ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.544.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 544/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce: Ch. D. , zastoupený JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Náplavní 2013/1, proti žalovaným: 1. Lidové bytové družstvo Praha 10 , se sídlem v Praze 10, Slovinská 10, IČO 48030687, 2. Společenství Kodaňská 24 , se sídlem v Praze 10, Slovinská 10,IČO 27070476, zastoupeným JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, o pořízení stejnopisů listin a o umožnění nahlédnout do listin, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 386/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2012, č. j. 22 Co 241/2012-164, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 2. 2012, č. j. 21 C 386/2004-145, zamítl návrh žalobce, aby mu žalovaný 1) umožnil pořídit stejnopis smlouvy o dílo ze dne 26. 11. 2001, kterou uzavřel s J. P., a aby mu žalovaný 2) umožnil pořídit kopii smlouvy o správcovství uzavřenou mezi žalovanými (protože nebylo prokázáno, že by se listiny u žalovaných nacházely), odmítl návrh, aby mu žalovaní umožnili nahlédnout do všech podkladů týkajících se jejich činnosti a hospodaření a žalovaný 1) do podkladů spojených se správou a hospodařením ve vztahu k domu č.p. v Kodaňské ulici, č.or., k. ú., a bytové jednotky č. 24 v tomto domě a umožnili mu pořízení kopií a výpisů z těchto podkladů (podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, protože žaloba v této části je neurčitá, není z ní zřejmé, kterých konkrétních dokladů se týká). Současně uložil žalobci zaplatit 2. žalovanému náklady řízení a rozhodl, že žalobce a 1. žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 6. 2012, č. j. 22 Co 241/2012-164, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, vyjma výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným, který změnil tak, že 2. žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, zdůraznil, že jako vlastník bytové jednotky má právo mj. i nahlížet do všech podkladů a listin týkajících se společenství, jeho činnosti a hospodaření, a na svůj náklad žádat o pořízení kopie či výpisu z těchto podkladů, a protože může nahlížet do všech listin, není povinen specifikovat, do jaké konkrétní listiny má zájem nahlédnout. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že žaloba je neurčitá, soud nebyl vázán jeho návrhem žalobního petitu, neboť podle ustálené judikatury jen soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, je proto relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se odmítnutí žaloby, je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je však zjevně bezdůvodné, a proto ho dovolací soud v této části odmítl podle ustanovení §234b odst. 1 o. s. ř.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že domáhá-li se dovolatel i přes poučení soudu splnění jen „obecné“ povinnosti, aniž by ji jakkoliv blíže konkretizoval, je žaloba neurčitá, a má proto vady bránící jejímu projednání, neodchýlil se od ustálené judikatury (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002, ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97). Tvrdí-li dovolatel, že mu žalovaní neumožňují realizovat jeho zákonem stanovené právo nahlížet do listin týkajících se jejich činnosti, musí být z jeho tvrzení zároveň zřejmé, na které listiny se jeho tvrzení vztahuje, aniž by bylo třeba, aby specifikoval jednotlivé listiny, postačí, aby je jakkoliv vymezil - časem, událostí, jíž se týkají, apod. – tak, aby soud mohl formulovat vykonatelný výrok svého rozhodnutí.
Dovolatel napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, tedy i potvrzující výrok ve věci samé (zamítnutí žaloby), které by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem). Protože přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel však ve vztahu k tomuto výroku odvolacího soudu žádné dovolací důvody neuplatnil, ani své výhrady proti této části napadeného rozsudku odvolacího soudu nijak obsahově nekonkretizoval, dovolání je tak v této části vadným podáním, které mohl dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), a protože tak neučinil, dovolací soud dovolání v této části podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu