohlášením obsaženým v odstavci V. notářského zápisu vzal na sebe jako ručitel povinnost, že pohledávku oprávněné uspokojí, neuspokojí-li ji řádně a včas dlužnice, a v odstavci IV. tohoto zápisu dal současně výslovné svolení k tomu, aby tento notářský zápis byl přímo vykonatelný „pro případ nesplnění jeho (ručitele) povinnosti řádně a včas zaplatit osobě oprávněné“ uvedené pohledávky. Na právní vztah mezi oprávněnou a povinným je proto třeba aplikovat ustanovení §71a odst. 2 not. ř. (nikoliv však ustanovení §71b odst. 3 not. ř., jak se mylně dovolatel domnívá), a ustanovení obchodního zákoníku upravující ručení z obchodního závazkového právního vztahu, jak dovodil již odvolací soud.
Podle ustanovení §71a odst. 2 not. ř. notářský zápis o právním úkonu, ve kterém účastník jednostranně uzná peněžitou pohledávku vyplývající z již založeného závazkového právního vztahu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Takový notářský zápis o právním úkonu musí obsahovat i výši pohledávky, dobu plnění, označení osoby, jejíž pohledávka má být splněna, a skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá.
Podle ustanovení §303 obch. zák., kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem. Ručení vzniká na základě jednostranného písemného úkonu (prohlášení) určité osoby, který je adresován věřiteli a v němž tato osoba prohlašuje, že uspokojí věřitelovu pohledávku pro případ, že dlužník ve vztahu k němu svůj závazek nesplní. Z ručení vzniká ručiteli povinnost (závazek) uspokojit věřitele (jeho pohledávku za dlužníkem), jestliže tak neučinil dlužník a jestliže věřitel ručitele k poskytnutí plnění písemně vyzval (§306 odst. 1 obch. zák.). Ručení představuje závazek akcesorický; ručitel je povinen plnit jen tehdy, má-li věřitel vůči dlužníku platnou pohledávku, stala-li se pohledávka splatnou a nastala-li splatnost ručitelského závazku. Ručení je současně subsidiární, neboť ručitel je povinen plnit jen tehdy, jestliže věřitele neuspokojil sám dlužník; jde tedy o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky věřitele.
Jestliže v dané věci z dohody oprávněné a dlužnice obsažené v notářském zápise vyplývá, že poskytnutí předmětu plnění oprávněné ze strany dlužnice je vázáno na splnění shora uvedených podmínek, bylo k tomu, aby exekuce na majetek povinného, který převzal ručitelský závazek za závazky dlužnice, mohla být podle tohoto zápisu nařízena, předně třeba, aby oprávněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 ex. ř. prokázala kvalifikovanými listinami (§43 odst. 2 ex. ř.), či jiným shora zmíněným způsobem, že se splnily podmínky uvedené v odstavci IV. bodu A. a B., na něž je poskytnutí předmětu plnění vázáno, a že dlužnice své povinnosti řádně a včas nesplnila, neboť jinak se uplatní ujednání v dohodě účastnic obsažené v exekučním titulu (viz odstavec IV, bod C), podle nějž „v případě, že nevznikne povinné povinnost vracet jistotu dle podmínek sjednaných v bodech A. a B. , jistota zůstává v držení povinné“. Protože oprávněná se proti povinnému jako ručiteli může domáhat splnění ručením zajištěného závazku až tehdy, nesplní-li dlužnice svůj splatný závazek v dohodnuté době plnění řádně a včas, bylo na oprávněné, aby dále prokázala, že nastala splatnost ručitelského závazku, tedy, že dlužnice se ocitla v prodlení, že povinný nesplnil svůj ručitelský závazek zaplatit oprávněné částku 12.500.000,- Kč řádně a včas a že jej k poskytnutí plnění písemně vyzvala.
Ze shora uvedeného vyplývá, že není správný právní názor odvolacího soudu, podle nějž „setrvání na aplikaci ustanovení §43 odst. 2 ex. ř. pro posouzení dané věci nemá význam“, a že „představuje přepjatý formalismus“, neboť - jak je shora uvedeno - splnění podmínky (podmínek) v notářském zápise jako jednoho z předpokladů jeho vykonatelnosti musí oprávněný kvalifikovanými listinami prokázat již při podání návrhu na nařízení exekuce, případně dodatečně po poučení soudem (§254 odst. 3 o. s. ř.); na tomto zákonném požadavku nemůže ani (odvolací) soud ničeho změnit. Odvolací soud však ustanovení §43 ex. ř. nerespektoval a ačkoli oprávněná splnění podmínek (k čemuž nepostačuje její prohlášení učiněné formou notářského zápisu ze dne 29. 3. 2012, že dlužnici poskytla částku 12.500.000,- Kč), ani skutečnost, že nastala splatnost ručitelského závazku a že povinného poté k poskytnutí plnění písemně vyzvala, neprokázala, o těchto povinnostech v rozporu s ustanovením §254 odst. 3 o. s. ř. nepoučil a návrhu na nařízení exekuce (aniž splnění podmínek a uvedených skutečností bylo prokázáno) ohledně částky 12.500.000,- Kč, nákladů oprávněné a nákladů exekuce, které budou stanoveny, vyhověl. Při řešení otázky vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§71a odst. 2 a §71b not. ř.) z hlediska ustanovení §43 ex. ř. se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jakož paradoxně i od závěrů uvedených v jeho předchozím zrušujícím usnesení, jak dovolatel namítá).
Přisvědčit je třeba i dovolatelově námitce, že notářský zápis není ve vztahu k němu materiálně vykonatelný ohledně oprávněnou požadované jistiny ve výši 12.500.000,- Kč (stejně tak jako ohledně požadovaných úroků z jistiny a smluvní pokut, v kterémžto rozsahu byl návrh na nařízení exekuce pravomocně zamítnut, neboť oprávněná nenapadla potvrzující výrok II. usnesení odvolacího soudu), jelikož notářský zápis neobsahuje údaj o tom, kdy by měla být tato povinnost splněna, tedy dobu plnění, do které je povinný jako ručitel povinen předmět plnění poskytnout oprávněné, a tím současně vymezení doby, po jejímž marném uplynutí může oprávněná podle tohoto zápisu navrhnout nařízení exekuce na jeho majetek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2006, sp. zn. 20 Cdo 3103/2005). Při řešení otázky materiální vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§71a odst. 2 not. ř.) se tak odvolací soud rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Jestliže tedy notářský zápis je ve vztahu k povinnému materiálně nevykonatelný, protože z něj nelze dovodit dobu plnění, do které by povinný měl svůj ručitelský závazek ohledně jistiny ve výši 12.500.000,- Kč oprávněné poskytnout, nelze exekuci na jeho majetek rovněž z tohoto důvodu nařídit.
Protože usnesení odvolacího soudu není v napadeném výroku I. o věci samé správné a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení odvolacího soudu v tomto výroku podle ustanovení §243e odst. 1 věty první o. s. ř. zrušil, aniž bylo pro nadbytečnost nutné se zabývat dalšími námitkami v dovolání.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, a to včetně nákladů dovolacího řízení, jakož i o nákladech soudního exekutora (§243g odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu