ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.892.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 892/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. O. , zastoupené Mgr. Davidem Vaníčkem, PhD., advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, proti žalovaným 1. Ing. A. B. , zastoupené Mgr. Janem Balarinem, advokátem se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí 634/14, 2. Ing. M. B. , 3. K. B. , 4. ak. sochařovi P. V. , o určení vlastnického práva k nemovitostem a o vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 113/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2012, č. j. 53 Co 588/2011-174, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.929,- Kč k rukám Mgr. Jana Balarina, advokáta se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí 634/14, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 28. 6. 2012, č. j. 53 Co 588/2011-174, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 10. 3. 2011, č. j. 10 C 113/2008-104, jímž zamítl žalobu na určení, že budova č.p. stojící na pozemku č.p. v katastrálním území S. v obci P., část obce S. (dále jen „Budova“) má pouze tam blíže specifikované jednotky č. 419/1, 419/2, 419/3, 419/4, k nimž náleží tam uvedený spoluvlastnický podíl na společných částech domu, zamítl i žalobu na určení (spolu)vlastnictví k pozemku č.p. v Katastrálním území S., v obci P. (dále jen „Pozemek“) a návrh, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit společné prostory Budovy, v rozsahu celého podkroví v třetím nadzemním podlaží, a rozhodl o nákladech řízení; a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, je proto relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a je nevýznamné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v §237 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání nezakládají dovolací námitky podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jimiž dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že v Budově jsou jednotky zapsané v katastru nemovitostí (tj. jednotka č. 419/1, 419/2, 419/3, 419/4, 419/5, 419/6, 419/7, 419/8), a že dovolatelka je vlastnicí jednotky č. 419/2 s podílem na společných částech o velikosti 1749/10000 a spoluvlastnicí Pozemku s podílem 1749/10000. Při závěru o platnosti smluv, na jejichž základě se dovolatelka (její právní předchůdci) stala vlastnicí předmětné jednotky č. 419/2 s podílem na společných částech a pozemku o velikosti 1749/10000, se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury týkající se výkladu smluv (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a uplatnění zásady „pacta sunt servanda“ (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. II. ÚS 3292/09, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4831/2010).
Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly 1. žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jejího zástupce z řad advokátů. Výši nákladů dovolacího řízení stanovil dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II vyhlášky č. 390/2013 Sb.), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Zástupce 1. žalované učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání - §11 odst. 1 písm. k) AT, náleží mu tak náklady ve výši celkem 5.929,- Kč, sestávající z odměny podle §7 bod 5, §9 odst. 1, §9 odst. 4 písm. b), §12 odst. 3 AT ve výši 4.600,- Kč, z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.029,- Kč (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu