ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2819.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 2819/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. D. , zastoupené Mgr. Janem Drozdem, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 3067, proti žalovaným 1) Z. J. , a 2) JUDr. J. M. , o 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 EC 260/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, ze dne 24. 4. 2013, č. j. 59 Co 358/2012-199, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 24. 4. 2013, č. j. 59 Co 358/2012-199, se s výjimkou výroku III. o odmítnutí odvolání, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 28 EC 260/2011-140, bylo oběma žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 150.000,- Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 14. 5. 2011 do zaplacení, žaloba co do částky 150.000,- Kč s úrokem z prodlení byla zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a vůči státu. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci dne 19. 12. 2010 uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě, podle níž měla žalobkyně od žalovaných koupit nemovitosti v obci P. za kupní cenu 1.450.000,- Kč. Téhož dne žalobkyně uzavřela smlouvu o budoucí smlouvě kupní s budoucím kupujícím Ing. T. Č. o prodeji těchto nemovitostí za kupní cenu 1.650.000,- Kč. Žalované dne 13. 1. 2011 převedly nemovitosti do vlastnictví třetí osoby (P. S.) za kupní cenu 1.750.000,- Kč a téhož dne byla tato kupní smlouva vložena do katastru nemovitostí. Soud dovolil, že převodem vlastnického práva k předmětným nemovitostem na třetí osobu porušily obě žalované sjednanou smluvní povinnost a žalobkyni tak vznikla škoda spočívající v hodnotě rozdílu mezi kupní cenou a smluvenou se žalovanými ve výši 1.450.000,- Kč a hodnotou nemovitostí, jež byla zjištěna znaleckým posudkem ve výši 1.600.000,- Kč. Dovodil, že částka rozdílu 150.000,- Kč představuje ušlý zisk na straně žalobkyně, která nenabyla vlastnictví k nemovitostem, ačkoliv to bylo očekávatelné a po právu sjednané, a tím se nezvětšil její majetkový stav o hodnotu daných nemovitostí. Ve zbytku, tj. co do dalších 150.000,- Kč žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že o tuto částku by se majetková sféra žalobkyně zvýšila, a pokud žalobkyně vycházela z kupní ceny, za kterou žalované prodaly nemovitosti P. S., šlo o sjednanou cenu mezi nimi, nikoliv o hodnotu nemovitosti, a jejich zisk z prodeje není ušlým ziskem žalobkyně.
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Brně – pobočku ve Zlíně rozsudkem ze dne 24. 4. 2013, č. j. 59 Co 358/2012-199, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil, ve vyhovujícím výroku jej změnil tak, že žalobu na zaplacení 150.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, odvolání žalobkyně do vyhovujícího výroku odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně porušení povinností žalovaných ze smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené se žalobkyní, nepřisvědčil však jeho závěru o nároku žalobkyně na náhradu škody. Po doplnění dokazování dovolil, že žalobkyně má sice právo na náhradu škody ve výši rozdílu mezi obecnou cenou nemovitostí a cenou sjednanou žalovanými s ní ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní, avšak žalobkyně požaduje nahradit škodu ve výši rozdílu mezi kupní cenou sjednanou se žalovanými (1.450.000,- Kč) a cenou, za níž žalované prodaly nemovitosti jinému (1.750.000,- Kč). Uzavřel, že se soud prvního stupně odchýlil od tvrzení žaloby, tj. co za škodu žalobkyně považuje, a o své vůli rozhodl o škodě, která vychází z odlišného skutku, než byl uplatněn žalobkyní. Žalobkyni tak nemohla vzniknout jí tvrzená škoda ve výši rozdílu kupních cen, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mohla důvodně očekávat, že by za uvedenou částku předmětné nemovitosti prodala, a nemohla očekávat ani zisk v rozdílu kupních cen sjednaných v její smlouvě o smlouvě budoucí a v kupní smlouvě sjednané mezi žalovanými a třetí osobou, když tomu bránil závazek žalobkyně převést nemovitosti nabyté od žalovaných na dalšího kupujícího za částku 1.650.000,- Kč. Pro nedostatek jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, a to vzniku škody, neshledal žalobu důvodnou.
Rozsudek odvolacího soudu, vyjma výroku o odmítnutí odvolání, napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. odůvodňuje tím, že se při hodnocení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1415/2006 a 25 Cdo 1294/2001, v nichž za ušlý zisk je považován ušlý majetkový přínos v hodnotě rozdílu mezi smluvenou kupní cenou a hodnotou nemovitostí. Odvolací soud zamítl její nárok na náhradu ušlého zisku s tím, že neprokázala, že za nerušeného běhu událostí by získala výhodnou kupní cenu od třetí osoby, která nemovitosti koupila od žalovaných. Dovozuje, že nabídkou koupě od dvou zájemců bylo prokázáno, že nemovitost měla vyšší tržní hodnotu, než jak stanovil znalec, a i v případě, že by nedošlo k prodeji ani jednomu ze dvou zájemců (Č., S.), byla krácena o zisk představující rozdíl mezi kupní cenou, kterou si jako kupující vyjednala, a reálnou hodnotou nemovitosti. Je přesvědčena, že reálnou hodnotu nemovitostí v daný čas vyjádřil kupující P. S. ve své nabídce ke koupi a pokud by on nemovitost nekoupil, tak už sám fakt, že nemovitost tuto vyšší cenu měla, znamená, že v majetkové sféře žalobkyně nedošlo k rozmnožení. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalované ve vyjádření k dovolání uvedly, že žalobkyní popsaný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování. Vzhledem ke smlouvě s Ing. Č. není možno usuzovat, že si žalobkyně chtěla předmětnou nemovitost ponechat, a jak vyplynulo z provedených důkazů, k žádnému jednání o následném prodeji P. S. nedošlo, navíc žalobkyně byla vázána smlouvou s Ing. Č. Mají za to, že odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil a navrhly odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 24. 4. 2013, tj. po účinnosti zákona 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov čl. II. bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř. a je přípustné podle §237 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolání žalobkyně obsahuje vymezení dovolacího důvodu (§241a o. s. r.) a splňuje podmínky přípustnosti podle §237 o. s. ř. Názor odvolacího soudu na právní otázku ušlého zisku v jeho rozhodnutí je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, na niž ostatně soud prvního stupně poukázal a z níž vyplývá, že charakter ušlého zisku může mít i majetková újma spočívající v tom, že nedošlo k nabytí vlastnického práva poškozeného k nemovitostem, jež měly být na něj převedeny budoucí kupní smlouvou, což vedlo k jiným právním poměrům účastníků. Ušlý majetkový přínos je dán rozdílem mezi smluvenou kupní cenou a hodnotou nemovitostí, neboť tím, že poškozený nemovitosti nenabyl, nezvětšil se jeho majetkový stav, ačkoliv bylo možno důvodně očekávat, že koupí nemovitostí k očekávanému majetkovému přírůstku dojde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze den 25. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1294/2001, publikované v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 1727, svazek 24, ročník 2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1415/2006). Charakter ušlého zisku může mít ovšem i majetková újma spočívající v tom, že nedošlo ke sjednanému prodeji koupené věci, a žalobkyni tak ušel majetkový přínos v hodnotě smluvené kupní ceny, pokud to bylo možno důvodně očekávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 902/2008).
Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu věci, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel a z něhož je povinen vycházet i dovolací soud, uvedený právní názor se uplatní i v dané věci. Jestliže tvrzený budoucí zisk z prodeje předmětných nemovitostí za vyšší cenu P. S. nebyl prokázán, výše zisku, o nějž žalobkyně přišla v důsledku porušení závazku žalovaných ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě, se stanoví bez ohledu na případné hypotetické možnosti následného spekulativního nakládání s pozemky. Závěr odvolacího soudu, že žalobkyně nemohla očekávat zisk ve výši rozdílu mezi kupní cenou v její smlouvě se žalovanými a kupní cenou ve smlouvě žalovaných s P. S., však nemění nic na tom, že základ nároku žalobkyně na náhradu ušlého zisku je dán, neboť žalované svým jednáním porušily smlouvu uzavřenou se žalobkyní, která tak nenabyla do svého vlastnictví nemovitosti za smluvenou cenu, a tím jí vznikla újma, jejíž výše se zásadně odvíjí od obecné (obvyklé) hodnoty majetku, popř. od reálně dosažitelné ceny za sjednaný prodej Ing. Č., je-li prokázán. Je-li základ nároku dán, zjištění jeho výše je otázkou skutkovou (srov. též §136 o. s. ř.). Otázku výše nároku na náhradu škody nelze ztotožňovat s otázkou vzniku škody a v dané věci se nejedná ani o uplatnění nároku z jiného skutku, jak uvedl odvolací soud.
Ze shora uvedeného vyplývá, že právní názor, z něhož vycházel odvolací soud při posouzení vzniku ušlého zisku žalobkyně, není správný. Z tohoto důvodu shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu věcně nesprávným, a proto jej zrušil včetně závislých nákladových výroků a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g o. s .ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu