ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2499.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 2499/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně ANMA, spol. s r. o. , IČO 43001475, se sídlem Praha 3, nám. W. Churchilla 2, zastoupené Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem Praha 3, Vinohradská 126, proti žalovanému Bytovému družstvu Hadovka , IČO 00540901, se sídlem Praha 6, Evropská 35/1691, zastoupenému JUDr. Marillou Kokešovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Husitská 344/63, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 388/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2013, č.j. 23 Co 315/2013-305, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 12. 2013, č.j. 23 Co 315/2013-332, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 52.500,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku porušení nájemní smlouvy ze dne 25. 10. 2000, na základě níž měla být umístěna světelná reklama na střeše bytového domu žalovaného.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 9. 2013, č.j. 23 Co 315/2013-305, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 12. 2013, č.j. 23 Co 315/2013-332, potvrdil výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 4. 2013, č.j. 28 C 388/2004-272, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 52.500,- Kč ode dne 15. 12. 2004 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy všech stupňů 86.637,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež odůvodnil nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem. Uvádí, že dovolání obsahově navazuje na jeho dovolání podané proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2013, č.j. 23 Co 518/2012-258, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolací důvody uplatněné v dovolání proti uvedenému rozhodnutí označuje dovolatel za totožné s důvody dovolání směřující do výroku o příslušenství pohledávky a výroku o náhradě nákladů řízení. Jelikož podle dovolatele co do právního základu nesvědčí žalobkyni právo na náhradu škody, nevznikla žalovanému ani povinnost k placení úroků jako příslušenství pohledávky, a žalovanému nelze uložit ani povinnost k náhradě nákladů řízení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud buď zrušil všechna rozhodnutí vydaná ve věci samé, včetně rozhodnutí o příslušenství pohledávky a náhradě nákladů řízení, a žalobu zamítl, nebo pouze tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 16. 9. 2013, bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012, čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřuje; pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněná na webových stránkách Ústavního soudu).
Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání jej vyzvat (§243b o. s. ř.). Dovolatel však nezbytné náležitosti v dovolání neuvedl, ani o ně dovolání v dovolací lhůtě nedoplnil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Pouhý poukaz dovolatele na závislost výroků obsažených v napadeném rozhodnutí na jiném rozhodnutí rovněž napadeném dovoláním zákonné náležitosti dovolání nenaplňuje.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu