ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4008.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 4008/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně PVC Ltd. , se sídlem v Kingstown, The Financial Services Centre, Paul’s Avenue, P. O. Box 1823, Svatý Vincenc a Grenadiny, zastoupené Mgr. MUDr. Igorem Piňosem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Široká 25/6, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. P. P. , zastoupenému JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 371/22, PSČ 120 00, o zaplacení částky 1,545.345,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 150/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. července 2013, č. j. 5 Cmo 60/2013-270, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 23. srpna 2012, č. j. 36 Cm 150/2008-246, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 1,545.345,-Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř. Dovoláním zpochybněný výklad smlouvy o úplatném převodu akcií ze dne 18. května 2005 odvolací soud provedl v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanoveními §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Ve vztahu k závěru, na němž napadené rozhodnutí spočívá a podle něhož žalobou uplatněný nárok nepředstavuje škodu vzniklou žalobkyni, ale (a to pouze zčásti) škodu vzniklou společnosti ESPERANZA GROUP, a. s., pak dovolatelka pouze vyjadřuje přesvědčení, že jde (současně) i o škodu vzniklou jí (jakožto akcionářce označené společnosti), aniž otevírá jakoukoliv právní otázku, jejíž posouzení by činilo dovolání přípustným podle §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu