ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4431.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 4431/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Ing. J. H. , zastoupeného JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou, se sídlem v Příbrami III, Komenského náměstí 289, PSČ 261 01, proti žalované Pekárna-cukrárna Hořovice s. r. o. , se sídlem v Praze 4, 5. května 1137/57, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 62577590, zastoupené Mgr. Romanem Strakou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, PSČ 140 00, o zaplacení částky 8.067.800,- Kč s příslušenstvím vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 69/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2013, č. j. 9 Cmo 422/2012-186, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. srpna 2012, č. j. 49 Cm 69/2012-152 přerušil řízení podle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) do „pravomocného skončení řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 5 Cmo 47/2011-266“, maje za to, že pro rozhodnutí ve věci je významná tam řešená otázka zániku smluv, z nichž žalobce dovozuje své nároky v tomto řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje, neshledávaje důvody pro přerušení řízení a uzavíraje, že soud prvního stupně může vycházet ze závěrů učiněných v rozsudku č. j. 5 Cmo 47/2011-266.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním otevřenou otázku předpokladů přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3694/2013, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, a v něm citovanou judikaturu), zabývaje se tím, zda je v poměrech projednávané věci hospodárné přerušit řízení či zda je na místě, aby si předběžnou otázku soud prvního stupně posoudil sám, a to i ve světle právních názorů formulovaných odvolacím soudem v rozhodnutí vydaném v obdobné věci.
Nehledě k tomu Nejvyšší soud podotýká, že o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 5 Cmo 47/2011-266, již rozhodl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 938/2012).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu