ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2628.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2628/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně CDV-2, LTD. , se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Peterborough Court, 133 Fleet Street, Londýn EC4A 2BB, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, PSČ 110 00, proti žalované Lesní společnosti Ledeč nad Sázavou, a.s. , se sídlem v Ledči nad Sázavou, Hrnčíře 2, PSČ 584 01, IČO 47452722, zastoupené JUDr. Janem Peterem, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, PSČ 256 01, o zaplacení částky 152 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 80/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2012, č. j. 8 Cmo 332/2011-150, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2012, č. j. 8 Cmo 332/2011-150, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. května 2011, č. j. 43 Cm 80/2010-120, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 152 000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně byla povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2006, č. j. 27 Co 236/2005-191, na náhradu nákladů řízení částku 157 150 Kč a nákladů odvolacího řízení částkou 450 Kč.
Zástupce žalované vyzval žalobkyni dne 10. ledna 2007 k zaplacení částek 157 150 Kč a 450 Kč na číslo účtu, jež uvedl. Na toto číslo účtu zaslala společnost DEMAC Financial Services, s.r.o., dne 5. února 2007 částku 157 600 Kč.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2006, č. j. 27 Co 236/2005-191, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 12. března 2009, sp. zn. III ÚS 584/07. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2009, č. j. 27 Co 236/2005-199, bylo žalobkyni uloženo, aby zaplatila žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 5 150 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 450 Kč. Žalobkyně dne 26. března 2009 vyzvala žalovanou o vrácení částky 157 600 Kč ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy.
Ze společného prohlášení (bez uvedení data) soud zjistil, že žalobkyně pověřila společnost DEMAC Financial Services, s.r.o., v rámci výkonu sjednaných servisních služeb k provádění úhrady soudních poplatků a jiných plateb souvisejících s vymáháním pohledávek společnosti žalobkyně za dlužníky v České republice a k přijímání plateb na úhradu těchto pohledávek.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalované byla žalovaná částka vyplacena, výpisem z účtu společnosti DEMAC Financial Services, s.r.o., ve spojení s listinným důkazem v podobě společného prohlášení této společnosti a žalobkyně.
Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Zrušením usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2006, č. j. 27 Co 236/2005-191, odpadl právní důvod, na základě kterého žalobkyně žalované zaplatila částku 157 600 Kč. Žalovaná je povinna tuto částku vydat v souladu s §451 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Žalovaná se v řízení bránila tím, že jí nebyla částka 157 600 Kč ze strany žalobkyně zaplacena. Toto tvrzení bylo v řízení vyvráceno výpisem z účtu společnosti DEMAC Financial Services, s. r. o., ze dne 28. února 2007 ve spojení s listinným důkazem společného prohlášení této společnosti a žalobkyně. Tvrzení žalované, že nikdy nebyla vyzvána k vrácení jakéhokoli pohledávky, bylo vyvráceno dvěma výzvami žalobkyně ze dne 26. března 2009 a 24. června 2009. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že ani námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. dubna 2012, č. j. 8 Cmo 332/2011-150, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok pod bodem II) a před soudem odvolacím (výrok pod bodem III).
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, zopakoval však dokazování výpisem z běžného účtu společnosti DEMAC Financial Services, s.r.o., ze dne 28. února 2007, podle něhož dne 5. února 2007 byla z účtu uvedené společnosti odepsána ve prospěch účtu číslo 320912359/0800, VS 031280, částka 157 600 Kč. Dále zopakoval dokazování společným prohlášením žalobkyně a společnosti DEMAC Financial Services, s.r.o.
Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že splnila povinnost uloženou jí usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2006, č. j. 27 Co 236/2005-191, tj. že dne 5. února 2007 zaplatila žalované částku 157 600 Kč. Uvedený výpis z účtu prokazuje pouze to, že z tohoto účtu, který není účtem žalobkyně, ale společnosti DEMAC Financial Services, s.r.o., byla odepsána uvedená částka ve prospěch účtu, jehož číslo oznámil zástupce žalované zástupci žalobkyně. Tento výpis z běžného účtu uvedené společnosti ani ve spojení se společným prohlášením, v němž je deklarováno obecné pověření dané žalobkyní uvedené společnosti v rozsahu v této listině uvedeném, neprokazuje, že žalobkyně je subjektem, který zaplatil částku 157 600 Kč podle označeného usnesení. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila plněním z právního důvodu, který odpadl, a proto nemusí žalovanou částku zaplatit žalobkyni spolu s příslušenstvím.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost zakládá na §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolání je podáno z důvodu, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a dále z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Dovolatelka argumentuje, že odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k odlišnému právnímu závěru, tj. že žalobkyně neprokázala, že splnila svoji povinnost zaplatit žalované náklady řízení. V takovém případě měl odvolací soud vyzvat žalobkyni ve smyslu ustanovení §213b odst. 2 a §118a odst. 3 o. s. ř., aby potřebné důkazy označila, a měl poučit žalobkyni o následcích nesplnění takové výzvy. Odvolací soud ovšem svou poučovací povinnost ve smyslu ustanovení §213b o. s. ř. a §118a o. s. ř. nesplnil a tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Napadený rozsudek odvolacího soudu představuje tzv. překvapivé rozhodnutí, kterým bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces. Pokud by odvolací soud svoji poučovací povinnost řádně splnil, doplnila by žalobkyně svá tvrzení a návrhy na dokazování tak, aby byla vyvrácena jakákoli pochybnost odvolacího soudu ohledně skutečnosti, že to byla žalobkyně, kdo splnil svoji povinnost platební povinnost uloženou usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2006, č. j. 27 Co 236/2005-191, bez ohledu na to, že předmětná částka byla fyzicky odepsána na základě pokynu žalobkyně z bankovního účtu její servisní organizace v České republice.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, ze kterého vyplývá, že aktivně legitimována by měla být společnost DEMAC Financial Services, s.r.o., z jejíhož účtu byla platba ve prospěch žalobkyně uskutečněna. Tato společnost jednala v celé věci pouze jako zástupce, na základě zmocnění a výslovného pokynu žalobkyně, bez kterých by logicky neměla žádný důvod, proč by platbu ve výši 157 150 Kč uhradila žalované v souladu s její výzvou ze dne 10. ledna 2007, která byla adresována žalobkyni.
Žalobkyně je přesvědčena, že v dosavadním řízení zcela nepochybně vyplynulo, že společnost DEMAC Financial Services, s.r.o., neplnila svůj vlastní závazek, ale zcela vědomě plnila za žalobkyni její závazek vůči žalované, který byl žalobkyni uložen vykonatelným soudním rozhodnutím. Na úkor společnosti DEMAC Financial Services, s.r.o., by se tedy mohla případně obohatit ve smyslu §454 obč. zák. výlučně žalobkyně, ale v žádném případě žalovaná.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje rozsudek odvolacího soudu za správný. Podle ní řízení vadou netrpí, neboť žalobkyně byla oběma soudy řádně poučena, odvolací soud řádně aplikoval ustanovení §213b o. s. ř., žalobkyně žádné důkazy nenavrhla a provádění nových důkazů nemůže být v rozporu s ustanovením §205a nebo §211a o. s. ř. Nešlo ani o překvapivé rozhodnutí. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Mínila-li žalobkyně doplnit svá tvrzení a návrhy na dokazování a vyvracet tím pochybnosti odvolacího soudu, mohla tak učinit pouze v rámci ustanovení §205a o. s. ř. K žalobkyní tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení věci žalovaná uvedla, že žalobkyně skutečně neprokázala, že ona plnila podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2006, č. j. 27 Co 236/2005-191. Závěr odvolacího soudu je tedy správný. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že ohledně aplikace §213b o. s. ř. žalovaná opomenula, že podle soudu prvního stupně byly provedené důkazy zcela postačující pro prokázání nároku žalobkyně. Pokud podle opačného názoru odvolacího soudu žalobkyně neprokázala svoji aktivní legitimaci, měla být v tomto směru poučena již soudem prvního stupně před koncentrací řízení. Jestliže odvolací soud dospěl k opačnému právnímu závěru, že žalobkyně na základě předložených důkazů neprokázala svůj nárok, byl odvolací soud povinen žalobkyni bez ohledu na předchozí koncentraci řízení poučit podle §118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně v této souvislosti opětovně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, a na rozsudek tohoto soudu ze dne 24. ledna 2013, sp. zn. 23 Cdo 1241/2011. Ohledně námitky nesprávného právního posouzení věci pak žalobkyně odkázala na bod V svého dovolání. Zdůraznila, že pokud společnost DEMAC Financial Services, s.r.o., plnila zcela vědomě a na základě pokynu žalobkyně závazek žalobkyně vůči žalované, mohla se na úkor společnosti DEMAC Financial Services, s.r.o., obohatit pouze žalobkyně podle §454 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a nikoliv žalovaná.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se zřetelem k bodu 7 článku II zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení.
Dospěl přitom k závěru, že dovolání je důvodné.
Odvolací soud dospěl – oproti soudu prvního stupně – k odlišnému závěru ohledně prokázání tvrzení žalobkyně, že splnila povinnost uloženou jí usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2006, č. j. 27 Co 236/2005-191, tj. že dne 5. února 2007 zaplatila žalované částku 157 600 Kč.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud nepoučil žalobkyni podle §213b odst. 2 a §118a odst. 3 o. s. ř. a že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivým rozhodnutím.
Odvolací soud na základě stejných skutkových zjištění dospěl k jinému závěru o skutkovém stavu věci, tj. uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že předmětnou částku žalované zaslala, a proto nedošlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení.
Podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. platí, že zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.
Zamítne-li soud žalobu proto, že účastník neunesl za řízení břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, aniž by mu poskytl řádné poučení podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 59/2003).
Podle ustanovení §213b odst. 2 o. s. ř. porušení ustanovení §118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu.
Poučení o povinnosti důkazní podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. spočívá v tom, že soud jednak účastníka řízení vyzve, aby označil k prokázání všech svých sporných tvrzení potřebné důkazy, a jednak mu sdělí, jaké by byly následky nesplnění této výzvy (tedy že účastník neunese důkazní břemeno a že proto nemůže být ve sporu nebo jiné právní věci úspěšný). K poučení o povinnosti důkazní soud nepřistupuje pouze tehdy, je-li účastník nečinný; poučení podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne jak účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz, tak i tehdy, jestliže účastník sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý sporné tvrzení prokázat, nebo jestliže účastník o svém sporném tvrzení označil důkazy, přesto se však mu nepodařilo jejich prostřednictvím sporné tvrzení prokázat. Z ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. proto mimo jiné vyplývá závěr, že soud poskytne poučení o povinnosti důkazní vždy také tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.
Poučovací povinnost podle ustanovení §118a o. s. ř. v občanském soudním řízení neplní jen soud prvního stupně. Povinnost poskytovat účastníkům potřebná poučení, včetně poučení o povinnosti důkazní podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř., zákon ukládá - jak je zřejmé z ustanovení §213b odst. 1 o. s. ř. - také odvolacímu soudu, který ji plní při odvolacím jednání; to neplatí jen tehdy, kdyby v důsledku poskytnutého poučení podle ustanovení §118a odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. účastník měl uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy v rozporu s ustanoveními §205a nebo §211a o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 2604/2009, a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 115/2012).
Jak Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil ve svých rozhodnutích, poučovací povinnost podle §118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení §118a o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 209).
Poté, kdy novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. zavedla koncentraci řízení jako universální zásadu pro projednání věcí ve sporném řízení (ustanovení §118b o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009), je nutné, aby soud splnil poučovací povinnost podle ustanovení §118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. do skončení přípravného jednání (§114c o. s. ř.), nebo – nekonalo-li se přípravné jednání – do skončení prvního jednání ve věci. Jestliže tak neučiní (lhostejno z jakých důvodů), poruší uvedenou povinnost uloženou mu zákonem. V takovém případě – je-li podáno odvolání – musí být poučení poskytnuto odvolacím soudem v odvolacím řízení (§213b odst. 1 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení. Jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, je porušení ustanovení §118a o. s. ř. považováno za vadu řízení (§213b odst. 2 o. s. ř.), pro kterou odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší (§219a odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně v dalším řízení přitom (logicky) musí umožnit účastníkovi řízení vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení.
Pochybení soudu prvního stupně spočívající v absenci poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. musí tedy odvolací soud napravit v odvolacím řízení, popř. soud prvního stupně poté, kdy odvolací soud (i) z tohoto důvodu zruší rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 59/2012).
Jestliže tedy v daném případě odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nesprávně posoudil unesení důkazního břemena žalobkyní ohledně jejího tvrzení, že uhradila žalované částku 157 600 Kč, měl žalobkyni poučit podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. Jelikož tak neučinil a žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Žalobkyně dále namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované má společnost DEMAC Financial Services, s.r.o., a nikoliv žalobkyně.
Takový závěr však odvolací soud neučinil, odvolací soud žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemena žalobkyní.
Nejvyšší soud nicméně považuje za potřebné se k této otázce vyjádřit, neboť tato otázka souvisí s otázkou, zda žalobkyně unesla své důkazní břemeno.
Z ustanovení §332 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se podává, že jestliže plnění závazku není vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, je věřitel povinen přijmout plnění jeho závazku nabídnuté třetí osobou, jestliže s tím dlužník souhlasí.
Jestliže tedy společnost DEMAC Financial Services, s.r.o., plnila žalované podle pokynů žalobkyně, došlo tím ke splnění závazku žalobkyně. Pokud pak odpadl právní důvod pro toto plnění, nabyla žalovaná bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, a nikoliv na úkor společnosti DEMAC Financial Services, s.r.o.
Ze shora uvedeného se podává, že je naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2014
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu