ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3338.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 3338/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) Studio Moderna s.r.o. , se sídlem v Praze 3, U nákladového nádraží 3153/8, PSČ 130 00, IČO 26159074, b) TOP SHOP INTERNATIONAL SA , se sídlem Via Ferruccio Pelli 13, 6900 Lugano, Švýcarská konfederace, IČ CH-501.3.005.877-5, obou zastoupených JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod Vilami 747/10, PSČ 140 00, proti žalovaným 1. TV PRODUCTS CZ, s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 669/4, PSČ 110 00, IČO 26061333, 2. BESTSELLER s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 287/18 PSČ 120 00, IČO 65006879, oběma zastoupeným JUDr. Davidem Štrosem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, PSČ 110 00, 3. Nodus Technologies, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, IČO 25729055, zastoupené JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 63/1, PSČ 120 00, o ochranu proti porušování práv z ochranných známek a proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 1/2008, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2012, č. j. 3 Cmo 15/2012-350, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit první a druhé žalované, jež jsou oprávněny společně a nerozdílně, na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Davida Štrose, advokáta, se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, PSČ 110 00.
III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a třetí žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. června 2011, č. j. 41 Cm 1/2008-178, zamítl žalobu žalobkyň, kterou se domáhaly, aby
1. první žalovaná byla uznána povinnou zdržet se označení „Top Home Shop“ a „Top Home Shop – Znáte z TV! – Fitness, Kuchyně, Zdraví, Krása“ v textu na internetových stránkách www.tvproducts.cz (výrok pod bodem I),
2. první žalovaná byla uznána povinnou zdržet se užívání slovního prvku „top“ v rámci označení obsahujícího slovní prvek „shop“ v textu na internetových stránkách www.tvproducts.cz (výrok pod bodem II),
3. druhá žalovaná byla uznána povinnou zdržet se označení „Top Home Shop“ a „Top Home Shop – Znáte z TV!“ v textu na internetových stránkách www.tv-products.cz (výrok pod bodem III),
4. druhá žalovaná byla uznána povinnou zdržet se užívání slovního prvku „top“ v rámci označení obsahujícího slovní prvek „shop“ v textu na internetových stránkách www.tvproducts.cz (výrok pod bodem IV),
5. třetí žalovaná byla uznána povinnou ukončit provoz internetových stránek www.topshop.hu.cz a www.top-shop.ic.cz obsahujících odkaz na internetové stránky www.tv-products.cz (výrok pod bodem V),
6. třetí žalovaná byla uznána povinnou zdržet se provozu internetových stránek obsahujících označení „top-shop“ nebo „topshop“ a odkaz na internetové stránky www.tv-products.cz (výrok pod bodem VI)
7. třetí žalovaná byla uznána povinnou zdržet se provozu internetových stránek obsahujících odkaz na internetové stránky www.tv-products.cz pod doménou obsahující označení „top-shop“ nebo „topshop“ (výrok pod bodem VII),
a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body VIII a IX).
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně b) je vlastníkem ochranných známek: mezinárodní kombinované č. 742982A TOP SHOP s datem zápisu 28. 7. 2000, zapsané mimo jiné pro třídu 35 (reklama, teleshopping, reklama prostřednictvím počítačových sítí); slovní ochranné známky Společenství ve znění „TOP SHOP TV“ č. 2920403 s právem přednosti ke dni 14. 10. 2002, zapsané mimo jiné pro tř. 35; obrazové ochranné známky Společenství č. 3381555 TOP SHOP TV s právem přednosti ke dni 2. 4. 2003, zapsané mimo jiné pro tř. 35. Žalobkyně a) je vlastníkem kombinované ochranné známky ÚPV č. 436957 TOP SHOP s právem přednosti 28. 4. 2006, zapsané mimo jiné pro tř. 35. Dne 28. 4. 2006 podala žalobkyně a) také přihlášku slovní ochranné známky ve znění „TOP SHOP“, ta však byla Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“) zamítnuta z důvodu, že slovní označení „TOP SHOP“ je nedistinktivní, nefantazijní a popisné s pochvalným efektem, které neumožní průměrnému spotřebiteli rozlišit a individualizovat shodné výrobky a služby poskytnuté jinými podnikateli, toto označení proto musí zůstat volně přístupné všem soutěžitelům.
První žalovaná je vlastníkem kombinované ochranné známky HOME SHOP č. 274674 s právem přednosti 22. 12. 2004 a kombinované ochranné známky BESTSELLER HOME SHOP č. 274675 s právem přednosti 22. 12. 2004, zapsané mimo jiné pro tř. 35.
Žalobkyně a) podniká na území České republiky mimo jiné v oblasti teleshoppingu a k prodeji a propagaci výrobků užívá také internetové stránky www.topshop.cz . První dvě žalované rovněž podnikají v této oblasti, přičemž první žalovaná užívá podpůrně webovou stránku www.tvproducts.cz a druhá žalovaná webovou stránku www.tv-products.cz . Po zadání označení „top shop“ a „top-shop“ na internetovém vyhledávači seznam.cz se objevily odkazy na stránky žalovaných pod www.topshop.hu.cz a www.top-shop.ic.cz na druhém a pátém místě.
Třetí žalovaná je provozovatelem domén „hu.cz“ a „ic.cz“, jejich držitelem je osoba odlišná od žalovaných.
Soud prvního stupně rovněž konstatoval, že žalobkyně nijak nedoložily tvrzení, že označení „top shop“ získalo ve vztahu k veřejnosti a spotřebitelům rozlišovací způsobilost. Žalobkyně nijak nedoložily, že jim náleží právo k nezapsanému označení „TOP SHOP“. Žalobkyně k prokázání dlouhodobého užívání tohoto označení s prioritou ve vztahu k žalovaným nepředložily žádný relevantní důkaz.
Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil. Slovní spojení „top shop“ má velmi nízkou rozlišovací způsobilost. Soud prvního stupně se ztotožnil se závěrem ÚPV, že označení „top shop“ je nedistinktivní, nefantazijní a popisné s pochvalným efektem, které neumožní průměrnému spotřebiteli rozlišit a individualizovat shodné výrobky a služby poskytnuté jinými podnikateli, a proto musí zůstat volně přístupné všem soutěžitelům. Žalobkyně svůj známkoprávní nárok odvozují od kombinované ochranné známky, obrazové ochranné známky a slovní ochranné známky ve znění „TOP SHOP TV“. Ochrana může být předmětným ochranným známkám poskytnuta výhradně v podobě, jak jsou zapsány. Užívání samotného slovního označení „top shop“ bez dalšího nemůže být způsobilé zasáhnout do ochranných známek žalobkyně b), tím méně ve spojení se slovem „Home“, které je navíc ve spojení se slovem „Shop“ součástí řádně zapsaných ochranných známek první žalované. Jednání žalovaných spočívající v užívání slovního spojení „top shop“ nezasahuje do práv žalobkyně b) k předmětným ochranným známkám. Žaloba není důvodná ani z titulu nekalé soutěže. Žalobkyně nijak nedoložily tvrzení, že označení „top shop“ získalo ve vztahu k veřejnosti a spotřebitelům rozlišovací způsobilost. Žalobkyně rovněž nijak nedoložily, že jim náleží právo k nezapsanému označení „TOP SHOP“. Označení „top shop“ pro svoji nízkou rozlišovací způsobilost ani nemůže získat příznačnost v jedné oblasti podnikání pro jednoho soutěžitele ve smyslu ustanovení §47 písm. b) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Žalobkyně k prokázání dlouhodobého užívání tohoto označení s prioritou ve vztahu k žalovaným nepředložily žádný relevantní důkaz. Pokud se za dané situace při zadání klíčových slov „top shop“ či „top-shop“ na internetovém vyhledávači zobrazí odkazy na žalované, nelze takové jednání považovat za nekalou soutěž. Žalobkyně nemá žádný titul k tomu, aby si osvojovala právo objevit se při zadání předmětného slovního spojení na internetu jako jediný soutěžitel či určovala pořadí jednotlivých soutěžitelů. Nelze souhlasit s argumentací žalobkyň, že uživatel při zadání běžných slov „top shop“ vyhledává nákup výhradně u žalobkyně a) a že popsané jednání splňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže.
K odvolání žalobkyň Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 2012, č. j. 3 Cmo 15/2012-350, nepřiznal účinky částečnému zpětvzetí žaloby a nepřipustil částečné zpětvzetí odvolání, opravil výroky rozsudku soudu prvního stupně pod body I a III (doplněním slova „užívání“ za slova „zdržet se“), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Částečnému zpětvzetí žaloby odvolací soud nepřiznal účinky, jelikož důvody pro nesouhlas žalovaných s částečným zpětvzetím žaloby jsou závažné, neboť je opodstatněný požadavek žalovaných, aby ve věci bylo v celém rozsahu rozhodnuto meritorně. Částečné zpětvzetí odvolání odvolací soud nepřipustil, neboť nebyla splněna logická podmínka, aby bylo jasné a nepochybné, v jakém rozsahu má být rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumáno po částečném zpětvzetí odvolání.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění a závěrů učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho hodnocením právním. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že slovní spojení „top shop“ a jeho další varianty a kombinace mají nízkou rozlišovací schopnost a neumožňují spotřebiteli rozlišit a individualizovat shodné výrobky a služby poskytované různými podnikateli. Co se týče známkoprávních nároků, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že samotné slovní spojení „top shop“, nadto ve spojení s prvkem „home“, není způsobilé samo o sobě zasáhnout do ochranných známek žalobkyň. Nelze tak dovodit ani nekalosoutěžní jednání ze zásahu do práv k jejich ochranným známkám. Za nekalosoutěžní jednání pak podle odvolacího soudu nelze považovat ani fakt, že při zadání určitých klíčových slov do vyhledávače se odkazy na žalované zobrazí na předních místech. Umístění odkazů po zadání klíčových slov do vyhledávače je i placenou službou, kterou si lze objednat. Nelze souhlasit s argumentací žalobkyň, že běžný uživatel při zadání slovního spojení „top shop“ má zájem právě o nákup zboží u žalobkyně a) a o její produkty. Spotřebitelé spíše mohou mít zájem o výrobky, které byly předmětem TV reklamy a tyto se zadáním klíčových slov snaží vyhledat. Nelze také přehlédnout, že značný počet spotřebitelů porovnává cenové podmínky u jednotlivých výrobků od různých dodavatelů.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, žalobkyně napadly dovoláním. Jeho přípustnost dovozují podle §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když napadený rozsudek má podle dovolatelek zásadní právní význam, neboť řeší otázky týkající se užívání ochranných známek a nezapsaných označení a otázek nekalé soutěže v rozporu s hmotným právem i judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Soud prvního stupně a odvolací soud nesprávně posoudily ustanovení obchodního zákoníku a zákona o ochranných známkách a v důsledku toho tato ustanovení nesprávně aplikovaly na daný případ, přičemž v daném případě je aplikace těchto ustanovení klíčová, tedy tyto právní otázky mají pro rozhodnutí ve věci určující význam, neboť jde o právní otázky, na kterých je napadený rozsudek z hlediska právního posouzení založen.
Žalobkyně formulovaly tyto otázky:
1. Může slovní označení „TOP SHOP“ v důsledku skutečného užívání při nabízení, propagaci, prodeji a uvádění na trh výrobků nebo služeb nabýt rozlišovací způsobilost a stát se nezapsaným označením ve smyslu známkového práva, respektive může se stát v důsledku takového užívání zvláštním označením podniku určitého soutěžitele ve smyslu §47 písm. a) obch. zák. nebo zvláštním označením podniku nebo výrobků či výkonů, které v zákaznicích kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné ve smyslu §47 písm. b) obch. zák.?
2. Může užití určitého slovního označení (TOP SHOP), které samo o sobě nedisponuje rozlišovací způsobilostí ve smyslu známkového práva, nicméně je užíváno jedním soutěžitelem v masívním měřítku mnoho let při nabízení, propagaci, prodeji a uvádění na trh určitých výrobků a služeb v rámci televizní reklamy a prezentace na internetu jako dominantní prvek kombinované ochranné známky a dále jako registrovaná doména druhého stupně pod národní doménou nejvyššího stupně .cz (www.topshop.cz), realizované jiným soutěžitelem, být za určitých okolností nekalým soutěžním jednáním, např. jednáním v rozporu s ustanovením §46 odst. 1 nebo §48 obch. zák., případně za jakých okolností?
3. Jde o užití kombinované ochranné známky v obchodní styku, případně o nedovolené soutěžní jednání, když jeden soutěžitel užije určité slovní označení (TOP SHOP), které je dominantním prvkem kombinované ochranné známky jeho hlavního konkurenta užívané v masívním měřítku mnoho let při nabízení, propagaci, prodeji a uvádění na trh určitých výrobků a služeb v rámci televizní reklamy a prezentace na internetu a dále registrovanou doménou druhého stupně pod národní doménou nejvyššího stupně .cz ( www.topshop.cz ) užívanou tímto hlavním konkurentem pro provozování vlastního internetového obchodu v rámci hypertextového aktivního odkazu (ve znění „!!! KOMPLETNÍ NABÍDKA TOP SHOP !!!“) umístěného na internetových stránkách z hlediska obsahu optimalizovaných pro vyhledávání při zadání klíčových slov „TOP SHOP“ ve vyhledávačích dostupných na internetu, které jsou navíc provozovány pod doménou obsahující toto slovní označení lišící se od domény hlavního konkurenta pouze tím, že předmětné slovní označení je užito jako doména třetího stupně a mezi ni a doménu nejvyššího stupně je vsunuta nenápadná doména druhého stupně o dvou písmenech ( www.topshop.hu.cz ), když přitom zmíněný hypertextový odkaz vede přímo do internetového obchodu takového jiného soutěžitele?
4. Může soud odmítnout ochranu zapsané slovní ochranné známky Společenství (TOP SHOP TV, č. zápisu 2920403) s odůvodněním, že tato nebyla žalovaným užívána v přesně zapsané podobě, ale pouze ve zkráceném znění (TOP SHOP), když tato odchylka na podstatě ochranné známky nic nemění a označení užívané žalovaným obsahovalo první dva hlavní, dominantní a nejdelší slovní prvky a když byl vynechán pouze nejkratší třetí slovní prvek v pořadí, který tvoří pouze slovní dovětek bez většího významu?
Důvodnost dovolání žalobkyně spatřují v naplnění podmínek §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle dovolatelek je třeba v první řadě posoudit, jestli jednání žalovaných naplňuje podmínky generální klauzule podle §44 odst. 1 obch. zák. Všechny žalované jsou v soutěžním vztahu k žalobkyním. Jejich jednání je způsobilé přivodit žalobkyním újmu – uživatel, který vyhledává slovní spojení „topshop“, nemusí sice mít zájem o nákup v internetovém obchodě žalobkyně a), ale evidentně má zájem tyto stránky navštívit. Pokud však klikne na odkazy na stránky www.topshop.hu.cz nebo www.topshop.ic.cz a následně na variantu odkazu „!!! KOMPLETNÍ NABÍDKA TOP SHOP !!!“, který je jediným aktivním prvkem těchto stránek a nelze tedy, než se vrátit či na takový odkaz kliknout, což vede k přesměrování na stránky žalovaných. Ne každý uživatel je přitom dostatečně pozorný, aby zaregistroval, že ve skutečnosti byl přesměrován na zcela jiný internetový obchod, než který hledal. V posuzovaném případě je to umocněno tím, že první dvě žalované mají stejný předmět podnikání jako žalobkyně a při prezentaci výrobků používají velmi podobných hesel, grafických symbolů a barev. Pro posouzení rozporu s dobrými mravy soutěže je klíčové nezapsané slovní označení ve znění „top shop“, které žalobkyně a) dlouhodobě užívá v obchodním styku při propagaci jí prodávaných výrobků. Žalobkyně nesouhlasí se závěry Úřadu průmyslového vlastnictví a soudu prvního stupně a soudu odvolacího o tom, že označení „top shop“ nemá rozlišovací způsobilost. Na užívání předmětného označení je třeba nahlížet i z pohledu práva nekalé soutěže. Jakékoli označení, tedy i označení bez rozlišující schopnosti, není možné užívat v rozporu s dobrými mravy soutěže. Konkrétně z povahy ustanovení §47 písm. b) obch. zák. vyplývá, že „zvláštní označení podniku nebo obchodních materiálů podniku“ je nutno vykládat šířeji než „nezapsané označení“ ve smyslu §7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „OchrZ“) – viz též: Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, str. 186: „Pokud jde o označení, které je svým významem předmětem obecného užívání, zpravidla nebude předmětem ochrany; může se jím však stát, jestliže se jako příznačné pro určitý podnik prosadilo, např. dlouhodobým užíváním.“
Soud prvního stupně a odvolací soud se zabývaly označením „top shop“ pouze z pohledu zákona o ochranných známkách, nikoli z pohledu souladu s dobrými mravy soutěže a obchodního zákoníku ve smyslu §47 písm. b). Toto ustanovení podle žalobkyň poskytuje širší ochranu všem „zvláštním označením“, nejen ochranným známkám či nezapsaným označením dle §7 odst. 1 písm. g) OchrZ.
Napadené jednání žalovaných nespočívá v pouhém faktu, že užívaly označení „top shop“, ale i ve způsobu užívání, kdy pomocí odkazů na své stránky uvádějí spotřebitele v omyl a snaží se předstírat, že se jedná o nabídku obchodu TOP SHOP provozovaného žalobkyní a).
Jednání žalovaných je nutno posuzovat i z hlediska prostředí internetu a používání internetových vyhledávačů. Jedním z rozšířených způsobů optimalizace internetových stránek v době podání žaloby bylo zvýšení počtu použití klíčových slov v textu na stránce. Žalobkyně a) užívá k propagaci zmíněnou kombinovanou ochrannou známku č. 436957 „TOP SHOP“, a to jak tiskem, kde je znázorněna graficky, tak v televizní reklamě, kde je znázorněna graficky a v audio stopě několikrát přečtena ve slovním znění „top shop“. Pokud takovou tiskovou či televizní reklamu zhlédne průměrný spotřebitel a následně bude chtít navštívit internetové stránky žalobkyně a), učiní tak ve většině případů zadáním slovního spojení „top shop“. Díky optimalizaci stránek se však takovému spotřebiteli zobrazí na čelných místech seznamu odkaz na stránky žalovaných. Dle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (např.: C-236/08, C-278/08, C-558/08) je užití slovních prvků tvořících ochranné známky, a dokonce i označení pouze podobných či označení s drobnými pravopisnými chybami, v rámci klíčových slov pro placenou reklamu na internetových vyhledávačích užíváním ochranné známky a jako takové je možné pouze v případě, že zadavatel reklamy má k takovému užívání ochranné známky právní titul, jinak se jedná o užití neoprávněné. Tento závěr je pak možné analogicky použít i na optimalizaci stránek provedené za tím účelem, aby se odkaz na stránky jednoho soutěžitele zobrazil tehdy, když uživatel zadá do vyhledávacího pole klíčová slova odpovídajících znění slovních prvků ochranné známky jiného soutěžitele. Žalované své stránky optimalizovaly cíleně, což vyplývá mimo jiné i z faktury předložené první žalovanou v rámci žaloby proti žalobkyni a) a společnosti Studio Moderna SA, Via Pretorio 22, CH-6900 Lugano, Švýcarská konfederace, podané k Městskému soudu v Praze dne 29. 8. 2012. První žalovaná touto novou žalobou sama přiznává, že optimalizovala stránky na klíčová slova „top shop“. Nejenže tak žalované přiznávají, že zasáhly do práv žalobkyň k ochranným známkám, ale především jednaly nekalosoutěžně, když upravovaly svoje internetové stránky tím způsobem, aby se zobrazily tehdy, když uživatel zadal do internetového vyhledávače slovní prvky tvořící ochrannou známku žalobkyň.
Odvolací soud se vůbec nevypořádal s otázkou, jestli nekalosoutěžním jednáním není ani cílená a zjevná optimalizace internetových stránek pro vyhledávání slovních prvků ochranné známky jiného soutěžitele, tedy ovlivnění výsledků vyhledávání ve vyhledavači nekalým způsobem.
Rovněž užití prvků ochranné známky v doménovém jméně považují dovolatelky za užití ochranné známky. První dvě žalované zaregistrovaly domény třetího stupně topshop.hu.cz a topshop.ic.cz, pod kterými provozovaly vlastní internetové stránky odkazující na jejich vlastní stránky – obchod se zbožím totožných tříd, pro které je zapsána kombinovaná ochranná známka č. 436957 „TOP SHOP“. Třetí žalovaná takové jednání umožnila a strpěla. Toto jednání porušuje práva k uvedené ochranné známce, neboť jde o užívání označení shodného s ochrannou známkou pro shodné výrobky, pro které je tato ochranná známka zapsána. Zároveň je takové jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, přičemž je způsobilé přivodit žalobkyním újmu.
Soud prvního stupně a odvolací soud se otázkou použití slovních prvků kombinované ochranné známky v rámci doménového jména vůbec nezabývaly a z tohoto důvodu věc nesprávně právně posoudily.
Odvolací soud odmítl poskytnout ochranu slovní ochranné známce Společenství č. 2920403 ve znění „TOP SHOP TV“ s tím, že slovní spojení „top shop“ není způsobilé zasáhnout do ochranných známek žalobců, přičemž ovšem zcela pominul, že toto slovní spojení tvoří podstatnou část výše uvedené ochranné známky a že žalované při užívání této ochranné známky odstranily pouze část jejího znění v rozsahu zkratky „TV“, která tvoří pouhý dovětek chráněného označení.
První dvě žalované ve vyjádření k dovolání vyslovily názor, že otázky formulované žalobkyněmi byly srozumitelně vyřešeny odvolacím soudem.
Přesto k těmto otázkám zaujaly stanovisko.
Ad 1. mají za to, že slovní spojení „TOP SHOP“ má nízkou rozlišovací způsobilost a toto se nemění ani v důsledku tvrzeného dlouholetého užívání slovního spojení žalobkyněmi.
Ad 2. žalobkyně dosud neprokázaly masivní užívání zvláštního označení, což jim v rozhodnutí připomněl i Vrchní soud v Praze.
Ad 3. je zřejmé, že slova „top“ a „shop“ budou u soutěžitelů hojně využívána. Z důvodu obecnosti nelze udělit právo k jejich užívání jen jednomu subjektu.
Ad 4. je ochrana ochranné známce poskytnuta v podobě, v jaké je zapsána. Skupina znaků „TV“ je stejně tak součástí známky, nehledě na počet písmen, netvoří pouze doplněk a „TOP SHOP“ nejsou dominantními částmi. Po vypuštění „TV“ zůstává v označení pouze slovní spojení „TOP SHOP“, které má velmi nízkou rozlišovací způsobilost a proto daná ochranná známka může požívat ochrany pouze v její plné zapsané podobě.
Žalované nepovažují dovolání za přípustné, když k tomu odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (usnesení ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3005/2008, usnesení ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 1667/2005, usnesení ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1312/2005). Žalované mají za to, že předmětná věc obsahuje právní otázky, které byly zdejšími soudy opakovaně řešeny a napadené rozhodnutí jejich praxi respektuje. Žalovaní souhlasí s názory nižších soudů. Podle názoru žalovaných žalobci nenapadají závěr nižších soudů o tom, že žalobkyně neprokázaly rozlišovací způsobilost a tudíž vznik práva k nezapsanému označení TOP SHOP.
Žalované s žalobkyněmi souhlasí v tom, že ochranu zvláštního označení podniku dle ustanovení §47 písm. b) obch. zák. je třeba vykládat šířeji než institut nezapsaného označení ve smyslu zákona o ochranných známkách s tím, že obecně užívané označení se může stát příznačným pro podnik, jak uvádí komentář k obchodnímu zákoníku. Nicméně v předmětné věci nebyla splněna podmínka získání rozlišovací způsobilosti/příznačnosti označení TOP SHOP pro žalobkyně ve vztahu k veřejnosti. K tomuto závěru došly soud prvního stupně a odvolací soud bez ohledu na zákon o ochranných známkách, úvahy o ochraně dle §47 obch. zák. jsou tak irelevantní. Pokud určité označení není příznačné pro žádný subjekt a je generické a všeobecně užívané, pak je z principu nemožné, aby mohlo být užíváno v rozporu s dobrými mravy soutěže. Zároveň v situaci, kdy je označení všeobecně užívané, lze stěží tvrdit, že může jeho užívání poškozovat právě žalobkyně.
S argumentací žalobkyň rozporem s judikaturou Soudního dvora Evropské unie žalované nesouhlasí a poukazují na odůvodnění soudu prvního stupně a soudu odvolacího, která považují za správná. Argumentace žalobkyň je irelevantní, neboť žalobkyně vycházejí z předpokladu, že jsou oprávněnými držitelkami ochranné známky, která byla neoprávněně použita žalovanými, resp. že práva žalobkyň k označení TOP SHOP jsou žalovanými porušována. Žalobkyně dále vycházejí ze skutečnosti, která byla nižšími soudy odmítnuta jako neprokázaná, tj. vznik práv k prostému slovnímu označení TOP SHOP na základě jeho užívání žalobkyněmi. Napadené rozhodnutí je v souladu se stávající judikaturou a jeho právní posouzení věci je správné, dovolání je tudíž nepřípustné a nedůvodné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnými osobami řádně zastoupenými advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda soud může odmítnout ochranu zapsané slovní ochranné známky Společenství s odůvodněním, že tato nebyla žalovanou užívána v přesně zapsané podobě, ale pouze ve zkráceném znění (TOP SHOP).
Dovolání však není důvodné.
Podle §44 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu) je nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.
Podle §47 obch. zák. je vyvolání nebezpečí záměny:
a) užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem,
b) užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků),
c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil,
pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele.
Podle §1 OchrZ ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.
Podle §4 písm. b) OchrZ se do rejstříku (ochranných známek) nezapíše označení, které nemá rozlišovací způsobilost.
Podle §8 odst. 2 OchrZ nestanoví-li tento zákon jinak (§10 a 11), nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat
a) označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána,
b) označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou,
c) označení shodné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, avšak jde o ochrannou známku, která má dobré jméno v České republice, a jeho užívání by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu.
Podle čl. 4 nařízení Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství, tj. nařízení účinného v době podání žaloby, ochrannou známkou Společenství může být jakékoliv označení schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho balení, pokud jsou způsobilá rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků.
Podle čl. 9 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství, z ochranné známky Společenství vzniká jejímu majiteli výlučné právo. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat bez jeho souhlasu v obchodním styku:
a) označení totožné s ochrannou známkou Společenství pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro které je ochranná známka Společenství zapsána;
b) označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou Společenství a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou Společenství a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti včetně nebezpečí asociace mezi označením a ochrannou známkou;
c) označení totožné s ochrannou známkou Společenství nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka Společenství zapsána, pokud jde o ochrannou známku, která má v rámci Společenství dobré jméno a pokud by užívání tohoto označení bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky Společenství nebo jim bylo na újmu.
Zcela totožnou úpravu obsahují i ustanovení čl. 4 a čl. 9 nařízení Rady (ES) č. 207/2009, o ochranné známce Společenství, které s účinností od 13. dubna 2009 nahradilo nařízení Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství, a které bylo účinné v době vydání rozsudku odvolacího soudu (dále jen „Nařízení“).
První část argumentace dovolatelek vychází z názoru, že užívání označení „top shop“ a jeho variant (s pomlčkou, bez mezery) způsobem, jak je prováděly žalované, bylo jednáním nekalosoutěžním.
Aby jednání žalovaných bylo jednáním nekalosoutěžním, musí naplňovat všechny znaky uvedené v ustanovení §44 odst. 1 obch. zák., tedy generální klauzule nekalé soutěže. Těmito znaky jsou: jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům.
Je zřejmé, že jednání žalovaných bylo vedeno soutěžním záměrem, tedy záměrem dosáhnout zisk či jiný prospěch na trhu (šlo o jednání, které zasáhlo do sféry jiného soutěžitele), tudíž šlo o jednání v hospodářské soutěži – byla tak naplněna první podmínka generální klauzule nekalé soutěže.
Rovněž je nepochybné, že byl naplněn i třetí znak generální klauzule, neboť jednání žalovaných bylo způsobilé přilákat určitou část spotřebitelů zajímajících se o určitý druh zboží a služeb, tudíž mohlo způsobit újmu jiným soutěžitelům nabízejícím obdobné zboží a služby.
Je nutno však ještě posoudit, zda jednání žalovaných bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže. V případě dobrých mravů soutěže jde o zvláštní kategorii odlišnou od dobrých mravů jako takových a spjatou s principy poctivého hospodářského a obchodního styku. Soutěžení na trhu připouští určitou míru agresivity, avšak ani zde se nelze dopouštět jednání, které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující nebo předstupuje před spotřebitele a zákazníky s klamavými reklamami či balením a značením výrobků.
V daném případě lze z povahy věci uvažovat o parazitování či klamavosti jednání žalovaných. Aby jednání žalovaných mohlo být klamavé (tedy v důsledku užívání určitého označení vyvolávající dojem o spojení s činností či zbožím dovolatelek) či parazitující na označení používané dovolatelkami, je třeba, aby k takovému označení měly dovolatelky (resp. jedna z nich) zvláštní právo (právo k ochranné známce) či aby takové označení bylo pro ně příznačné.
Podle odborné literatury lze příznačnost chápat tak, že zákaznické kruhy spojují představu určitého podniku s určitým označením nebo s určitou úpravou výrobků atd. (Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Linde, 2003, text k ustanovení §47 ObchZ). U označení, která jsou svým významem předmětem obecného užívání a mají tedy nízkou rozlišovací způsobilost (jako je tomu v případě posuzovaného slovního označení „top shop“ a jeho variant), není získání příznačnosti vyloučeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. 32 Cdo 3367/2007). I označení, v nichž se uplatňují pojmy z běžné slovní zásoby, mohou získat tzv. „secondary meaning“ (druhotný význam) a být spojována jen s určitým soutěžitelem nebo jeho produkty (Čada, K., Hajn, P., Horáček, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání. Praha : C. H. Beck 2005, s. 407).
Oproti označením s vyšší mírou rozlišovací způsobilosti je však nutno požadovat, aby takové obecné označení bylo ve vztahu k soutěžiteli po delší dobu přiměřeně užíváno a propagováno. Vztah mezi obecností označení a intenzitou jeho užívání a propagace musí být vztahem nepřímé úměry – tedy pokud má soutěžitel zájem, aby se jím užívané obecné označení stalo pro něj příznačné, musí je tím více a déle propagovat a užívat, čím menší je rozlišovací způsobilost označení. Příznačnost je takto třeba získat dříve, než je pro stejné označení získána ve vztahu k jinému soutěžiteli.
Jak vyplývá z rozhodnutí soudu prvního stupně, žalobkyněmi nebylo naplnění těchto podmínek pro získání příznačnosti prokázáno („Žalobci navíc k tvrzenému dlouhodobému užívání tohoto označení s prioritou ve vztahu k žalovaným a dalším soutěžitelům nepředložily žádný relevantní důkaz, když faktury z roku 2007 nemají z tohoto hlediska žádnou vypovídací hodnotu.“). Jelikož označení nebylo pro žádnou z žalobkyň příznačné, nebylo v tomto směru, s ohledem na výše uvedené, jednání žalovaných v rozporu s dobrými mravy soutěže a tudíž nešlo o jednání nekalosoutěžní.
Pro posouzení věci z hlediska práv k ochranné známce je třeba na danou věc, s ohledem na zásadu loajality (čl. 4 Smlouvy o Evropské unii) a tedy nutnost eurokonformního výkladu, vztáhnout závěry Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) učiněné v obdobných věcech, neboť zákon o ochranných známkách transponuje do českého právního řádu příslušné předpisy Evropské unie (resp. v rozhodné době Evropských společenství), mimo jiné v rozhodné době účinnou směrnici Rady č. 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (dále jen „Směrnice“). Směrnici s účinností od 22. listopadu 2008 nahradila směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, která ve svém čl. 5 obsahuje totožnou úpravu jako Směrnice.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění, žalobkyně b) je vlastnicí ochranných známek: mezinárodní kombinované č. 742982A TOP SHOP; slovní ochranné známky Společenství ve znění „TOP SHOP TV“ č. 2920403, obrazové ochranné známky Společenství č. 3381555 TOP SHOP TV. Žalobkyně a) je vlastnicí kombinované ochranné známky ÚPV č. 436957 TOP SHOP. Žalované však neužívaly označení přesně odpovídající těmto ochranným známkám, nýbrž pouze slovní označení „TOP SHOP“ (v různých variantách, mj. ve spojení „Top Home Shop“).
Soudní dvůr Evropské unie při výkladu článku 5 Směrnice (tomuto článku odpovídají §8 OchrZ a článek 9 Nařízení) již vícekrát judikoval, že označení je totožné s ochrannou známkou pouze tehdy, pokud beze změn či doplňků přebírá všechny prvky tvořící ochrannou známku nebo pokud jsou celkově rozdíly natolik bezvýznamné, že je průměrný spotřebitel nepostřehne (rozsudek ze dne 20. března 2003, LTJ Diffusion, C-291/00; rozsudek ze dne 25. března 2010, Die BergSpechte Outdoor Reisen v. Günter Guni, C-278/08).
Slovní označení „TOP SHOP“ je výrazným prvkem výše specifikovaných kombinovaných ochranných známek (národní a mezinárodní), ovšem bez provedení tohoto textu ve specifickém vyobrazení nelze dovodit, že by šlo o bezvýznamný rozdíl oproti ochranné známce, který by spotřebitel nepostřehl. Při vypuštění grafické stránky kombinované ochranné známky totiž zůstává pouze označení s velmi vysokou mírou obecnosti, které neplní funkce ochranné známky, kterými se v souladu s judikaturou SDEU (již výše zmíněný rozsudek Die BergSpechte Outdoor Reisen v. Günter Guni; rozsudek ze dne 18. června 2009, L’Oréal, C-487/07; rozsudek ze dne 23. března 2010, ve spojených věcech Google a Google France, C-236/08 až C-238/08) rozumí jednak základní funkce ochranné známky, jíž je zaručit spotřebitelům původ výrobku nebo služby, jednak i její další funkce, jako je zejména funkce zaručení kvality tohoto výrobku či této služby, anebo funkce sdělovací, investiční či reklamní. Tyto funkce by označení s velmi vysokou mírou obecnosti mohlo plnit pouze v případě, že by si osoby, jimž je působení takového označení určeno, tedy zejména zákazníci, takové označení spojovali s představou určitého podniku, služby, zboží atd. – jinými slovy, pokud by takové označení bylo pro soutěžitele příznačné. Jak bylo výše vysvětleno, (slovní) označení „TOP SHOP“ není pro žádnou z žalobkyň příznačné. Použití slovního označení „TOP SHOP“ tak nebylo použitím označení totožného s kombinovanými ochrannými známkami žalobkyň.
Slovní označení „TOP SHOP“ je většinovým prvkem výše specifikované slovní ochranné známky Společenství. Nicméně vzhledem k vysoké míře obecnosti uvedeného slovního označení, lze dojít k závěru, že právě ona poslední a minoritní část slovní ochranné známky Společenství (slovo „TV“) činí slovní označení „TOP SHOP TV“ způsobilým být předmětem ochrany jako zapsaná ochranná známka (srov. čl. 4 i. f. Nařízení). Po vypuštění slova „TV“ totiž opět zůstává pouze označení s velmi vysokou mírou obecnosti, které neplní funkce ochranné známky. Ze stejných důvodů jako v případě kombinovaných ochranných známek nebylo použití slovního označení „TOP SHOP“ použitím označení totožného se slovní ochrannou známkou „TOP SHOP TV“.
Co se týče obrazové ochranné známky Společenství č. 3381555 TOP SHOP TV, touto je chráněno grafické zobrazení, které ovšem žalované nijak neužívaly, nemohlo tedy dojít k užití označení totožného s uvedenou obrazovou ochrannou známkou společenství.
Žalované tedy užívaly (třetí žalovaná umožnila užívat) označení nikoliv totožné s ochrannými známkami žalobkyň, proto nemohlo dojít k porušení §8 odst. 2 písm. a) OchrZ, resp. čl. 9 odst. 1 písm. a) Nařízení. Žalované užívaly označení ochranné známce pouze podobné. V takovém případě připadá v úvahu pouze porušení §8 odst. 2 písm. b) OchrZ, resp. čl. 9 odst. 1 písm. b) Nařízení. K tomu by mohlo dojít v případě, kdy by použití označení vyvolávalo nebezpečí záměny s ochrannými známkami žalobkyň. Nebezpečí záměny představuje nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených (viz výše zmíněný rozsudek SDEU Die BergSpechte Outdoor Reisen v. Günter Guni, či dále rozsudky SDEU ze dne 6. října 2005, Medion, C-120/04, ze dne 10. dubna 2008 Adidas a Adidas Benelux, C-102/07). Aby se veřejnost mohla domnívat, že dotčené výrobky či služby propagované pod označením podobným ochranné známce pocházejí od soutěžitele, kterému náleží ochranná známka (v tomto případě ochranným známkám žalobkyň), je především třeba, aby takové označení bylo způsobilé vyvolat alespoň asociaci s ochrannou známkou žalobkyň. Takovou asociaci může vyvolat i označení s velmi vysokou mírou obecnosti, jakým je označení „TOP SHOP“, avšak je nutno brát v potaz, že toto označení může pro svou obecnost vést k asociaci s jinými označeními, nikoliv pouze k asociaci s ochrannými známkami žalobkyň. Tento závěr je rovněž nutno korigovat zohledněním smyslu úpravy ochranných známek. Tím je poskytnutí ochrany distinktivním označením, tedy označením způsobilým rozlišit činnost jednoho soutěžitele od druhého, usnadnit mu budování dobré pověsti výrobků a služeb apod. Za situace, kdy došlo k odepření registrace slovního označení „TOP SHOP“ pro jeho nízkou rozlišovací způsobilost (přičemž Nejvyšší soud z tohoto rozhodnutí podle §135 odst. 2 o. s. ř. vychází a ztotožňuje se s ním), by tak bylo proti smyslu právní úpravy ochranných známek, aby tomuto označení byla poskytnuta známkoprávní ochrana podle §8 odst. 2 písm. b) OchrZ, resp. čl. 9 odst. 1 písm. b) Nařízení.
Z uvedeného vyplývá, že jednání žalovaných neznamenalo porušení práv k ochranným známkám žalobkyň, zároveň nešlo o nekalou soutěž způsobenou porušením práva k ochranné známce.
Nekalým soutěžním jednáním či narušením práv k ochranným známkám žalobkyň nebylo ani používání označení „topshop“ přímo v internetové doméně třetího řádu. Jak bylo vysvětleno, označení „top shop“ a jeho varianty není označením, které by bylo pro žalobkyně příznačné a není ani označením, kterému by bylo možno poskytnout ochranu poskytovanou ochranným známkám. Zároveň nelze vyloučit jiné soutěžitele z užívání obecného označení, nepříznačného pro žádného soutěžitele, v jejich doménách. Je tak na soutěžiteli, který si registruje doménu, aby pro její znění zvolil takový název, který nebude natolik obecný, aby mu bylo možno odepřít ochranu.
Přijetí opačného závěru by znamenalo, že by bylo možno efektivně omezit ostatní soutěžitele v užívání výrazů běžně užívaných. Při užití argumentu ad absurdum by soutěžitel, který by si jako první zaregistroval určitý počet domén druhého stupně pod nejvyšší doménou .cz, mohl s poměrně nízkými náklady vyloučit ostatní soutěžitele z možnosti registrace domén s různými výrazy běžně používanými v obchodě – tak například registrací domény „shop.cz“ by byla pro stejnou oblast podnikání vyloučena registrace domény „shop.com“, „shop.sk“, „shop.eu“ či „shop.ic.cz“ – přičemž je zřejmé, že slovo odpovídající českému slovu „obchod“ nelze z užívání jinými soutěžiteli v jejich doménách vyloučit.
Co se týče argumentace dovolatelek hodnocením důkazů upatněných v řízení zahájeném u Městského soudu v Praze dne 29. 8. 2012, je nutno tuto argumentaci odmítnout, neboť jí ve věci samé uplatňují nové skutečnosti nebo důkazy (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají první a druhá žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 4 000 Kč [§1 odst. 2, věty první, §6 odst. 1, §7, §9 odst. 3 písm. d) a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), po přičtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 903 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem ve výši 5 203 Kč. Třetí žalované náklady dovolacího řízení nevznikly.
Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení §151 odst. 2 věty první o. s. ř. by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle §147 a §149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle §151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost stanovenou tímto rozsudkem, mohou se první a druhá žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu