ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3904.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3904/2013
sp. zn. 29 Cdo 3908/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovanému Ing. Jiřímu Nováčkovi , jako správci konkursní podstaty úpadkyně V. S., o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 1/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2013, č. j. 15 Cmo 17/2013-755 a o dovolání JUDr. Ervína Perthena proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2013, č. j. 15 Cmo 18/2013-759, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Žalobou došlou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 3. ledna 2002 se žalobce (J. H.) domáhal proti tehdejší správkyni konkursní podstaty úpadkyně V. S (Ing. Marcele Heršálkové – dále též jen „původní správkyně konkursní podstaty úpadkyně“) vyloučení v příloze žaloby specifikovaných věcí (dále též jen „sporné věci“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a dále zaplacení „škody, kterou způsobila tím, že nechala neodborně nakládat se stroji a zařízením žalobce a zničila suroviny v majetku žalobce, tím, že je nechala vyhodit na skládku odpadků v L“.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. listopadu 2002, sp. zn. 40 K 15/2002, prohlásil konkurs na majetek žalobce (J. H.) a správcem konkursní podstaty ustavil JUDr. Romana Krmenčíka. Usnesením ze dne 25. října 2007, č. j. 40 K 15/2002-1289, následně jmenovaného zprostil funkce správce konkursní podstaty novým správcem ustavil JUDr. Leoše Maternu.
Podáním ze dne 20. května 2003, došlým Krajskému soudu v Hradci Králové 26. května 2003 (č. l. 156), JUDr. Roman Krmenčík (správce konkursní podstaty žalobce) navrhl, aby „v řízení bylo pokračováno, s tím, že se stává účastníkem řízení namísto žalobce“.
Podáními došlými Vrchnímu soudu v Praze dne 11. března 2005 a Krajskému soudu v Hradci Králové dne 8. března 2005 J. H. sdělil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce (rozuměj JUDr. Romana Krmenčíka, jako správce jeho konkursní podstaty) s tím, že žalobce nedostatečně hájí jeho zájmy. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 43 Cm 1/2002, vstup jmenovaného do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce připustil.
Podáním došlým Krajskému soudu v Hradci Králové dne 6. února 2006 J. H., s konstatováním, že „není vedlejším účastníkem, ale žalobcem proto, že JUDr. Krmenčík nevzal do soupisu konkursní podstaty jeho firmy stroje, na které podal žalobu o vyloučení z konkursní podstaty“ a vzhledem k tomu, že původní správkyně konkursní podstaty úpadkyně již sporné věci v soupisu majetku konkursní podstaty nemá, „změnil žalobní petit ze žaloby o vyloučení věcí z konkursní podstaty na žalobu o zaplacení a na žalobu o náhradu škody“ (bez bližšího upřesnění). Současně žalobu „rozšířil na straně žalované o Všeobecnou zdravotní pojišťovnu Praha, pracoviště Jičín“ (z důvodu, že jako zástupce věřitelů neplnila své povinnosti) a „o Český stát zastoupený Ministerstvem spravedlnosti“ (z důvodu špatného úředního postupu Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, jde-li o dohled nad konkursem vedeným na majetek V. S.).
Podáním došlým Krajskému soudu v Hradci Králové dne 12. září 2006 (č. l. 263) J. H. (označuje se za vedlejšího účastníka na straně žalobce JUDr. Romana Krmenčíka) „doplnil žalobu ve věci náhrady škody“ tak, že požaduje náhradu škody ve výši 5.000.000,- Kč (jako hodnotu sporných věcí) a dále ušlý zisk z titulu protiprávního zadržování sporných věcí za dobu od 1. září 2001 do 1. září 2006 ve výši 372.000.000,- Kč s tím, že se domáhá vydání rozsudku, kterým soud původní správkyni konkursní podstaty úpadkyně „uloží povinnost nejen vyloučit předmětné věci z konkursní podstaty, ale uloží i povinnost zaplatit žalobci částku 377.000.000,- Kč“.
Následně Krajský soud v Hradci Králové:
1) Usnesením ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 43 Cm 1/2002-334, ve znění usnesení ze dne 27. srpna 2008, č. j. 43 Cm 1/2002-362, vyloučil návrh žalobce na náhradu škody ve výši 372.000.000,- Kč k samostatnému řízení s tím, že na straně žalobce bude (ohledně vyloučené části předmětu řízení) nadále vystupovat J. H. a věc bude vedena pod sp. zn. 43 Cm 85/2007. Usnesením ze dne 4. března 2013, č. j. 43 Cm 1/2002-737, Krajský soud v Hradci Králové – odkazuje na ustanovení §166 a §167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − doplnil výše uvedené usnesení tak, že k samostatnému řízení vyloučil (i) „návrh“ na náhradu škody ve výši 5.000.000,- Kč.
2) Usnesením ze dne 25. února 2008, č. j. 43 Cm 1/2002-354, ve znění usnesení ze dne 27. srpna 2008, č. j. 43 Cm 1/2002-362, nepřipustil „změnu žaloby navrženou vedlejším účastníkem řízení na straně žalobce v podání ze dne 18. ledna 2008, kterou se domáhá eventuelně náhrady škody“, s tím, že po vyloučení sporu o náhradu škody k samostatnému projednání a rozhodnutí se žalobce žalobou domáhá vyloučení sporných věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty původní správkyně konkursní podstaty úpadkyně, přičemž výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněném žalobním návrhu (§95 odst. 1 o. s. ř.).
3) V průběhu jednání dne 5. listopadu 2009 vyhlásil usnesení, podle něhož „na straně žalobce nadále vystupuje J. H.“, a to z důvodu, že žalobce (v té době JUDr. Leoš Materna) sdělil, že v soupisu majetku konkursní podstaty se nenachází sporné věci.
4) Usnesením ze dne 15. ledna 2013, č. j. 40 K 15/2002-1195, zrušil konkurs na majetek úpadce J. H. po splnění rozvrhového usnesení; rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. března 2013.
5) Usnesením ze dne 4. března 2013, č. j. 43 Cm 1/2002-736, zamítl návrh, aby do řízení na straně žalované přistoupila „Všeobecná zdravotní pojišťovna Praha, pracoviště Jičín a Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR“. Vycházeje z ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř., zdůraznil, že návrh na přistoupení dalších žalovaných do řízení je odůvodněn tvrzeními, podle nichž se označené subjekty podílely na vzniku škody na straně žalobce. Jelikož nárok na náhradu škody byl vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí a „je projednáván“ před Okresním soudem v Jičíně, nebyly splněny předpoklady pro to, aby v řízení, jehož předmětem je vyloučení sporných věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, bylo návrhu vyhověno.
6) Usnesením ze dne 4. března 2013, č. j. 43 Cm 1/2002-738, rozhodl, že ustanovený zástupce JUDr. Ervín Perthen má právo na vyplacení zálohy na odměnu za zastupování žalobce J. H. ve výši 16.900,- Kč.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 7. května 2013, č. j. 15 Cmo 17/2013-755, usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. března 2013, č. j. 43 Cm 1/2002-736, potvrdil.
Přitom uzavřel, že „rozšíření žaloby o další žalované (§92 o. s. ř.) učinil nikoli žalobce, kterým byl v době tohoto podání správce konkursní podstaty úpadce J. H., ale J. H. sám, který vystupoval v řízení v této době v pozici vedlejšího účastníka na straně žalobce, a měl proto procesní oprávnění jen v rozsahu uvedeném v §93 o. s. ř. Mezi tato oprávnění vedlejšího účastníka nepatří úkony, které znamenají dispozici s řízením (např. zpětvzetí žaloby) nebo s předmětem řízení (např. změna žaloby, její rozšíření o další žalované apod.)“. Současně obstojí – pokračoval odvolací soud –(i) závěr soudu prvního stupně o tom, že předmětem řízení vedeného v této věci není žalobou uplatněný nárok na náhradu škody v celkové výši 377 miliónů Kč.
Usnesením ze dne 7. května 2013, č. j. 15 Cmo 18/2013-759, Vrchní soud v Praze k odvolání zástupce žalobce potvrdil (i) usnesení ze dne 4. března 2013, č. j. 43 Cm 1/2002-738.
S poukazem na obsah spisu (včetně svého usnesení ze dne 23. listopadu 2009, č. j. 15 Cmo 208/2009-434, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. III. ÚS 72/10) zdůraznil, že „veškeré důkazy soudem prováděné dosud v této věci vedou pouze k té části žaloby, jež se týká vyloučení věcí ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně na straně žalované, a že žaloba v části, v níž se žalobce domáhá náhrady škody, nebyla dosud předmětem důkazního řízení a před tím, než o této části žaloby soud zahájil dokazování, řízení v této části vyloučil k samostatnému projednání“. Proto požadavek zástupce žalobce (na přiznání „vyšší“ zálohy na odměnu za zastupování) shledal (shodně se soudem prvního stupně) neopodstatněným.
Proti usnesení odvolacího soudu (č. j. 15 Cmo 17/2013-755) podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2013) a namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Akcentuje, že „minimálně nárok na náhradu škody ve výši 5.000.000,- Kč byl projednáván (až do nepřipuštění rozšíření) v řízení společně s nárokem na vyloučení věcí z konkursní podstaty a jedná se o škodu, kterou způsobila Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR zanedbáním povinností zástupce věřitelů a kterou způsobil stát porušením dohledu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích. Pokud by skutečně nebylo návrhu na rozšíření vyhověno, byl by jakýkoli nárok na náhradu škody promlčen“.
Současně setrval na názoru, podle něhož byl žalobce „de iure“ po celou dobu „hlavním účastníkem“, neboť „nic ze žalovaného nároku nebylo zapsáno v jeho konkursní podstatě“.
Proti usnesení odvolacího soudu (č. j. 15 Cmo 18/2013-759) podal dovolání zástupce žalobce, maje je za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2013). Namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když výši zálohy na odměnu za právní zastoupení neurčil podle ustanovení §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nýbrž podle ustanovení §9 odst. 1 advokátního tarifu. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. dubna 2014, č. j. 29 Cdo 3904/2013-810, obě věci spojil ke společnému řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“ (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobce, které je bez dalšího přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a podle něhož návrh na přistoupení dalších účastníků do řízení na straně žalované J. H. učinil v době, kdy byl (jen) vedlejším účastníkem na straně tehdejšího žalobce JUDr. Krmenčíka (správce konkursní podstaty jmenovaného) odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem jednak v usnesení ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněném pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jednak v důvodech rozsudku ze dne 5. března 2009, sp. zn. 29 Odo 674/2006, v důvodech usnesení ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 2151/2008, uveřejněného pod číslem 24/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v důvodech usnesení ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3609/2013.
Současně je zjevné, že za stavu, kdy požadavek na náhradu škody byl vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí, nemohl být návrh na přistoupení dalších žalovaných do řízení o vyloučení sporných věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně důvodný.
Dovolání zástupce žalobce Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.], když proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o záloze na odměnu za zastupování, není dovolání přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Navíc o tom, že výši odměny za zastupování advokátem ve sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (srov. §19 ZKV) je nutné určit podle ustanovení §7 bodu 5 a §9 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu pochyb není (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo1969/2010).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu