ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1809.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1809/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky Z. L. , zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, advokátem, se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, PSČ 160 00, za účasti Družstva DUO 5. května , se sídlem v Praze 4, třída 5. května 1661, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26728052, zastoupeného Mgr. Jiřím Ostrýtem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 756/14, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 120/2010, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2012, č. j. 7 Cmo 360/2011-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Družstvu DUO 5. května na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.573,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. června 2011, č. j. 75 Cm 120/2010-57, zamítl návrh, aby soud vyslovil neplatnost usnesení členské schůze bytového družstva Družstvo DUO 5. května (dále jen „družstvo“), konané dne 11. května 2010, jímž bylo rozhodnuto o přijetí nového člena družstva O. V. N. a vysloven souhlas s uzavřením nájemní smlouvy mezi družstvem a O. V. N. k bytu číslo 1 v katastrálním území N. o rozloze 46,9 m2 na dobu neurčitou po splnění podmínky, že O. V. N. zaplatí družstvu základní členský vklad 3.000,- Kč a další členský vklad 1,297.000,- Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Dovolatelka především žádné otázky zásadního právního významu v dovolání nevymezuje. Z jeho obsahu však vyplývá, že - na rozdíl od odvolacího soudu - dovozuje, že při rozhodování o určení osoby, s níž má být uzavřena smlouva o nájmu bytu ve vlastnictví družstva, orgány družstva porušily článek 9 bod 4 stanov družstva. Pro (stávající) členy družstva pak dovolatelka analogicky - na základě §853 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) - konstruuje předkupní právo k uvolněným bytům družstva, o jejichž pronájmu družstvo rozhoduje, ve smyslu §140 obč. zák.
Výklad článku 9 bodu 4 stanov družstva, přijatý soudy nižších stupňů, podle něhož toto ujednání stanov postupem orgánů družstva v projednávané věci porušeno nebylo, má Nejvyšší soud za souladný s výkladovými pravidly určenými ustanoveními §35 odst. 2 (zákona č. 40/1964, občanského zákoníku), a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Názor dovolatelky, podle něhož jí jakožto stávající (bydlící) člence družstva na základě analogické aplikace §140 obč. zák. svědčí předkupní právo k uvolněnému družstevnímu bytu, který má družstvo pronajmout (resp. k příslušnému členskému vkladu), zcela opomíjí majetkovou a právní samostatnost družstva, jakožto právnické osoby, jež je výlučným vlastníkem bytu. Jedině orgány družstva jsou oprávněny a povinny v souladu s právní úpravou a vnitřními předpisy družstva rozhodovat o způsobu užívání bytů ve vlastnictví družstva. O vztahy neupravené zákonem (jak pro aplikaci analogie legis vyžaduje §853 obč. zák.) nejde. Tato úvaha je natolik triviální, že k jejímu řešení není na místě zakládat přípustnost dovolání.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tedy Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a zúčastněnému družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §6 odst. 1, 7 (bod 3.), 9 odst. 1 a 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 1.000 Kč,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 273,- Kč tak dovolací soud přiznal zúčastněnému družstvu k tíži navrhovatelky celkem 1.573,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu