ECLI:CZ:NS:2014:22.ND.23.2014.1
sp. zn. 22 Nd 23/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, IČO: 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému L. O. , B., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 53 Cm 136/2013, o zaplacení 67.248,- Kč s příslušensvím, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 53 Cm 136/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud místně příslušný předložil podle §12 odst. 3 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu návrh žalovaného, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně. Důvody pro vhodnou delegaci podle §12 odst. 2 o. s. ř. spatřuje v tom, že je dlouhodobě těžce nemocen a nemůže se proto účastnit soudních jednání v Pardubicích.
Žalobkyně s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí, neboť se domnívá, že žalovaný není v tak vážném zdravotním stavu, aby se nemohl účastnit jednání u soudu v Pardubicích. Žalovaný navíc může ustanovit zástupce, který by ho v řízení zastupoval.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Hradci Králové a Krajskému soudu v Brně návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Žalovaný odůvodňuje návrh na přikázání věci toliko svým zdravotním stavem, který mu neumožňuje zúčastnit se jednání u procesního soudu. Tato okolnost sama o sobě není natolik významná a výjimečná, aby dostatečně odůvodnila průlom do zásady zákonného soudce.
Sídlo žalobce a zástupce žalobce je v obvodu procesního soudu; žádný z účastníků nenavrhl důkazy, jejichž provedení by bylo vázáno na obvod Krajského soudu v Brně, kde je toliko bydliště žalovaného.
Zdravotní stav sám o sobě judikaturou za důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti považován není, když standardně bývá v takových případech poukazováno na využití institutu dožádání, případně zastoupení. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001 ( www.nsoud.cz ) Nejvyšší soud vyložil, že „déle trvající zhoršený zdravotní stav účastníka řízení, který se chce osobně zúčastnit řízení před soudem, není důvodem k přikázání věci jinému soudu téhož stupně, pokud hlediskem, které může mít vliv na zdravotní stav účastníka řízení, je pouze vzdálenost soudu příslušného a soudu, kterému má být věc přikázána, od místa bydliště tohoto účastníka.“ Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí se pak výslovně podává, že pouhá okolnost špatného zdravotního stavu nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. srpna 2000, sp. zn. 3 Nd 232/2000, nebyl shledán důvodným návrh na přikázání věci ani za situace, kdy se účastník řízení léčil mimo obvod procesního soudu a zdravotní stav mu bránil účastnit se projednání věci. Právě v tomto rozhodnutí bylo zdůrazněno, že práva účastníka řízení je nutno zajistit takovými prostředky, jež minimalizují zásah do ústavně garantovaného práva na zákonného soudce, jehož komponentem je i zákonné určení místní příslušnosti soudu. Za takový prostředek pak je nutno považovat zejména možnost uplatnění institutu dožádání nebo zastoupení účastníka řízení na základě plné moci.
Jestliže v předmětné věci nadto stanovisko žalobce k přikázání věci je kategoricky nesouhlasné, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínky pro přikázání věci nejsou splněny.
Nejvyšší soud tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2014
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu