ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1759.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 1759/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce STOMIX CZ s. r. o. , se sídlem v Olomouci, Technologická 840/3, PSČ 772 00, identifikační číslo osoby 25 86 84 11, proti žalovanému M. P. , zastoupenému JUDr. Janem Streličkou, advokátem, se sídlem v Brně, Slovákova 279/11, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 229/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2013, č. j. 7 Cmo 127/2013-76, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně k žalobě žalobce (STOMIX CZ s. r. o.), došlé soudu dne 8. června 2012, směnečným platebním rozkazem ze dne 20. září 2012, č. j. 21 Cm 229/2012-22, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 6.590.817,- Kč s 6% úrokem od 8. července 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 21.969,40 Kč a náklady řízení 533.032,- Kč.
Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, v nichž mimo jiné uvedl, že ke dni vydání směnečného platebního rozkazu žalobce již neexistoval.
Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 18. února 2013, č. j. 21 Cm 229/2012-55, směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok III.).
Přitom zdůraznil, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddílu C, vložky 23545, zjistil, že žalobce byl k 1. červenci 2012 vymazán z obchodního rejstříku, neboť zanikl v důsledku fúze sloučením se společností STOMIX, spol. s r. o. (dále jen „společnost“), která je jeho univerzálním právním nástupcem; rozhodným dnem fúze byl dle obchodního rejstříku 1. leden 2012.
Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobce nemá způsobilost být účastníkem řízení, protože nemá způsobilost mít práva a povinnosti; proto podle ustanovení §103 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil.
V souvislosti s výrokem o vrácení „příslušné části zaplaceného soudního poplatku“ (ve výši 264.512,- Kč) uvedl, že žalobci bude soudní poplatek vrácen poté, co soudu sdělí číslo účtu nebo oznámí požadovaný způsob jeho vrácení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného, jež směřovalo pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, usnesením ze dne 30. května 2013, č. j. 7 Cmo 127/2013-76, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Cituje ustanovení §107 odst. 1, 3 a 5 věty první a ustanovení §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odvolací soud v prvé řadě zdůraznil, že odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení a nemá tak suspenzívní účinek ve vztahu k výroku, jímž byl zrušen směnečný platební rozkaz a řízení zastaveno.
Dále akcentoval, že žalobce byl k 1. červenci 2012 vymazán z obchodního rejstříku z důvodu zániku fúzí sloučením se společností, která je jeho univerzálním právním nástupcem. V situaci, kdy žalobce uplatnil nárok na zaplacení směnečné pohledávky u soudu dne 8. června 2012, tj. v době, kdy „byl ještě právnickou osobou“, avšak již nebyl nositelem práv a povinností ze směnky, jejíž úhrada byla předmětem řízení (dále jen „sporná směnka“), jelikož práva a povinnosti přešly na společnost rozhodným dnem fúze – 1. lednem 2012, uplatnil nárok ze sporné směnky u soudu v době, kdy „již nebyl nositelem tohoto právního vztahu“.
Vzhledem k tomu, že žalobce v době svého zániku již nebyl nositelem práv a povinností ze sporné směnky, nemohl mít žádného právního nástupce; za tohoto stavu „povaha věci neumožňovala v řízení pokračovat a postup soudu prvního stupně, pokud řízení zastavil, byl správný“.
Konečně shledal nedůvodnou námitku žalovaného, podle níž „měl soud rozhodnout podle ustanovení §107 o. s. ř. o procesním nástupnictví na straně žalobce a toho pak zavázat k náhradě nákladů řízení, s ohledem na jeho procesní zavinění na zastavení řízení. Takovýmto postupem by byl nepřípustně dodatečně zhojen nedostatek věcné legitimace žalobce, který tu byl již v době zahájení řízení a který může být v řízení odstraněn jen postupem podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř.“. Přitom odkázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 4. listopadu 2004, sp. zn. 21 Cdo 1676/2004 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2004, pod číslem 211), podle nichž ztratí-li žalovaný po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, soud řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. zastaví, je-li prokázáno, že povinnost, o kterou v řízení jde, převzala již před zahájením řízení jiná osoba.
Dále je z obsahu spisu zjevné, že v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu společnost podáním datovaným 27. května 2013 požádala o vrácení „zbylé“ části soudního poplatku ve výši 66.128,- Kč s tím, že (celý) soudní poplatek v projednávané věci uhradila dne 20. srpna 2012, aniž se stala účastníkem řízení; soudní poplatek tak zaplatila osoba, která k tomu nebyla povinna. Jelikož část soudního poplatku ve výši 264.512,- Kč soud prvního stupně již zaslal na účet společnosti, zůstává k vrácení výše uvedených 66.128,- Kč. Ke shora uvedené žádosti společnosti soud prvního stupně usnesením ze dne 29. července 2013, č. j. 21 Cm 229/2012-88, soudní poplatek v označené částce společnosti vrátil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to jde-li o řešení „otázky procesního nástupnictví právnických osob“, která nebyla v rozhodovací praxi „v těchto souvislostech“ dosud vyřešena.
Namítá, že procesní nástupnictví na straně žalovaného (správně „žalobce“) odvolací soud posoudil nesprávně, když „navázal přechod práv a povinností ze směnky k rozhodnému dni (fúze) a nikoli ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku“.
Dále se odvolací soud – pokračuje dovolatel − odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce nákladů řízení, když se nezabýval tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno.
Dovolatel snáší argumenty na podporu závěru, podle něhož „právní účinky přeměny nastávají až zápisem přeměny do obchodního rejstříku a rozhodný den fúze je pouze „účetním a daňovým datem“, pročež byl žalobce k datu podání žaloby „řádným“ nositelem práv a povinností vyplývajících ze sporné směnky. Odvolací soud proto měl rozhodnout „o procesním nástupnictví na straně žalobce, a to že společnost vstupuje do řízení na místo dosavadního účastníka“ a následně přiznat náhradu nákladů „té straně, která zastavení řízení nezavinila a které vznikly prokazatelné náklady řízení“.
Následným podáním (došlým soudu prvního stupně 5. listopadu 2013) žalovaný soudu sdělil, že žalobce (správně „společnost“) v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 278/2013 uplatňuje proti žalovanému požadavek na zaplacení sporné směnky, byť v rozsahu nižším, než v projednávané věci.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalovaného proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když v daných souvislostech nebyla otázka práva na náhradu nákladů řízení Nejvyšším soudem dosud řešena; vzhledem k výši dovolatelem požadovaných (jakož i v úvahu přicházejících) nákladů řízení před soudy nižších stupňů není dán důvod nepřípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odstavec 4). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první).
Podle ustanovení §146 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) mohlo být zahájeno i bez návrhu; to neplatí, odůvodňují-li okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení; b) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; c) bylo zastaveno (odstavec 1).
Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení) [odstavec 2].
Za stavu, kdy dovolatel řádným opravným prostředkem (odvoláním) nenapadl usnesení, jímž soud prvního stupně řízení podle ustanovení §104 a §107 odst. 5 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil, nemůže (důvodně) argumentovat důsledky univerzální sukcese na straně žalobce (jen) pro účely rozhodování o nákladech řízení. Jinými slovy, nesprávnost aplikace ustanovení §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jde-li o rozhodování o náhradě nákladů řízení, mohl žalovaný ve vazbě na ustanovení §107 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. po právu uplatnit jen tehdy, kdyby řádný opravný prostředek neomezil jen na výrok o nákladech řízení. Přitom nelze přehlédnout, že proti výroku, jímž soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz a řízení zastavil, nebrojila – poté, co se toto rozhodnutí dostalo do její dispozice – ani společnost, která naopak požadavek na zaplacení směnky, byť v menším rozsahu, uplatnila (znovu) v jiném řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl, když rozhodnutí odvolacího soudu v napadených výrocích o nákladech řízení je věcně správné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud zamítl a jiné osobě v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu