ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2874.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 2874/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva Pod vilami 3 , se sídlem v Praze 4, Pod vilami 854/3, IČO 61463710, zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalované UNICA TECHNOLOGIES akciová společnost , se sídlem v Praze 4, Novodvorská 803/82, IČO 41695381, zastoupené JUDr. Patrikem Petríkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štupartská 599/4, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 18/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2012, č. j. 25 Co 145/2012-86, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2012, č. j. 25 Co 145/2012-86, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 6. 2012, č. j. 25 Co 145/2012-86, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 19. 12. 2011, č. j. 7 C 18/2011-36, kterým zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem podílu o velikosti 2012/12184 na pozemku parcelní číslo 648/2 v katastrálním území Nusle, obec Praha, zapsané na listu vlastnictví 7202 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále též jen „Pozemek“, „předmětný spoluvlastnický podíl“), a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) zjistil, že žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník podílu o velikosti 3915824/7745978 na Pozemku, a H. H. (původní žalovaná) byla zapsána jako vlastník podílu o velikosti 2012/12184, a to na základě smlouvy o výstavbě ze dne 24. 6. 2005 (dále jen „Smlouva“), který dále převedla na žalovanou (soud prvního stupně rozhodl podle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 /dále jen „o. s. ř.“/ o jejím vstupu do řízení), že členská schůze žalobce pověřila dne 7. 3. 2005 členy svého výboru k podpisu Smlouvy a že proti tomuto usnesení nebyly vzneseny námitky. Dospěl k závěru, že nebyla-li v řízení podle §242 a §131 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) vyslovena neplatnost usnesení členské schůze, nemůže se soud otázkou platnosti předmětného usnesení nyní zabývat, a protože usnesení obsahuje zmocnění statutárního orgánu k podpisu Smlouvy, nepřekročil statutární orgán podpisem Smlouvy své zmocnění. V rozporu se zákonem není ani ujednání o převodu spoluvlastnického podílu na Pozemku ve Smlouvě, neboť zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), v ustanoveních §17, §21 odst. 3 počítá s tím, že součástí smlouvy o výstavbě je i převod spoluvlastnických podílů na pozemcích. K tvrzením žalobce o nedodržení termínů ke splnění povinností, k nimž se původní žalovaná jako stavebník zavázala, z nichž dovozoval zánik Smlouvy z důvodu dodatečné nemožnosti plnění, stejně jako k tvrzení, že od Smlouvy odstoupil a k účinkům odstoupení, nepřihlédl, neboť měl za to, že byly uplatněny až v odvolacím řízení v rozporu se zásadou neúplné apelace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, měl za to, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítal, že Smlouva je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavírání nebyl dodržen postup podle §239 odst. 4 písm. i) obch. zák., před hlasováním nebyl dán písemný souhlas žádného člena družstva a pro uzavření Smlouvy ani nehlasovala nadpoloviční většina všech členů družstva. Dále namítal, že neplatný je i samotný úkon, kterým převedl na původní žalovanou podíl na předmětném pozemku. Měl za to, že spoluvlastnický podíl k pozemku je neoddělitelně spojen podle §20 odst. 1, §21 odst. 1 – 3, zákona o vlastnictví bytů, s vlastnickým právem k bytové jednotce, součástí smlouvy o výstavbě sice musí být i vzájemný převod spoluvlastnických podílů mezi dosavadními a budoucími vlastníky jednotek tak, aby každý měl podíl odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu na společných částech domu po dokončení výstavby, tomu však výše podílu žalované podle neplatné Smlouvy neodpovídá. Dále měl za to, že i kdyby Smlouva byla uzavřena platně, zanikla by v důsledku nemožnosti plnění podle §352 odst. 2 obch. zák., neboť žalovaná ve lhůtě sjednané ve Smlouvě nezískala stavební povolení a stavbu bytové jednotky nedokončila, a nikdy ji ani nezahájila. Zdůraznil, že navíc (pro jistotu) pro prodlení žalované od Smlouvy dne 12. 6. 2012 odstoupil, když žalovaná ani v dodatečně poskytnuté lhůtě své závazky nesplnila. Vytýkal odvolacímu soudu, že se odstoupením od Smlouvy vůbec nezabýval, ač se podle §205 odst. 1 písm. f) jednalo o přípustnou výjimku z neúplné apelace. Za nesprávný považoval i postup odvolacího soudu, pokud ho nepoučil podle §118a o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení týkající se dodatečné nemožnosti plnění. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Je-li předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, je pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a je nevýznamné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny či změněny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do této doby zůstává i nadále aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti – srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3.2012, sp. zn. IV.ÚS 1572/11).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - a §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - se nepřihlíží. Založí-li však soud své rozhodnutí na výkladu procesního práva, je argumentace, kterou dovolatel proti takovému výkladu brojí (a podává vlastní výklad zkoumaných procesních norem), argumentací uplatněnou v režimu dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4426/2011, uveřejněný pod číslem 73/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Závěr, podle něhož lze platnost usnesení členské schůze družstva zkoumat pouze v řízení podle §242 obch. zák., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003, ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 745/04, odmítl). Spadá-li rozhodnutí o uzavření smlouvy o výstavbě a prodeji spoluvlastnického podílu k pozemku do působnosti členské schůze, mohou být jeho případné vady přezkoumány zásadně jen v řízení podle §242 obch. zák. Tato otázka tak přípustnost dovolání nezakládá. Ani závěr odvolacího soudu, že převod spoluvlastnického podílu k pozemku může být součástí smlouvy o výstavbě, a proto takové ujednání není v rozporu se zákonem, nečiní napadený rozsudek zásadně právně významným, neboť takový závěr vyplývá přímo z ustanovení §17 a §21 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů. Námitkou, že odvolací soud zatížil řízení vadou, neboť ho nepoučil podle §118a o. s. ř., pak dovolatel uplatnil nepřípustný dovolací důvod (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnil dovolatel správnost závěru odvolacího soudu, že odstoupení od Smlouvy učiněné v odvolacím řízení není skutečností, která by mohla být ve smyslu ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř. odvolacím důvodem a že tedy jde o tzv. „skutkovou novotu“. S přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) tak dovolatel zpochybnil výklad procesního práva (§205a odst. 1 o. s. ř.) odvolacím soudem. Protože tuto právní otázku neposoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, má napadené rozhodnutí zásadní právní význam, a dovolání se tím stává – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §205a odst. 1 písm. f) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.
Tím, které skutečnosti, jež nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, jsou v odvolacím řízení přípustné, se již soudní praxe zabývala (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1681/2004, ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4419/2008, uveřejněný pod číslem 27/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a dospěla k závěru, že ve věcech, v nichž je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace, platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř., při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží (jen) ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky uplatněny v rozporu s ustanoveními §205a nebo §211a o. s. ř. (§213 odst. 3 o. s. ř.), a k přípustným novým skutečnostem a důkazům odvolací soud přihlédne, jen když byly uplatněny (§212a odst. 3 o. s. ř.).
Mezi účastníky je spor o vlastnické právo k podílu na Pozemku, který měla původní žalovaná nabýt na základě Smlouvy. Tvrdí-li žalobce, že od této Smlouvy odstoupil pro prodlení žalované písemným podáním ze dne 11. 6. 2012, tedy až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, zároveň tuto skutečnost uplatnil v odvolacím řízení a navrhl k ní důkazy, pak z pohledu ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř. jde o novou skutečnost (písm. f/) a tedy o přípustný odvolací důvod. V době vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně totiž ještě neexistovala, a proto nemohla být ani v řízení před soudem prvního stupně uplatněna. Měl-li odvolací soud za to, že odstoupil-li žalobce od Smlouvy po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, jde z pohledu ustanovení §205a odst. 1 písm. f) o. s. ř. o tzv. nepřípustnou novotu, a proto se odstoupením od Smlouvy nezabýval, není jeho závěr správný.
Protože napadený rozsudek není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný, dovolací soud ho podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu