ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4400.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 4400/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) Ing. J. J. , P., b) K. K. , L. T., zastoupených JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. legií 172, proti žalované S. P. , P., zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, o zrušení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 147/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2013, č. j. 35 Co 92/2013-259, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 3 388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované Mgr. Viktora Pavlíka.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věta první občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb., v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 7 C 147/2007-230, ve výroku I. zamítl žalobu na zrušení věcného břemene chůze přes pozemek žalobců parc. č. 111, zřízeného ve prospěch domu žalované č. p. 4, nacházejícím se na pozemku parc. č. 110, to vše v katastrálním území S., obci P. Ve výrocích II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. května 2013, č. j. 35 Co 92/2013-259, rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. ve věci samé potvrdil a změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Ve výroku II. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Dovolání považují za přípustné podle §237 občanského soudního řádu. Uplatňují přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Dovolatelé poukázali na to, že žalovaná si zbudováním garáže zřídila nový vchod do svého domu, nacházejícím se na pozemku parc. č. 110, v katastrálním území S., obci P. Dovolatelé mají za to, že v řízení bylo prokázáno, že tento nový vchod je způsobilý plnit funkci vstupu do domu žalované, která má kromě vchodu do domu i prostor k zaparkování svého osobního automobilu. Dovolatelé jsou tak nepřiměřeně omezováni věcným břemenem, neboť svůj pozemek zatížený věcným břemenem užívají k účelu vstupu na své nemovitosti také oni sami. Pokud však má žalovaná přístup ke svému domu přímo z veřejné komunikace, není nadále důvod zatěžovat pozemek ve vlastnictví dovolatelů. Ti dovolacímu soudu nabídli k řešení otázku, zda zbudování vlastního vstupu do domu zakládá takovou změnu poměrů, která má za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného a zda může funkci vstupu do domu plnit i garáž. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že se zcela ztotožňuje se skutkovými a právními závěry učiněnými nalézacími soudy. Má za to, že dovolatelé nevymezili otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí a která nebyla v praxi dovolacího soudu dosud řešena. Žalovaná uzavřela, že skutečnost, že vybudovala ve svém domě garáž, nelze považovat za takovou změnu poměrů, která by mohla mít za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání dovolatelů odmítl, případně zamítl.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k uplatnění nároku na zrušení věcného břemene a pravomocnému rozhodnutí o něm došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 21. května 2013, projednal dovolání a rozhodl o něm dovolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, resp. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Dovolatelé sice přípustnost dovolání spatřují v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla dovolacím soudem řešena; z dovolání však nevyplývá, v čem tuto otázku spatřují.
Z dovolání je patrný nesouhlas žalobců s tím, jak odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) posoudil podmínky pro zrušení věcného břemene z hlediska tvrzeného změny poměrů a z toho plynoucího nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného.
Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci. Především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů. Právně významný je jen ten hrubý nepoměr, který vznikl v důsledku změny poměrů. Jako změna poměrů nemůže být posuzována ta osobní situace, se kterou nový vlastník zatížené věci nahrazoval vlastníka předchozího (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1665/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 70). Zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného a ponechává řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího konkrétní případ. Nelze proto pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu. Proto v dovolacím řízení lze zpochybnit úvahu odvolacího soudu o tom, zda jde o takový nepoměr jen, jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. května 2013, sp. zn. 22 Cdo 1637/2012, uveřejněné na www.nsoud.cz; proti tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. IV. ÚS 2619/2013 – nalus.usoud.cz).
S těmito závěry je rozhodnutí odvolacího soudu zcela ve shodě.
Dovolatelé spatřují změnu poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněné ve stavebních úpravách domu č. p. 4, k nimž došlo v roce 1991, neboť podle jejich názoru tím žalovaná získala vstup do svého domu z veřejné komunikace.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, která v dovolacím řízení nepodléhají přezkumu, podle nichž žalovaná již v roce 1991 oznámila stavebnímu úřadu stavební úpravu domu, jejímž záměrem bylo od počátku vybudování garáže, nikoliv samostatného vstupu do domu. Garáž podle učiněných zjištění sice tvoří možný vstup do domu, jedná se však pouze o vstup, který má nouzový charakter a neumožňuje běžně používaný přístup do domu při chůzi např. s objemnějším břemenem (pravidelný přesun popelnic). Aby tento vstup mohl být akceptován z hlediska stavebních předpisů, musela by být přepracována technická správa požární ochrany a předloženo kladné vyjádření Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy. Ze zprávy stavebního úřadu i závěrů znaleckého dokazování vzal odvolací soud za prokázáno, že bez stavebních úprav spočívajících v přemístění plynové přípojky a plynoměru tento vstup ani není možný, resp. by k nim žalovaná neměl přístup. Odvolací soud také přihlédl k tomu, že nenastala ani změna faktického stavu, kdy by žalovaná vstupovala do domu skrze garáž a nevyužívala by pozemek žalobců. Uzavřel, že na straně žalobců nenastala významná újma, zatímco újma, která by žalované vznikla v důsledku zrušení věcného břemene, by byla značná, neboť by byla odkázána pouze na nouzový vstup do domu skrze garáž bez přístupu k hlavnímu uzávěru plynu či plynoměru. V poměrech účastníků tak sice nastala určitá změna poměrů, odvolací soud ji však neposoudil jako změnu, která by měl za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou žalované.
Těmto úvahám odvolacího soudu nelze nic vytknout, nadto v rovině zjevné nepřiměřenosti.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 29. dubna 2014
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu