ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.4856.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 4856/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce P. Č., P., adresa pro doručování: Č. B., proti žalované Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, IČ 60076658, se sídlem v Českých Budějovicích, Branišovská 1645/31a, o zaplacení 60,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 137/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2014, č. j. 7 Co 1425/2014-33, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 8. 2014, č. j. 7 Co 1425/2014-33, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2014, č. j. 10 C 137/2013-29, který zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků. Toto usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním.
Dovolatel sice při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 8. 2014, č. j. 7 Co 1425/2014-33, nebyl zastoupen advokátem a sám nemá právnické vzdělání, avšak povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, vylučuje, aby bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí v dovolacím řízení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 1997, pod číslem 80, či obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3465/2013).
Dovolání žalobce proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu nemá náležitosti řádného dovolání.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř., dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání žalobce však zákonem vyžadované náležitosti nesplňuje, když neuvádí důvod dovolání, tj. právní posouzení, která pokládá za nesprávné, a v čem tato nesprávnost spočívá (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání má tak vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a proto ho Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. (§243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl.
Nad rámec uvedeného sluší se ještě uvést, že Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 12. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1594/2014, nebo usnesení ze dne 25. června 2014, sp. zn. 30 Cdo 1589/2014) dovodil, že účastník žádající o přiznání osvobození od soudních poplatků (§138 odst. 1 o. s. ř.) je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Této povinnosti žalobce očividně nedostál.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu