ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1857.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1857/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Družstvo Dragon , se sídlem v Praze 1, Rybná 683/17, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00676080, jednající členem družstva K. M., zastoupeným JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, PSČ 140 00, proti žalovanému RNDr. V. H. , zastoupenému Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, PSČ 110 00, o zaplacení 404.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 216/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2011, č. j. 14 Cmo 194/2010-123, ve znění usnesení ze dne 4. října 2011, č. j. 14 Cmo 194/2010-133, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit Družstvu Dragon na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.120,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce družstva.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. července 2009, č. j. 73 Cm 216/2007-87, uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci 404.000,- Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku a rozhodl o nákladech řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ohledně přisouzené částky ve výši 371.774,- Kč s úrokem z prodlení z této částky potvrdil; ohledně zbývající částky rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 32.226,- Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud, přitakávaje závěrům soudu prvního stupně, dovodil, že vyplatil-li žalovaný jakožto tehdejší předseda Družstva Dragon (dále též jen „družstvo“) bez souhlasu členské schůze z prostředků družstva každé ze svých dvou dcer 202.000,- Kč jako vypořádací podíl, porušil ustanovení §233 odst. 2 a 3 a §194 odst. 5 ve spojení s §243 odst. 8 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a vyplacenou částku (sníženou o skutečnou hodnotu vypořádacího podílu zjištěnou v řízení před soudem prvního stupně, tj. dvakrát po 16.112,93 Kč) je povinen družstvu nahradit.
Proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Výhradou, podle níž soudy „připustily podání žaloby osobou, která není aktivně věcně legitimována“, neboť žalobcem mohlo být pouze družstvo, jehož je K. M. členem, nicméně v žalobě původně označeným žalobcem byl právě K. M., přičemž (podle dovolatele) ani následnou opravou žaloby nemohla být tato vada odstraněna, dovolatel poukazuje na údajnou vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu. Přípustnost dovolání prostřednictvím této námitky proto založit nelze.
Nadto bylo možné (a také se tak stalo, viz č. l. 58 spisu) tuto vadu podání (žaloby) postupem podle §43 o. s. ř. odstranit. Žaloba byla posouzena ve smyslu §41 odst. 2 o. s. ř. podle obsahu (soudy vycházely nejen z označení účastníků, ale i z vylíčení rozhodujících skutečností obsaženého v žalobě).
Zásadní právní významnost napadeného rozhodnutí nezakládá ani právní rozměr uvedené výhrady (námitka nedostatku aktivní věcné legitimace), neboť odvolací soud otázku legitimace žalobce posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěrem, podle něhož ustanovení §243a odst. 1 obch. zák. zakládá zákonné zmocnění členů družstva podat (jménem družstva) žalobu proti členovi představenstva nebo jiného orgánu, který se podílí na řízení družstva nebo jeho organizační jednotky (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2011, č. j. 29 Cdo 2684/2011).
Namítá-li dovolatel, že závěr, podle něhož se na splácení kupní ceny domu jeho dcery nepodílely, nemá oporu v provedeném dokazování, uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici. Taktéž vytýká-li odvolacímu soudu, že nezohlednil odsouhlasení způsobu výpočtu výše vypořádacích podílů členskou schůzí ze dne „27. července 2008“ (správně 27. července 2005), a má-li za důkazně nepodložené závěry soudů obou stupňů o chybném vyčíslení vypořádacích podílů a o neplatnosti dohod o narovnání uzavřených mezi (za družstvo jednajícím) žalovaným a jeho dcerami, jde o pouhou skutkovou polemiku s rozhodnutími soudů obou stupňů.
Námitka, podle níž odvolací soud nerespektoval „rozhodnutí nejvyššího orgánu družstva, tj. členské schůze o způsobu výpočtu výše vypořádacího podílu“, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným i proto, že na posouzení této otázky není napadené rozhodnutí založeno.
Přípustnost dovolání nezakládá konečně ani námitka, podle níž žalující družstvo není bytovým družstvem, když po dobu několika let od založení nedisponovalo žádným nemovitým majetkem a nemohlo tak zajišťovat bytové potřeby svých členů. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2004/2009, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2011, pod číslem 39, se totiž podává, že projeví-li členové družstva ve stanovách vůli založit družstvo jako bytové, je nutno takové družstvo považovat za bytové i v době, kdy fakticky nezajišťuje bytové potřeby svých členů (např. proto, že k tomu dosud nevlastní potřebnou nemovitost).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tedy Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupkyně družstva za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 – jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu činí 9.820,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Dovolací soud tak přiznal žalobci k tíži žalovaného celkem 10.120,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 20. února 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu