ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2058.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2058/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky E. T., zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, PSČ 120 00, za účasti 1) společnosti Estonská 7, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Estonská 7/417, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 25083643, a 2) Ing. J. D., zastoupenými Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, PSČ 190 00, o určení, že navrhovatelka je společnicí společnosti Estonská 7, s. r. o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 297/2007, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2014, č. j. 7 Cmo 285/2010-333 ve znění usnesení ze dne 31. ledna 2014, č. j. 7 Cmo 285/2010-348 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. dubna 2010, č. j. 76 Cm 297/2007-230, zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je společnicí společnosti Estonská 7, s. r. o. (dále jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze, k odvolání navrhovatelky, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej ve výroku II. (první výrok) a rozhodl o nákladech dovolacího a odvolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom v pořadí o třetí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v projednávané věci, když usnesením ze dne 27. března 2009, č. j. 7 Cmo 306/2008-182, zrušil usnesení ze dne 1. dubna 2008, č. j. 76 Cm 297/2007-143 (jímž Městský soud v Praze návrh zamítl) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a usnesení ze dne 22. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 285/2010-266 (jímž Vrchní soud v Praze změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2010, č. j. 76 Cm 297/2007-230, tak, že určil, že navrhovatelka je společnicí společnosti a že její účast se obnovila ke dni 24. srpna 2007) zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 29 Cdo 3317/2011-307.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněné závěry odvolacího soudu, podle kterých 1) lze složení částky 313.875,- Kč zmocněncem společnosti J. M. na účet exekutora považovat za vyplacení vypořádacího podílu náležejícího dovolatelce (v exekučním řízení povinné) společností, 2) nesestavení účetní závěrky nemá vliv na vznik práva na vypořádací podíl, 3) neschválení účetní závěrky není důvodem pro závěr, že vypořádací podíl byl vyplacen neoprávněně, a 4) J. M. byl oprávněn jako zmocněnec společnosti vyplatit exekutorovi vypořádací podíl dovolatelky (tedy jde o právní úkon, k němuž lze zmocnit třetí osobu), jsou v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 3317/2011 (jímž Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu a jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Konečně poslední otázka, totiž zda lze podmiňovat obnovení účasti dovolatelky ve společnosti nahrazením vyplaceného vypořádacího podílu, je pouhou polemikou s výslovným a zcela jasným zněním §148 odst. 4 větou první, částí věty za středníkem zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (jež určuje, že „jestliže již společnost vyplatila jeho vypořádací podíl, obnoví se účast společníka jen, nahradí-li do 2 měsíců společnosti vypořádací podíl“). Na aplikaci uvedeného pravidla nemůže mít žádný vliv dovolatelkou předestírané tvrzení, podle něhož nemohla z důvodu probíhající exekuce objektivně vypořádací podíl nahradit. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu