ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2590.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 2590/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobců: a) M. V. , N., a b) N. W. , L. A., oba zastoupeni Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, za účasti Tělovýchovné jednoty Bohemians Praha , IČ: 15887456, se sídlem v Praze 10, Strašnice, Izraelská 3160/6, zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 209/2009, o návrhu žalobců na vydání doplňujícího rozsudku, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2013, č. j. 24 Co 6/2013-153, takto:
Dovolání žalobců se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. listopadu 2012, č. j. 17 C 209/2009-76a (ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 25. dubna 2013, č. j. 17 C 209/2009-132), kterým tento soud zamítl návrh žalobců na vydání doplňujícího rozsudku, jímž by bylo určeno, že „žalobci jsou každý z jedné poloviny vlastníky pozemku, který vznikne nově oddělením na základě geometrického plánu vypracovaného soudem ustanoveným znalcem“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež pokládají za přípustné pro řešení otázky, dle jejich názoru dovolacím soudem neřešené, „zda předmět žaloby o určení vlastnictví k pozemkům je vymezen označením (pozemku) v příslušném katastru nemovitostí, aniž by výměra těchto v žalobě uvedených pozemků měla vliv na vymezení tohoto předmětu řízení“. Závěr odvolacího soudu, že rozhodnutími soudů nižších stupňů byl zcela vyčerpán předmět řízení, pokládají za nesprávný a namítají, že dosud nebylo rozhodnuto o určení vlastnického práva „k celé výměře části pozemku parc. č. 1344/1“ (v kat. území S.) coby „součásti části pozemku PK parc. č. 1344“, který učinili předmětem řízení. Jeho součástí – pokračují dovolatelé – byly i „metry čtvereční, které ušly v důsledku dělení (pozemků), které nebylo soudem obecné soudní soustavy v minulosti vzato v potaz“. Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek čl. II bod 2 zákona č. 293/2013, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné.
Ustanovení §166 o. s. ř. upravuje postup soudu v případě, že soud ve výroku rozsudku, kterým se řízení končí (konečného rozsudku), v rozporu s ustanovením §152 odst. 2 větou první o. s. ř. nevyčerpal celý předmět řízení, nebo že opomenul rozhodnout o náhradě nákladů řízení nebo o návrhu na vyslovení předběžné vykonatelnosti. Doplňujícím rozsudkem nelze rozhodnout o té části předmětu řízení, o které soud beze všech pochybností rozhodl již původním rozsudkem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 499/2006).
Poměřují-li tedy dovolatelé konečné rozhodnutí soudů nižších stupňů ve věci samé (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. října 2012, č. j. 17 C 209/2009-71, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze dne 19. prosince 2013, č. j. 24 Co 102/2013-155) s původním předmětem řízení, tak, jak byl vymezen žalobním petitem, přehlížejí, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta již předchozími rozhodnutími soudů nižších stupňů (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. února 2007, č. j. 17 C 80/2003-78, potvrzený rozsudkem odvolacího soudu ze dne 14. ledna 2008, č. j. 24 Co 379/2007-109) a že tato rozhodnutí byla dovolacím soudem zrušena toliko v části o určení vlastnictví k pozemku identifikovaném jako parcela č. 1344/1 v kat. území S., o tehdy evidované výměře 5927 m2 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2008, č. j. 28 Cdo 2796/2008). A právě v tomto rozsahu bylo o věci znovu rozhodnuto shora označenými rozsudky soudů nižších stupňů, o jejichž doplnění žalobci – evidentně nedůvodně – usilují. Výhrady dovolatelů tu směřují spíše vůči dříve vydanému rozsudku dovolacího soudu (jenž ovšem vycházel z rozsahu, v jakém žalobci napadli rozsudek odvolacího soudu dovoláním), jehož doplnění však žalobci v zákonem stanovené lhůtě nenavrhli.
K samotné otázce položené odvolateli (dovozují-li snad potřebu vydání doplňujícího rozsudku z té okolnosti, že později došlo ke změně údaje o výměře pozemku, zapsaného v katastru nemovitostí), lze rovněž odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 2271/2006), vyzdvihující rozdíl mezi pozemkem (coby předmětem občanskoprávních vztahů) a parcelou , jejíž vymezení je jen evidenční záležitostí a nemůže nic měnit na vlastnickém právu k pozemku. Stanovení výměry parcely je jen věcí katastrálního úřadu, který parcely eviduje. Dojde-li tedy ke zpřesnění evidenčních údajů katastru tak, že výměra určité parcely je nadále zapsána v menším rozsahu než doposud, neznamená to, že by zaniklo vlastnické právo k té části pozemku, která byla dosud zahrnuta do (zmenšené) parcely.
Z uvedeného tudíž vyplývá, že v dané věci není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání stanovených v §237 o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo dovolacím soudem vyřešená právní otázka by měla být posouzena jinak) a dovolání není přípustné ani podle §238a o. s. ř. (nejde o rozhodnutí, jejichž uzavřený výčet je uveden v tomto ustanovení).
Proto Nejvyšší soud nepřípustné dovolání žalobců odmítl (srov. §243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu