ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3126.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3126/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně DŘEVO TRUST, a.s. , se sídlem ve Frýdku-Místku, T.G. Masaryka 602, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 25988531, zastoupené JUDr. Taťánu Přibilovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894, PSČ 742 21, proti žalované E. B. , zastoupené JUDr. Radimem Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, o zaplacení částky 1,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 72/2011, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. června 2013, č. j. 8 Cmo 186/2013-133, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. června 2013, č. j. 8 Cmo 186/2013-133, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. února 2013, č. j. 26 Cm 72/2011-107, zamítl žalobu o zaplacení 1,500.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně od 1. června 2011 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláním.
V průběhu odvolacího řízení žalobkyně navrhla, aby na její místo do řízení vstoupila společnost PKF ENVIRO, s.r.o., identifikační číslo osoby 26101556, s níž uzavřela smlouvu o postoupení žalobou uplatněné pohledávky na náhradu škody.
Ve výroku označeným usnesením odvolací soud návrhu žalobkyně vyhověl, uzavíraje, že zákonné předpoklady pro připuštění procesního nástupnictví na straně žalobkyně jsou splněny. Poznamenal, že jsou mu známy závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011 (jenž byl uveřejněn pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přijaté ve skutkově obdobné věci, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 46/2012“). Uzavřel nicméně, že prostá obava (vyvstávající v projednávané věci), že náklady řízení nebudou procesní nástupkyní původní žalobkyně uhrazeny, k zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví nepostačuje.
Proti usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř., aby sám napadené usnesení změnil a „návrh na záměnu účastníků“ podle §107a o. s. ř. zamítnul.
Podle názoru dovolatelky shledal-li odvolací soud prostou obavu, že návrh na procesní nástupnictví může být účelový, měl jej buď zamítnout, anebo s ním alespoň seznámit dovolatelku, aby se mohla k navrhovanému procesnímu postupu vyjádřit.
Dovolatelka současně poukazuje na okolnosti, z nichž lze podle jejího názoru dovodit účelovost postupu původní žalobkyně, jakož i na závěry učiněné Nejvyšším soudem v R 46/2012 či Ústavním soudem v nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 48/11.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř.
Jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, může soud ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze uzavřít, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje; nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže (srov. např. R 46/2012, usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3222/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 413/2012, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Posouzením, zda jsou splněny shora popsané předpoklady pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví, se soud zásadně zabývá pouze k námitce dotčeného účastníka řízení.
Občanský soudní řád obecně soudu neukládá, aby návrh na procesní nástupnictví doručoval ostatním účastníkům řízení (absence takového postupu zpravidla není na újmu práv ostatních účastníků řízení, což platí zejména v případech, kdy mají proti rozhodnutí o procesním nástupnictví řádný opravný prostředek – odvolání). Mají-li však mít ostatní účastníci možnost námitku rozporu návrhu s ustanovením §2 o. s. ř. uplatnit, musí jim soud – podávají-li se z obsahu spisu skutečnosti, nasvědčující závěru, že by mohly být dány důvody pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví a je-li zjevné, že jinak již nedostanou prostor k uplatnění námitek, jež by mohly sloužit jako podklad pro zamítnutí takového návrhu – umožnit, aby se k podanému návrhu vyjádřili (lhostejno, zda se tak děje výzvou soudu nebo pouze tím, že jim soud doručí stejnopis takového návrhu) [srov. důvody usnesení sp. zn. 29 Cdo 413/2012].
Jestliže odvolací soud za okolností, jež popisuje v důvodech napadeného usnesení, žalované neumožnil se k podanému návrhu vyjádřit a případně uvést skutečnosti, odůvodňující zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví prostřednictvím §2 o. s. ř., zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; Nejvyšší soud k této vadě přihlédl v souladu s ustanovením §242 odst. 3 o. s. ř. Proto usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§243g odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. ledna 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu