ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2774.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 2774/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobců a) R. B. , b) N. B. , c) I. B. , všech bytem L., všech zastoupených JUDr. Stanislavem Jakubčíkem, advokátem se sídlem v Bratislavě 5, Kutlíková 17, Slovenská republika, a d) L. Č., J., proti žalované Základní organizaci odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Krajské nemocnice Liberec , se sídlem v Liberci, Husova 10, o zaplacení 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 C 690/2000, o dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 24. ledna 2012, č. j. 73 Co 266/2011-188, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 14. února 2011, č. j. 8 C 690/2000-155, ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částek 80.000,- Kč a 20.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), zatímco v nákladovém výroku II jej změnil tak, že žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 29.490,- Kč (výrok II) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, podali žalobci a), b), a c) dovolání.
Jelikož dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. článek II – přechodná ustanovení – bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ Podle procesního předpisu v tomto znění posuzoval i otázku přípustnosti dovolání. Shledal, že dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání žalobců a), b) a c) směřuje proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně. Proti takovému rozhodnutí dovolání přípustné není, neboť nákladové výroky nemají charakter rozhodnutí o věci samé (§237 o. s. ř.) a přípustnost dovolání proti nim nezakládají ani ustanovení §238, §238a či §239 o. s. ř., neboť rozhodnutí o náklech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikované v časopise Soudní rozhledy, č. 1, ročník 2002).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), objektivně nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, jež by jinak na jejich náhradu měla právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu