ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1289.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1289/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v exekuční věci oprávněné Steinecker & Steinecker Wirtschaftstreuhand und Steuerberatung GmBh , se sídlem v Rakousku, Gröbming, Schulstrasse 453, zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Musorgského 1077/14, proti povinné Mgr. J. V. , zastoupené JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem v Novém Hrozenkově 843, pro 3.855,16 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 11 EXE 701/2011, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 56 Co 439/2013-182, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Povinná podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 15. 11. 2013, č. j. 56 Co 439/2013-182, jímž potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 6. 2013, č. j. 11 EXE 701/2011-161, kterým zamítl návrh povinné došlý soudu dne 30. 7. 2012 na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 5. 12. 2011, č. j. 11 EXE 701/2011-22 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 4. 2012, č. j. 56 Co 158/2012-41.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.”, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř., ani to, že „právní otázka vyřešená odvolacím soudem má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Žádost, aby „vyřešená právní otázka v této věci byla dovolacím soudem posouzena jinak“, totiž významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z dovolání musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, odchýlit. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není ani odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 19352/2005, v němž měla být řešena otázka zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (aniž by zároveň řádně vymezila otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od tohoto rozhodnutí), neboť takto označené rozhodnutí Nejvyšší soudu neexistuje a v rozhodnutích z tohoto dne se Nejvyšší soud výkladem §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nezabývá (v rozhodnutí obdobné sp. zn. – 20 Cdo 1932/2005 - Nejvyšší soud řešil otázku, zda provádění výkonu rozhodnutí v rozporu s dobrými mravy nemůže být důvodem jeho zastavení podle §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu