ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.810.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 810/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně L. B. , zastoupené JUDr. Ladou Kosárovou, advokátkou se sídlem Kladno, tř. T. G. Masaryka 292, proti žalovaným 1) Z. J. , zastoupené JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem se sídlem Kladno, Kleinerova 1504, 2) M. J. , a 3) T. J. , zastoupenému JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem se sídlem Kladno, Kleinerova 1504, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 13 C 9/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. července 2013, č. j. 28 Co 302/2013-206, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2013, č. j. 28 Co 302/2013-206, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 /srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2049/2013, a z 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usneseními z 28. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 93/2014, a z 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013). Přípustnost dovolání totiž dovozovala z toho, že byl-li rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně, je „podle §237 o. s. ř. dovolání přípustné“, avšak takováto specifikace zmíněné obsahové náležitosti nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v citovaném ustanovení. Ze způsobu, jakým dovolatelka přípustnost dovolání vymezila je naopak zjevné, že patrně přehlédla, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., musí dovolání vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2013; nejde tak o případ, kdy přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé bez dalšího vymezovalo ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu