ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2096.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2096/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele J. M. , zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, za účasti 1) J. M. , 2) NOVOSADY, stavební bytové družstvo , se sídlem v Holešově, Tovární 31, PSČ 769 01, identifikační číslo osoby 00049620 zastoupené JUDr. Ctiborem Palichem, advokát, se sídlem v Kroměříži, Vejvanovského 384/1, PSČ 767 01 a 3) L. M. , o určení členství navrhovatele v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 117/2006, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. srpna 2013, č. j. 8 Cmo 140/2013-352, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. ledna 2013, č. j. 9 Cm 117/2006-316 určil, že navrhovatel je členem družstva NOVOSADY, stavební bytové družstvo (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci, k odvolání družstva, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý až sedmý výrok).
Jde přitom v pořadí již o čtvrté rozhodnutí odvolacího soudu, když nejprve usnesením ze dne 18. března 2008, č. j. 8 Cmo 281/2007-113, zrušil, k odvolání družstva, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2007, č. j. 9 Cm 117/2006-77, následně usnesením ze dne 22. února 2011, č. j. 8 Cmo 377/2010-208, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2010, č. j. 9 Cm 117/2006-173, ve znění usnesení ze dne 5. listopadu 2010, č. j. 9 Cm 117/2006-202, a nakonec usnesením ze dne 27. září 2012, č. j. 8 Cmo 216/2012-304, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. dubna 2012, č. j. 9 Cm 117/2006-285.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož i nájem družstevního bytu mohl (v režimu právní úpravy účinné do 31. prosince 2013) zaniknout výpovědí pronajímatele podle §711 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo 4093/2008, či ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 26 Cdo 2725/2010, anebo usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, které jsou veřejnosti přístupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolání nečiní přípustným ani otázka, zda nabyvatel členského podílu vstupuje i do práv a povinností, které vyplývají z nájemní smlouvy, a zda mu lze přičítat účinky výpovědi nájmu bytu předchozímu členovi. Uvedenou otázku Nejvyšší soud zodpověděl v posledně citovaném usnesení, v němž vysvětlil, že na základě dohody uzavřené podle §230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) na nabyvatele přechází též práva a povinnosti vyplývající z dosavadního nájemního vztahu (právo nájmu družstevního bytu), jestliže to jejich povaha umožňuje; daný nájemní vztah nezaniká, ale na místo nájemce do něj vstupuje nabyvatel členského podílu. Na nabyvatele přechází členská práva a povinnosti v tom „stavu“, v jakém se „nacházejí“ ke dni účinnosti dohody uzavřené podle §230 obch. zák. Jinými slovy právní postavení nabyvatele ve vztahu k družstvu je zásadně stejné, jaké bylo právní postavení jeho předchůdce. Je-li dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu uzavřena po doručení výpovědi z nájmu bytu (v průběhu výpovědní doby), nabývá nabyvatel práva vztahující se k bytu „zatížená“ výpovědí.
Otázku náležitostí smlouvy o převodu členských práv a povinností pak odvolací soud posoudil v souladu s usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněným pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jeho závěr, podle něhož v dohodách uzavřených mezi dovolatelem a první účastnicí není řádně vymezen členský podíl, resp. jeho vymezení neodpovídá členským právům a povinnostem, jež převodkyně (první účastnice) měla ke dni uzavření dohod, odpovídá pravidlům pro výklad právních úkonů upraveným v §35 odst. 2 obč. zák. a §266 obch. zák., jakož i zásadám pro výklad právních úkonů formulovaným např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu