ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.629.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 629/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. P. , zastoupené Mgr. Ivanem Stránským, advokátem se sídlem v Jeseníku, Masarykovo nám. 151/22, proti žalované A+R s. r. o. se sídlem v Radonicích, Počernická 257, IČO: 26746000, zastoupené Mgr. Vladanem Tisovským, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída 871/6, o zaplacení 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 103 C 91/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. června 2013, č. j. 69 Co 149/2013-166, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Jeseníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. října 2012, č. j. 103 C 91/2011-141, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném „zaplacení částky 400.000,- Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 400.000,- Kč od 17. 6. 2009 do zaplacení ve výši repro sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repro sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí“ (výrok I.). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 61.957,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 6. června 2013, č. j. 69 Co 149/2013-166, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil, ve výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 27.559,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Touto otázkou je podle ní „zda je možné na pronajatém nezastavěném pozemku stavební činností provést vestavbu do vedle stojící budovy, jestliže při stavbě (v tomto případě novinového stánku) bylo využito nosných konstrukcí sousední budovy.“ Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k demolici stavby, jíž měla být žalobkyni způsobena tvrzená škoda, došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 6. června 2013 a řízení ve věci bylo zahájeno před 1. lednem 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatelka za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, resp. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatelky – dovolací soud odchýlit (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Dovolatelka na jedné straně tvrdí, že rozhodnutí odvolacího závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena [za neřešenou otázku považuje „zda je možné na pronajatém nezastavěném pozemku stavební činností provést vestavbu do vedle stojící budovy, jestliže při stavbě (v tomto případě novinového stánku) bylo využito nosných konstrukcí sousední budovy“], zároveň však poukazuje na rozhodnutí dovolacího soudu, ve kterém již byla obdobná právní otázka řešena, ale již neuvádí, zda má být dovolacím soudem tato otázka posouzena jinak.
V daném případě bylo pro rozhodnutí ve věci rozhodné posouzení, zda byla stavba novinového stánku, který žalobkyně vybudovala se souhlasem vlastníka na jeho pozemku, samostatnou věcí (jak se domnívá žalobkyně), nebo toliko součástí odbavovací haly autobusového nádraží (jak uzavřely ve svých rozhodnutích nalézací soudy).
V této souvislosti dovolací soud především konstatuje, že odvolací soud svůj závěr o tom, že novinový stánek nebyl samostatnou věcí, ale tvořil součást budovy odbavovací haly autobusového nádraží, velmi podrobně odůvodnil s odkazem na konkrétní v řízení provedené důkazy.
Nesouhlas s právními závěry odvolacího soudu je podle obsahu dovolání zjevně spojen s výhradami vůči skutkovým zjištěním, ze kterých odvolací soud vycházel. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze.
Podle §120 odst. 1 občanského zákoníku součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
Výklad pojmu součásti věci je v judikatuře dovolacího soudu dlouhodobě ustálený.
Dovolací soud vychází z ustálené judikatury, že úvahu soudů, učiněnou v nalézacím řízení, zda jde o samostatnou věc či součást věci jiné, může přezkoumat jen z toho hlediska, zda zohlednila zákonná kritéria a zda nejde o úvahu zjevně nepřiměřenou (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 574, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 5113/2007, uveřejněný tamtéž pod pořadovým č. C 7761 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 22 Cdo 3087/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Jestliže odvolací soud, vycházel ze skutkových zjištění, že žalobkyně při výstavbě novinového stánku využila střešní nosnou konstrukci výpravní budovy autobusového nádraží č. p. 1213, její nosné zdi a pilíře nesoucí střechu budovy a dospěl k závěru, že novinový stánek byl vestavěn do budovy odbavovací haly autobusového nádraží a stal se tak její součástí, nelze jeho posouzení nic vytknout. Odvolací soud se daným posouzením podrobně zabýval, své závěry odůvodnil při respektování relevantní právní úpravy a hledisek z ní vyplývajících a jeho úvahy v žádném směru nejsou zjevně nepřiměřené.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací soud neshledal důvod odklonit se od závěrů napadeného rozhodnutí (§241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu