ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.677.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 677/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně A. N. , zastoupené JUDr. Josefem Tobiškou, advokátem se sídlem v Brně - Černých Polích, Jeřábkova č. 1848/5, proti žalovanému RAVAGO Brno, spol. s r. o. se sídlem v Brně, Zavřená č. 23/325, IČO 49966103, zastoupenému JUDr. Martinem Šebkem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Moravská č. 1553/52, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 8/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. října 2013 č. j. 15 Co 39/2013-170, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2013 č. j. 15 Co 39/2013-170 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k důsledkům nepodání (opožděného podání) žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, který byl uveřejněn pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, a k doručování písemností týkajících se (mimo jiné) skončení pracovního poměru zaměstnanci srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1350/2009, který byl uveřejněn pod č. 36 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, a z jehož odůvodnění vyplývá, že doručení písemnosti týkající se skončení pracovního poměru zaměstnanci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb má právní účinky i v případě, že k němu zaměstnavatel přistoupil v rozporu s ustanovením §266a odst. 1 části třetí věty za středníkem zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, účinného do 31. 12. 2006 (nyní v rozporu s ustanovením §334 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), jestliže zaměstnanec (oprávněný příjemce) písemnost skutečně převzal] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Zpochybňuje-li žalobkyně skutkové zjištění odvolacího soudu, že okamžité zrušení pracovního poměru, k němuž žalovaný přistoupil dopisem ze dne 30. 10. 2009, převzala od provozovatele poštovních služeb dne 13. 11. 2009, ze kterého vychází závěr odvolacího soudu, že žaloba byla podána po uplynutí prekluzivní lhůty uvedené v ustanovení §72 zákoníku práce, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu