ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2891.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2891/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci žalobkyně Jestřáb Investovat spol. s r.o. , se sídlem Martínkovice 254, PSČ 54973, identifikační číslo osoby 25997297, zastoupené JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů 31, proti žalované NL.CZ, spol. s r.o. , se sídlem Broumov - Poříčí, Tyršova 42, PSČ 55001, identifikační číslo osoby 25960369, zastoupené JUDr. Heinzem Eflerem, advokátem se sídlem v Trutnově, Pražská 88, o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 54 C 90/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. března 2014, č. j. 20 Co 47/2014-272, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20 086 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Heinze Eflera, advokáta se sídlem v Trutnově, Pražská 88.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. března 2014, č. j. 20 Co 47/2014-272, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatelka namítá.
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou dovolacího soudu v otázce posouzení právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ohledně smluv o půjčce, tedy posouzení zda se jedná o vztah občanskoprávní či obchodněprávní a s tím související otázky promlčení uplatněného nároku s ohledem na rozdílnou délku promlčecí doby u občanskoprávních a obchodněprávních vztahů, a to v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sp. zn. 23 Cdo 5092/2007 a 23 Cdo 1861/2010, řešící povahu závazkových vztahů mezi podnikateli, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na této otázce není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Podstata rozhodnutí obou soudů o zamítnutí žaloby je založena na řešení otázky aktivní legitimace žalobkyně. Ve vztahu k této otázce dovolatelka přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nijak nevymezila, kdy neuvádí, zda má za to, že by napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Namítá-li dovolatelka pouze nesprávné právní posouzení aktivní legitimace žalobkyně, kdy námitky k právnímu posouzení zakládá na nesprávném hodnocení důkazů (rámcových smluv o půjčce, důkazu provedeného obsahem spisu o insolvenčním řízení vedeném proti žalované, zejména obsahem tvrzení pana F. F., jako navrhovatele v insolvenčním řízení), je nutno konstatovat, že pokud jsou obsahem dovolání námitky k případnému nesprávnému hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nebyl těmito námitkami uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014, a např. i další rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1192/2014, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ). Otázka týkající se hodnocení důkazu v konkrétním sporu, v daném případě konkrétně povahy účetnictví účastnic sporu, kterou dovolatelka považuje za zásadní právní otázku neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu, není tedy otázkou hmotného ani procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Odkazuje-li dovolatelka v souvislosti s hodnocením důkazů v tomto sporu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 65/2000 a sp. zn. 33 Cdo 2500/2011, neuvádí, v čem se měl odvolací soud od uváděné judikatury odchýlit. Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, dovodil, že o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jde tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe. Takovou otázku však dovolatelka nevymezila. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemohou založit ani námitky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy námitky týkající se vad řízení, které dovolatelka spatřuje v nezohlednění některých důkazů, zejména účetnictví žalobkyně a žalované.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, proto dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud nemohl proto z uvedených důvodů učinit jiný závěr, než dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu