ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.916.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 916/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Martinem Týle, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova č. 561, proti žalovanému KOVINTRADE Praha spol. s r. o. se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 777/39, IČO 45272875, zastoupenému JUDr. Mgr. Martinou Jinochovou Matyášovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Washingtonova č. 1567/25, o 90.254,- Kč s úroky z prodlení a o vzájemné žalobě o 90.254,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 573/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2012 č. j. 62 Co 221/2012-208, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.761,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Týle, advokáta se sídlem v Pardubicích, Škroupova č. 561.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2012 č. j. 62 Co 221/2012-208, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2011 č. j. 25 C 573/2009-157 ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil 90.254,- Kč s úrokem z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, a ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 74.947,60,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Týle, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť závěry odvolacího soudu, že odstoupení žalovaného od konkurenční doložky sjednané se žalobcem podle ustanovení §310 odst. 1 zákoníku práce je neplatné, protože v něm není uveden důvod odstoupení, že žalobce po skončení zaměstnání u žalovaného splnil svůj závazek nevykonávat výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti žalovaného nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a že uplatnění práva žalobce na peněžité vyrovnání za plnění jeho závazku z konkurenční doložky není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, které žalovaný v dovolání podrobuje kritice, jsou v souladu s ustálenou judikaturou soudů [k možnosti zaměstnavatele a zaměstnance odstoupit od sjednané konkurenční doložky jen z důvodu stanoveného v zákoně nebo v dohodě účastníků srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4986/2010, který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, nebo (při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce) rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 18/2012, k otázce, kdy jde o výdělečnou činnost zaměstnance, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která má vůči němu soutěžní povahu, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2995/2011 a k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1582/2012, anebo – přímo ve vztahu k výkonu práva zaměstnance na peněžité vyrovnání za plnění jeho závazku z konkurenční doložky - odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2011 sp. zn. 21 Cdo 5008/2009], a rozhodnutí odvolacího soudu proto nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto, a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.288,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát JUDr. Martin Týle, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.173,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalovaný je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6.761,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu