ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2590.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 2590/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelů a) V. L. , a b) S. M. B. , obou zastoupených JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kodymova 2526/4, PSČ 158 00, za účasti TEHNOART-100/CZ s. r. o. , naposledy se sídlem v Praze 2, Žitná 46/572, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26131943, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Žitná 1633/47, PSČ 110 00, o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, nařízení likvidace a jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 238/2007, o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 14 Cmo 325/2010-279, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. března 2010, č. j. 71 Cm 238/2007-238, zamítl návrh na zrušení zápisu o výmazu společnosti TEHNOART-100/CZ s. r. o. (dále jen „společnost“) z obchodního rejstříku, na nařízení její likvidace a jmenování likvidátora (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel a) dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož §196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, nedopadá na kupní smlouvu o prodeji nemovitosti uzavřenou dne 23. prosince 2012 mezi společností (prodávající) a NAVARTIS, s. r. o., identifikační číslo osoby 26436485 (kupující), a tato smlouva tudíž není pro nesplnění podmínek §196a obch. zák. neplatná, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 1012/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2009, pod číslem 26, rozsudek ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Odo 1670/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2009, pod číslem 182, rozsudek ze dne 19. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3203/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2011, pod číslem 117, rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 1212/2012, a rozsudek ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1132/2012, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
Napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní ani dovolatelem požadované „zpřesnění, resp. judikatorní obsahové vymezení kritérií uvedených v §75b odst. 2 obchodního zákoníku o obnovení společnosti“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení této otázky nespočívá. Odvolací soud toliko - v návaznosti na závěr o platnosti kupní smlouvy - konstatoval, že v řízení nebyl zjištěn dosud neznámý majetek společnosti vymazané z obchodního rejstříku, pročež zde není důvodu pro obnovení společnosti. Předpoklad existence dosud neznámého majetku se podává zjevně z výslovného znění §75b odst. 2 obch. zák., jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (za mnohá rozhodnutí srov. např. usnesení ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, nebo usnesení ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 5033/2008); jen pro jeho zopakování důvod připustit dovolání Nejvyšší soud nemá.
Z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací námitkou, podle níž kupující dosud neuhradila kupní cenu za prodej nemovitosti, jíž dovolatel napadá opačný skutkový závěr odvolacího soudu o zaplacení kupní ceny, dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele a) bylo odmítnuto, společnosti však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu