ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2926.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2926/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. L. D., zastoupeného Mgr. Robertem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 206/27, PSČ 602 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Botanická 19/Kotlářská 16, Brno , se sídlem v Brně, Botanická 605/19, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26956977, zastoupenému JUDr. Růženou Valdhansovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jaselská 200/17, PSČ 602 00, o zaplacení 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2108 C 14/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2012, č. j. 17 Co 250/2011-163, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.342,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 7. března 2011, č. j. 2108 C 14/2009-126, Městský soud v Brně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 400.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 13. října 2008 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 400.000,- Kč za dobu od 12. září 2008 do 12. října 2008 (výrok II.), zastavil řízení co do zákonného úroku z prodlení z částky 400.000,- Kč za dobu od 1. února 2008 do 11. září 2008 (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I. a IV. (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b] o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Námitka nedostatku pasivní věcné legitimace dovolatele v projednávané věci napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní již proto, že ji dovolatel zakládá v rozporu s §241a odst. 4 o. s. ř. na nově (a nadto neúplně) uplatněných skutečnostech (blíže neupřesněném tvrzení, že některé jednotky v domě byly převedeny). Navíc dovolatel přehlíží, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu §20 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, přecházejí při změně vlastnického práva k jednotce na nabyvatele pouze práva a závazky, které mají věcněprávní povahu, nebo ty, u nichž to zákon výslovně stanoví (srov. např. rozsudek ze dne 8. prosince 2010, sp. zn. 22 Cdo 242/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2012, pod číslem 73, a rozsudek ze dne 23. srpna 2012, sp. zn. 22 Cdo 3404/2010, jež jsou veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách tohoto soudu).
Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani výklad obsahu smluv o půjčce ze dne 9. února 2006 a o výstavbě ze dne 11. ledna 2007, uzavřených mezi účastníky sporu, jenž odvolací soud učinil v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanovením §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Namítá-li dovolatel, že soudy měly smlouvu o výstavbě posoudit jako smíšenou smlouvu, zahrnující i smlouvu o dílo, přehlíží, že se nezavázal zaplatit cenu za provedení výtahu, ale pouze poskytnout žalobci „finanční příspěvek na výstavbu výtahu“; podstatné náležitosti smlouvy o dílo (§536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) tudíž nebyly sjednány. Nehledě k uvedenému – jak plyne ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů, které nemohou být u dovolání, jehož přípustnost může být založena pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přezkoumávány [§237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.] – žalobce se nezavázal ke zhotovení určitého typu výtahu. Závazek ze smlouvy o výstavbě (zhotovit výtah) přitom splnil.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neshledal a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupce žalobce za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 – jejíž výše podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu činí 9.900,- Kč, a z paušální náhrady výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.142,- Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži žalovaného celkem 12.342,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu