Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2014, sp. zn. 29 Cdo 4531/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4531.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4531.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 4531/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně JAPO-autodoprava s. r. o. , se sídlem ve Střelicích, Ant. Smutného 737/44, PSČ 664 47, identifikační číslo osoby 26 29 82 95, zastoupené Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Veselá 237/37, PSČ 602 00, proti žalovanému M. B. , zastoupenému Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem, se sídlem v Brně, Horní 729/32, PSČ 639 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 262/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. června 2014, č. j. 4 Cmo 136/2014-216, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 21. února 2014, č. j. 20 Cm 262/2010-184, kterým Krajský soud v Brně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 18. října 2010, č. j. 20 Cm 262/2010-15, kterým původně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 300.000,- Kč s 6% úrokem od 24. srpna 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.000,- Kč a náklady řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14. Tomuto požadavku přitom dovolatel nedostál. V posuzované věci dovolatel k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedl, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“. Má-li však být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. listopadu 2014 JUDr. Jiří Zavázal,v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/27/2014
Spisová značka:29 Cdo 4531/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4531.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vady podání
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř.
§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19