ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1895.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 1895/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně I. R., B., zastoupené JUDr. Věrou Šedivákovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Palackého 578, proti žalovanému O. R., D. V., zastoupenému Mgr. Ivanou Zbořilovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Komenského 256/23, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 46/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 25 Co 171/2013-308, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 020,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalovaného Mgr. Ivany Zbořilové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Trutnově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. února 2013, č. j. 8 C 46/2009-272, vypořádal společné jmění manželů tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal rodinný dům na pozemku parc. č. st. 232 v k. ú. D. V., obec V. v P. v ceně 2,130.000,- Kč. Dále žalovanému přikázal zůstatek na účtu u ČSOB, a. s., Poštovní spořitelny, na jméno žalovaného ve výši 84.185,38 Kč. Žalobkyni soud přikázal zůstatek na účtu u ČSOB, a. s., Poštovní spořitelny, na jméno žalobkyně ve výši 60.718,- Kč. Oběma účastníkům uložil k úhradě rovným dílem úvěr u České spořitelny, a. s., a to každému ve výši 32.390,49 Kč. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 1,010.756,67 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Žalovaného zavázal k zaplacení částky 1.242,50 Kč čs. státu jako náhrady za znalečné a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 25 Co 171/2013-308, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu [správně §237 a §241a odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 („o. s. ř.“)].
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; z toho vyplývá, že v dovolání nelze uplatňovat skutkové námitky. Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy v nalézacím řízení.
Podstatná část dovolání obsahuje námitky žalobkyně, kterými polemizuje s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení, vedoucími podle žalobkyně odvolací soud k nesprávným právním závěrům. Těmito skutkovými zjištěními je však dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Zjištění ceny nemovitosti v řízení o vypořádání společného jmění manželů je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení ceny nemovitosti chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se ze znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 22 Cdo 5155/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8061, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 5758).
Dovolatelka zmiňuje částku 217 834,- Kč, vyplacenou jako pojistné plnění za vyhořelou stodolu ve vlastnictví žalovaného, která náležela pouze jemu; se závěrem soudu, že šlo o výlučné prostředky žalovaného, nepolemizuje, jen tvrdí, že v této souvislosti žalovaný úmyslně působil průtahy v řízení; zřejmě tak jde o argumentaci k výroku o náhradě nákladů řízení .
Nelze přisvědčit názoru žalobkyně, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, když zahrnul do majetku spadajícího do společného jmění manželů částku 160.000,- Kč. Žalobkyně neprokázala, že uvedené peníze vybrala se souhlasem žalovaného a použila je pro ostatní členy rodiny; přes poučení nenabídla ke svým tvrzením důkazy. Pokud odvolací soud za této situace dospěl k závěru, že nešlo o obvyklou správu majetku ve smyslu §145 odst. 2 obč. zák. a hotovost zahrnul do společného jmění manželů, posoudil věc zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou také odkázal (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2013, sp. zn. 22 Cdo 2150/2011 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2465/2010).
Žalobkyně namítá, že v důsledku průtahů v řízení způsobených jak žalovaným, tak i soudem, bylo nutné vypracovat dodatek ke znaleckému posudku, ve kterém byla cena nemovitosti oproti původní ceně snížena o 270.000,- Kč, čímž byla při vypořádání společného jmění manželů poškozena o 135.000,- Kč, což by se promítlo do výše jejího vypořádacího podílu. „Tvrzené průtahy v soudním řízení nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; případné nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Újmu, která stranám vznikla v důsledku délky řízení, nelze odstranit zrušením rozhodnutí a pokračováním v řízení“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 22 Cdo 3635/2011, www.nsoud.cz).
Žalobkyně dovoláním napadla i rozhodnutí soudu o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení; tvrdí, že žalovaný tím, že navrhoval položky, které do SJM nepatřily, zavinil průtahy, a tak jí mělo být uvedené právo přiznáno. V této souvislosti konkrétně nevymezuje žádný ze zákonných důvodů přípustnosti dovolání. To, nakolik vzhledem k jednotlivým návrhům na vypořádání konkrétních položek měl účastník úspěch ve sporu o vypořádání SJM, záleží na úvaze soudu; nelze tu totiž postupovat s „matematickou přesností“. Pokud dovolatelka vidí svůj převážný úspěch v tom, že ona navrhovala, aby jí byl přiznán vypořádací podíl ve výši 1,200.000,- Kč, zatímco žalovaný navrhoval 852.059,- Kč, je třeba připomenout, že soud jí nakonec přiznal vypořádací podíl ve výši 1,010.756,- Kč; soud jí tak přiznal o 189.244,- Kč méně, než navrhovala, zatímco žalovaný byl – pokud jde o tento podíl – zavázán zaplatit o 158.697,- Kč více, než navrhoval on. I to svědčí o poměrném úspěchu obou stran. Ke tvrzení, že žalovaný zdržoval řízení neúspěšnými návrhy, je třeba uvést, že ani všechny návrhy žalobkyně soud neakceptoval.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř. Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. října 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu